Čtyřiatřicetiletý krajní bek končil v Sokolu Živanice desátou sezonu. Určitě si jubilejní sezonu přestavoval jinak. Na druhou stranu člověk si musí vyzkoušet všechno, protože v životě není jen vše růžové…

„Bylo zvykem, že jsme se vždy mohli s klidem koukat v tabulce pouze nad sebe. Tentokrát jsme museli bedlivě sledovat i dění v nejspodnějších patrech tabulky. Tento fakt samozřejmě na pohodě na hřišti ani v kabině nepřidá,“ říká Michal Buriánek v hodnotícím rozhovoru pro Deník.

close Michal Buriánek v živanickém dresu. info Zdroj: klub zoom_in Michal Buriánek v živanickém dresu.

Jedenáct remíz je strašně moc

Nemůžeme začít jinak. Živanice obhajovaly v letošní sezoně třetí příčku. Místo toho skončily čtvrté od konce. Tohle asi nečekal ani největší pesimista, co říkáte?

Samozřejmě jsme si uplynulou sezonu představovali a malovali jinak. Chtěli jsme navázat na bronzové umístění a pohybovat se v nejvyšších patrech tabulky. Ve fotbale je však hodně proměnných, od kterých se může případný úspěch či neúspěch odvíjet.

Jaké jsou tedy příčiny tak hlubokého poklesu?

Příčin je mnoho. Možné uspokojení po úspěšné sezoně, která nám vyšla nad očekávání. Dlouhá řada zranění, dlouhý disciplinární trest nejlepšího střelce Davida Petruse, celkem jedenáct remíz a mohl bych pokračovat. V žádném případě to ale není omluva pro naše umístění. Tým s takovou hráčskou kvalitou si prostě nemůže dovolit dvanáct proher!

Zaznamenali jste hrozitánský vstup do soutěže. První výhru jste ukořistili až v šestém zápase. Proč jste absolutně nezachytili nástup?

To je dle mého názoru největší důvod našich záchranářských starostí. V prvních čtyřech kolech jsme hned třikrát inkasovali branku v 90. minutě. To nás vždy připravilo o výhru či remízu. No a po pátém kole jsme měli na kontě jen tři body za tři plichty.

Za celou sezonu jste zapsali jen sedm výher, na to jste nebyli v Živanicích zvyklí. Takovou porci jste kolikrát mívali už za podzim, viďte.

To máte naprostou pravdu. Bylo zvykem, že jsme se vždy mohli s klidem koukat v tabulce pouze nad sebe. Tentokrát jsme museli bedlivě sledovat i dění v nejspodnějších patrech tabulky. Tento fakt samozřejmě na pohodě na hřišti ani v kabině nepřidá. Byla to pro většinu z nás nová zkušenost. Já jen doufám, že ojedinělá, a že se z této sezony poučíme.

Už jste to zmínil. Hned jedenáct zápasů, tedy více než třetinu, jste zakončili dělbou bodů. To už nemůže být náhoda. 

Nedařilo se nám dotahovat zápasy do vítězného konce. Ve většině remízových zápasů jsme byli lepším mužstvem a na vítězství rozhodně měli. Nicméně za to si nic nekoupíme. Bohužel v tříbodovém systému je jedenáct remíz strašně moc a tabulkou se spíš propadáte, než stoupáte.

Z domácího prostředí, kam se mimochodem dříve báli soupeři jezdit, jste vytěžili jen sedmnáct bodů z pětačtyřiceti možných. V čem byl ten zakopaný pes? 

Souhlasím, že je to žalostně málo, ale konkrétní vysvětlení pro to nemám. Ve třetí lize je základem vyhrávat doma, poněvadž všechny venkovní zápasy jsou v této soutěži nesmírně těžké.

Pokud se chcete dozvědět nové jméno na živanické lavičce a také jak to bylo s dalším osudem týmu v ČFL, přejděte do placeného obsahu Deníku

Zaručené verze by vydaly na knihu

Venku jste nastřádali pouze o dva méně. Hraje se vám v cizím prostředí uvolněněji, nebo je vám jedno, kde nastupujete?

