Ideální fotbalový věk. Táhlo mu na sedmadvacet. Měl jasno, že ve vrcholovém sportu už nic nedokáže. Hrál ČFL v Živanicích a chodil do práce. Přišel však jediný moment a se vším byl konec. Po surovém zákroku se ocitl bez své milované hry a nemohl chodit ani do zaměstnání. TOMÁŠ KAKRDA ale zabojoval a pro tuto sezonu se znovu objevuje na trávnících. Nebude chybět ani v derby s Pardubicemi, pro které má jako jejich bývalý hráč vždy speciální motivaci.

Jak vnímáte zápasy Živanic a pardubického béčka?
Spousta kluků od nás za Pardubice hrála, takže je mezi týmy zdravá rivalita. Vždycky se chceme ukázat. Zápasy mají vyšší náboj než ty ostatní.

Oba týmy se potkávaly už v divizi. Chyběly vám Pardubice B v prvním roce v ČFL a jste rád, že postoupily?
Je to celek blízko od Živanic, takže nám to vyhovuje. Navíc ve vzájemných utkáních vždy vítězí fotbal. Myslím také, že jsou oboustranně hrána férově.

Jaká je vaše osobní motivace v těchto střetech?
Předvést se chci v každém zápase. V těchto o něco víc. Už ale nemám potřebu nikomu z Pardubic nic dokazovat.

Polovička hráčů živanického týmu si prošla Pardubicemi, mládeží nebo áčkem. Jaká je týmová motivace?
S Pardubicemi máme docela dobrou bilanci, tak asi velká (směje se). Vesměs vítězíme. Už se všichni na dnešní utkání těšíme.

Hecujete se před derby navzájem s protihráči?
Já už tam moc lidí neznám. V áčku jsem kopal s Honzou Jeřábkem a Martinem Šejvlem. Z béčka znám Tomáše Jiroutka. Ke špičkování už nedochází.

V Pardubicích jste byl členem širšího druholigového kádru. Proč jste odešel?
Vedení si mě zavolalo do kanceláře a sdělilo mi, že se mi nepovedla příprava a že mě chtějí dát někam jinam. Nabízeli mi Vysoké Mýto, ale to se mi moc nelíbilo. Ozvaly se Živanice a já jim kývl. Měl jsem tam nějaké kamarády a navíc se nemuselo nikam dlouho dojíždět.

Jak vzpomínáte na působení v pardubickém dresu?
Jenom v dobrém. Vyzkoušel jsem si tam druhou ligu. Našel si spoustu kamarádů. De facto jsem se tam naučil hrát velký fotbal.

Sledoval jste pardubickou jízdu do nejvyšší soutěže?
Určitě. Ale fandil jsem jim jen na dálku, protože se nám jejich zápasy kryly s těmi našimi. Postup do první ligy jsem jim přál. Kluci si ho zasloužili, Pardubice mají kvalitní mančaft.

Co říkáte na jejich dosavadní účinkování?
Ostudu neudělaly. Ukazují se v dobrém světle, hrají pohledný a hlavně účinný fotbal. Budou to mít ale v soutěži těžké. Každopádně si myslím, že na ligu mají.

A jak hodnotíte vstup Živanic do ČFL?
Úvodní zápas se Zbuzany se nám vůbec nepovedl. Hlavně první poločas byl otřesný. Ve druhém jsme se trochu zlepšili. Kdybychom získali bod, byli bychom spokojení. Proti Zápům to byl daleko těžší zápas, ale podali jsme daleko lepší výkon a brali alespoň dva body.

Naopak pardubická juniorka je bez bodu. Znamená to, že se v ligové přestávce o to více zaměří na derby a tým napěchuje?
Je sice reprezentační pauza, ale mají nějaké zraněné, tak nevím, jestli mohou nějak nabíjet. Uvidíme.

Jsou pro vás lepší zápasy s béčky ligových týmů než s „kopáči“ typu Štěchovice?
Určitě je to lepší. Živanice jsou vyloženě fotbalový mančaft. Moc nám nechutná soubojové pojetí.

Ápropos na Štěchovice asi nezapomenete do konce života. Co se vám vybaví při vyslovení jména Košata?
Totální blikanec. Měl jsem balon dva metry před sebou a on mě ve skluzu vzal vzadu přes kolena. Je pravda, že už jsme se delší dobu špičkovali a oni mě faulovali párkrát i před tím. Bohužel to dopadlo tak, že jsem byl téměř dva roky bez fotbalu.

Jaký byl charakter vašeho zranění?
Přetržený křížový vaz a meniskus na kaši. Takže jsem musel na plastiku vazu.

Jak se na takovou absenci tvářili v zaměstnání?
Nemohl jsem chodit do práce. Ze začátku se furt musel někdo o mě starat. Bylo to hodně těžké období.

A podrželi vás v zaměstnání?
No podrželi. Já bych ba tuto otázku raději neodpovídal.

Takže vás vyhodili?
Dejme tomu.

Omluvil se vám Košata?
Psal mi nějakou zprávu, ale já byl v té době plný emocí. Takže jsem na ni nereagoval. Navíc mi přišlo, že to nebylo úplně upřímné, jako kdyby ho někdo do toho donutil.

Neuvažoval jste o konci kariéry? Stojí vám to za to nechat se takto „prasit“?
V jednu chvíli jsem uvažoval o tom, že už se nevrátím. Nakonec jsem to nějak překousl. Podruhé už bych do toho asi nešel. Rekonvalescence, rehabilitace, vše bylo náročné. Nepřál bych to ani největšímu nepříteli.

Nebojíte se teď chodit do soubojů?
Začátek byl strašně těžký. Jak stál za mou obránce, tak jsem vyklepával trenky. Nějak jsem si zvykl a oprostil se od toho. Jsem sice trochu pomalejší, nevím tedy jestli je to tím (úsměv), ale určitě to zranění nějaké dopady má.