Jako trenér působí v pardubickém fotbale dvacet let. Od roku 2013 je Jiří Krejčí na lavičce A-týmu, ještě dříve prožil postupovou radost s dorosteneckým týmem. Nyní slavil znovu - postup v dospělé kategorii do elitní soutěže v Česku.

„Hlavně chci obrovsky smeknout před hráči, jak si sedli v kabině,“ vykládal Krejčí v rozhovoru po vítězném utkání nad Vyšehradem. Pardubice jsou po mnoha letech prvoligové.

Co se odehrávalo ve vaší hlavě, když se postup do nejvyšší soutěže stal skutečností?
Večer před utkáním jsem přemýšlel, co řeknu do éteru, pokud by se nám to povedlo. Asi mi teď ještě nedochází, co jsme dokázali. Emoce jsou to obrovské. Samozřejmě chceme poděkovat všem, kteří se o nás starali, i těm, kteří nejsou tolik na očích. Hlavně chci obrovsky smeknout před hráči, jak si sedli v kabině. Víte sami, že dva v manželství se nedokážou dohodnout a rozvádí se. Tady si třicet lidí sedlo jako pr… na hrnec. Všichni táhli za jeden provaz, i když třeba někteří nehráli, ale fandili těm druhým. Klobouk dolů.

Byl to nejlepší mančaft, který jste tady jako trenér vedl?
Měli jsme tady i dříve výborné hráče, jako byli Ladra, Křapka a další, ale s pokorou chci říct, že tohle bylo nejlepší mužstvo, které jsem trénoval.

Jaké faktory vedly k vytvoření úspěšného týmu?
Já nevím (usmívá se), prostě to tak přijde, že do sebe vše zapadne a najednou to jede. V průběhu sezony přišel kondiční trenér Tomáš Prorok, to bylo zase nějaké oživení. Přišla nová krev v podobě ambiciózních kluků, kteří zase nakopli ty služebně starší. Vznikla z toho taková parádní jízda.

Po úspěšném podzimu se začalo mluvit o možném postupu Pardubic z prvního místa. Byl najednou ten tlak na mužstvo větší?
První jarní kolo jsme zvládli, i když to bylo kostrbaté. Pak následovala přestávka, která byla dlouhá a náročná. V postup jsem začal věřit po zápase na Dukle, kde nás v první půli drtili a utahovali šrouby. My jsme pak dobře vystřídali, ožili jsme a vyhráli. Tam jsem si myslel, že to můžeme dotáhnout.

Jak jste si poradili s přerušením sezony kvůli pandemii koronaviru?
Obrovsky náročné. Hráči přicházeli o finance, bylo těžké je motivovat a držet je. Klobouk dolů.

Druhá Zbrojovka stejně jako Pardubice na jaře neprohrála. Bylo náročné odolávat tlaku Brna?
Já jsem se Zbrojovkou příliš nezabýval, ale zaznamenal jsem jejich proslovy typu: Čekáme, kdy jim dojde pára. To se nikdy nedělá, protože: Přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno. My jsme se soustředili hlavně na sebe, takhle to dopadlo.

Nepozoroval jste v průběhu sezony na týmu nějakou větší nervozitu?
Vůbec jsem to na hráčích neviděl. Oni ten fotbal opravdu hráli srdcem, bavilo je to. Neřešili, jestli mají udělat deset kroků navíc, nebyli líní. Řekl bych, že jsme za celou sezonu nezažili fotbalovou krizi.

Jak těžké to bylo v posledním utkání, když Vyšehrad vyrovnal na 1:1?
Nebylo to jednoduché, nebylo to příjemné, ale snažili jsme se kluky v kabině uklidnit. Věděli jsme to, protože poslední krok je opravdu složitý. Nikdo v té situaci nebyl, ani já, ani ti kluci. Jsme rádi, že to vyšlo.

Je pro vás postup cennější z toho pohledu, kolik let už jste v Pardubicích jako trenér prožil?
Dvacet let tady trénuji. Někdy mě trochu mrzí, že se moji práci snaží zkazit zákulisní či politické věci. Na druhou stranu mi třeba před zápasem psal jeden hráč, kterého jsem trénoval v dorostu, že mi přeje, abychom postoupili. Byl to Marek Pešek. To mě potěší, protože některé kluky potkám ve městě a oni se ke mně hlásí. Když to řeknu lidově, tak si nemyslí, že jsem byl vocas.

Předloni jste skončili ve druhé lize třetí, což byl po dlouhých letech největší úspěch. Napadlo vás, že ho již letos překonáte?
Když jsem hrál fotbal, třeba v Hradci dorosteneckou ligu, tak můj dědeček říkal: Kdy já tě uvidím v televizi? Teď by mě viděl, ale je po smrti, tak doufám, že to seshora vidí. Komu by se ale zdálo, že kluk ze Skutče tady dotáhne Pardubice do nejvyšší soutěže? Vrátím se k tomu nejmenovanému politikovi. Postoupil jsem do první ligy s dorostem, teď s muži a říkám: Kdo to má?

Je pardubický tým v současném složení připravený na ligu?
Myslím, že většina mužstva je připravena. Nedomnívám se, že bychom měli být horší než mančafty od devátého místa dolů. Samozřejmě bychom ještě kádr chtěli zkvalitnit.

Jak to s kádrem bude? Co hráči, které jste měli na hostování?
Myslím, že jsme dobrá adresa. Kluci, kteří tady byli, jsou mladí. Kluby nám je tady nechají, protože jinak by byly samy proti sobě. To je můj názor. V hledáčku máme ale i jiné hráče, chceme opět mladé fotbalisty. Věřím, že k nám půjdou rádi.

Výhodou nyní musí být, že máte jistotu a nemusíte čekat na baráž…
Na úterý už dáme volno starším hráčům, ať regenerují a vyčistí si hlavu. Samozřejmě budeme mít delší dovolenou, alespoň dva týdny kluci potřebují.

Na jaký stadion se v první lize těšíte nejvíce?
Slavia má krásný stadion, Sparta to samé, na Bohemce je útulné prostředí. Jestli tady budu, tak se těším na všechny zápasy.