Jak v domácích, tak ve venkovních zápasech se snažíme prezentovat stejným herním projevem. Možná i to je důvod relativně vyrovnaného bodového zisku. Samozřejmě se nám lépe hraje na našem hřišti a cítíme se tu silnější. Víme však, že disponujeme kvalitou na to přivézt body skoro z každého venkovního utkání.

Pro celé jaro jste přišli o distancovaného kanonýra Petruse. Jeho absence na hřišti se ukázala jako hodně citelná.

Nejen pro celé jaro, ale nemohl nastoupit už v posledních čtyřech podzimních zápasech. Od té doby jsme na hrotu útoku byli závislí na Pavlu Štěpánkovi. Jenže se osm kol před koncem zranil a trenéři byli nuceni předělat záložníka Lukáše Kopeckého na útočníka. Role se zhostil se ctí a vstřelil několik důležitých branek.

Prakticky celou sezonu jste až do závěrečných kol hráli o záchranu. Pro Živanice zcela nová skutečnost, která se musí projevit na psychice. Jak se hrálo týmu, zvyklému na „pohárové“ příčky, pod tlakem?

My jsme zvyklí hrát pod tlakem. Nicméně doposud to byl tlak na co nejlepší umístění a maximální počet výher. Tentokrát se jednalo o tlak spojený se záchranou soutěže a ten je podstatně nepříjemnější. Případný neúspěch by totiž měl mnohem těžší následky.Takže jsme si vážnost situace uvědomovali.

S tím souvisí pojmy jako zodpovědnost a poctivost. Každé zaváhání může být fatální…

Přesně tak. Když hrajete o třetí, páté, osmé místo tak si při bodovém půstu pohoršíte maximálně o jednu nebo dvě příčky v tabulce, ale v soutěži zůstáváte. V posledních kolech boje o záchranu ovšem může každé zaváhání stát klub účast v soutěži pro následující ročník. Tudíž opravdu to není nic příjemného a na hřišti není prostor pro nějaké fintičky.

Kreativní fotbal se v tomto případě moc nenosí a na jeho místo nastupuje urputnost, což vašemu týmu není úplně vlastní. Jal jste to zvládali?

Myslím si, že ve většině zápasů jsme předváděli relativně pohledný a kombinační fotbal, což mi potvrdilo i několik protihráčů. Nakopávání a vzdušné souboje opravdu není náš styl a vlastně ani na to nemáme typy hráčů. Trenéři po nás vyžadují jiné pojetí hry. Takže jsme se zachránili technickým fotbalem.

Vůbec vám nepomohla skutečnost, že jste neupletli žádnou vítěznou šňůru, která by vás vymotala z krizové situace…

Celou sezonu jsme si říkali, že musíme udělat šňůru alespoň tří vítězství a dostaneme se do klidných vod okolo desátého místa. Bohužel se nám žádná bodová šňůra za celý ročník nepovedla. 

Do toho všeho prosakovala na jaře veřejnost informace, že se Živanice nepřihlásí pro příští ročník do ČFL. Co na tom bylo pravdy?

Kdybych měl počítat kolik zaručených verzí ohledně osudu našeho klubu jsem se za posledních šest měsíců od lidí ve fotbalovém prostředí dozvěděl, tak by to možná vydalo na knihu (směje se). Vedením klubu nám bylo řečeno, že pokud třetí ligu zachráníme, tak v ní budeme dále pokračovat. To se podařilo a další polemika ohledně tohoto tématu je v tuto chvíli zbytečná.

Jak jste vnímal tyto spekulace z pozice sekretáře?

Nebudu lhát, že jsem nepřemýšlel o tom, co by se dělo, kdyby se záchrana nepovedla. V Živanicích jsem odehrál již deset sezon. Klub do mě vložil důvěru, jak na poli hráčském, tak funkcionářském. Jsem za to velice rád a vážím si toho. Mám možnost se učit věci, což by asi v jiném klubu souběžně s aktivním hraním nešlo.

Trenérská velryba jménem Krejčí 

Nakonec jste se udrželi. Jaké byste vyjmenoval faktory záchrany?

