„Snažíme se hledat nové způsoby, jak se setkávat alespoň virtuálně a být lidem i v této náročné době nablízku,“ říká teplický katolický farář Radek Kuchař. Podle něj i do církve kvůli tomu zasáhla moderní technologie. Každý týden je k lidem živě přenášená bohoslužba na veřejných facebookových stránkách farnosti.

Pro ty, kteří potřebují cítit atmosféru kostela a rozjímat chvíli osamoceně v tichu, má teplická farnost vymezený kousek prostoru ve svatostánku Jana Křtitele na Zámeckém náměstí. „Předsíň kostela je přístupná po celý den, jen je potřeba vstupovat v roušce a jednotlivě nebo pouze se členy vlastní domácnosti,“ upozorňuje farář.

Římskokatolická farnost Teplice

Zástupci církve se od svých služeb lidem v této době neodklonili. „I přes různá omezující opatření jsem k dispozici. Pokud někdo potřebuje, může mě kontaktovat. Při každém rozhovoru, většinou tedy telefonickém, se ptám, jak dotyčný celou situaci nese a jak se mu daří. Musím říct, že s nějakým zoufalstvím nebo zásadními problémy jsem se zatím nesetkal,“ podotýká teplický farář.

Podle katechetky Marie Doskočilové jsou lidé z fary připraveni pomoci všem, kteří to potřebují. „Ani věřícímu člověku se nevyhýbají přirozené lidské obavy a strachy. Ale díky víře si člověk může snadněji uchovat i v těžkých časech naději a vědomí, že obtíže života mají smysl,“ tvrdí.

V době koronakrize nepřestaly fungovat ani služby nemocničních kaplanů. V teplické nemocnici tuto pozici zastává Pavel Hertl. „Při dodržení přísných hygienických opatření mohu navštěvovat pacienty nemocnice i v době, kdy za nimi nemohou jejich blízcí. Mám přístup i na oddělení JIP a ARO,“ uvádí. O zprostředkování návštěvy kaplana je možné požádat kohokoli z nemocničního personálu, nebo se obrátit přímo na farnost.

Telefonní linky na faru nejsou v této době ale podle katechetky Doskočilové nějak zvláště přetížené. „Možná to je kvůli určitému ostychu, nebo snad zažité představy, že kněz a církev je jen pro ty, kteří chodí do kostela pravidelně. Většinu lidí ani nenapadne, že kněze mohou požádat i o prostý rozhovor o životě, nebo kdykoli zajít do kostela pobýt chvíli v tichu,“ podotýká. Občas se podle ní stává, že někdo zástupce církve osloví prostřednictvím facebookové zprávy. „Řekla bych, že je to pro mnohé jednodušší a možná příjemnější než přímo oslovit kněze, kterého ani neznají,“ dodává Doskočilová.

Na otázku, co by mohla jejich církev poradit lidem v této těžké době, není podle ní jednoduchá odpověď. „Univerzální rada neexistuje. Pro někoho je dobré inspirovat se u našich předků, kteří zažili horší časy než my, a přesto si uchovali životní odvahu. Někomu pomáhá dělat něco pro ostatní. Jsou i tací, kteří čerpají sílu v intenzivnější modlitbě,“ uzavírá katechetka.