Faktorů bylo více. Měli jsme i štěstí, že celky okolo nás ke konci sezony nevyhrávali. Takže dvě kola před koncem jsme měli náš osud ve svých rukou. Věděli jsme, že když uděláme šest bodů, tak by nám záchrana neměla uniknout. Kabina se semkla a nikdo nechtěl být podepsaný pod sestupem do divize. Ačkoliv jsme soutěž dohrávali se třinácti hráči a někteří hráli s lehkým zraněním a přes bolest, tak musím před všemi, včetně realizačního týmu a vedení klubu, smeknout. Všichni jsme nesmírně rádi, že se nám to podařilo.

Po takové sezoně asi nemůže zůstat kámen na kameni. Šušká se o trenéru Krejčím?

Pan Oliva oznámil, že nebude v další sezoně pokračovat z osobních důvodů v roli hlavního trenéra. Následně mu byla nabídnuta pozice ve vedení klubu, kterou přijal, takže okolo fotbalu v Živanicích se bude pohybovat i nadále. Jinak musím potvrdit, že spekulace ohledně trenéra Krejčího se zakládají na pravdě. Pokud se nestane nic nepředvídatelného, tak na startu letní přípravy, tedy 3. července, by měl mužstvo vést jako hlavní trenér pan Jiří Krejčí.

close Jiří Krejčí info Zdroj: Radek Klier zoom_in Jiří Krejčí

Kdyby to dopadlo, jak by se vám líbil?

Jsem přesvědčený, že je to dobrá volba. Trenér má za sebou velké úspěchy s FK Pardubice. Věřím, že se mu bude dařit i v našem klubu.

Prošel jste klubem FK Pardubice, kde působil. Jak se znáte a bude to pro vás výhoda? 

Hrál jsem pod jeho vedením dva roky v mládežnických kategoriích U 17 a U 19. Doufám, vlastně jsem přesvědčený, že vztah jsme spolu měli dobrý. Určitě bude výhoda, že vzájemně víme co od sebe přibližně očekávat. Na vzájemnou spolupráci se těším. 

A jaký vám zůstal vztah k pardubickému fotbalu? 

V FK Pardubice mě fotbalově vychovali a mohl jsem v tomto klubu hrát do svých čtyřiadvaceti let. Zůstaly mi jen ty nejlepší vzpomínky. Mimo fotbalových věcí mi působení v FK dalo mnoho známých, kamarádku a dokonce i nejlepšího kamaráda. Tím pádem ke klubu mám vztah víc než kladný (pousměje se).

Pardubice natrvalo zakotvily v nejvyšší soutěži, co na to říkáte?

Jsem jejich velkým fanouškem a jsem rád už jen za to, že se jim povedlo postupit do nejvyšší soutěže. No a v ní FK hraje důstojnou roli. Po celou dobu se prezentuje pohledným fotbalem. Jsem přesvědčen, že v příštích sezonách tomu nebude jinak. Z jarních jednadvaceti zápasů Pardubic ve FORTUNA:LIZE jsem jich šestnáct sledoval živě z tribuny a zbylých pět od televize.

Vaši nástupci hrají na důstojném stadionu, což vám se nepovedlo. Jak se vám líbí, co atmosféra, pardubičtí fanoušci a vůbec oživení fotbalu ve městě? 

V první řadě bych uvedl na pravou míru frázi ,,moji nástupci,, (rozesměje se). Já jsem za áčko FK Pardubice odehrál pouze dva pohárové zápasy a nějaká přátelská utkání. Jinak jsem nastupoval převážně za juniorku. Takže jsem zdaleka nedosahoval kvalit hráčů, kteří v posledních letech působí v A mužstvu FK Pardubice. Tím pádem jsem ani nikdy nepřemýšlel nad možností si někdy zahrát na novém stadionu. Ale abych odpověděl na otázku. Stadion se mi libí moc. Samozřejmě má své mouchy, ale pro fanouška fotbalu je naprosto dostačující, což se promítlo do návštěvnosti. Je vidět, že když se hraje pohledný fotbal, tak si diváci cestu do hlediště najdou a dokážou vytvořit výbornou kulisu.