Výsledky na prvním místě. Tak to ve fotbale bývá nastaveno a to především ve vyšších soutěžích. Chrudim se touhle cestou vydala angažováním trenéra Kronďáka, který s pomocí svých asistentů a především hráčů zachránil východočeský klub ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE již podruhé za sebou. Někteří fanoušci však často kontrují argumentem, že se z chrudimského fotbalu vytratila tamní pověstná atraktivita…

"Složení týmu není přímo postaveno k tomu, abychom hráli pěkný fotbal. My samozřejmě chceme lidi bavit, ale výsledky jsou klíčové, jelikož naším hlavním úkolem je záchrana," říká v rozhovoru pro Deník jeden z kapitánů MFK Chrudim, Jan Řezníček. 

Honzo, splnili jste úkol a zachránili jste se poměrně v klidu. Panuje spokojenost?

Jednoznačně. Myslím si, že to mohlo být klidnější, kdybychom to bodově doma potvrdili dřív, ale na to se historie už ptát nebude. Klíčová je záchrana.

Jaro jste zakončili na desátém místě. Mohlo to umístění být lepší?

Je pravdou, že po podzimu jsme si všichni mysleli, že bychom mohli skončit líp než na desátém místě. Člověk se ale na to musí dívat realisticky. Oproti týmům, který se motají ve spodních patrech, jsme malý klub a musíme to brát jako úspěch.

Naopak podzim jste zakončili na šesté příčce. Byla to povedenější část sezony?

Bylo to v takových bodových vlnách. Nějakou dobu jsme prohrávali a pak jsme měli čtyři výhry, což nás vystřelilo nahoru. Šesté místo vypadalo sice hezky, ale ono, pokud si dobře pamatuji, tak rozdíl na první i poslední „flek“ byl zhruba šest bodů. To umístění bylo po podzimu tedy lehce zavádějící.

Jan Řezníček v duelu se Spartou Praha B.Jan Řezníček v duelu se Spartou Praha B.Zdroj: Aleš Vladyka

Hodně remíz? Je to k neuvěření…

V úvodu druhé poloviny ročníku jste měli sérii šesti utkání, ve kterých jste bodovali. Bylo to stěžejní v té cestě za záchranou a uklidnilo vás to nějak?

Nevím, jestli to bylo přímo stěžejní, ale souhlasím, že nám to dodalo sebevědomí. My do každého utkání jdeme s tím, že nechceme prohrát. Z toho vyplývalo dost remíz, které jsme posbírali. Sice to po jednom bodu naskakuje málo, ale furt jsme se drželi na bodové vlně, což bylo klíčové v závěru soutěže.

Je dobrá taktika jenom „neprohrávat“?

Vím kam míříte, ale lepší je neprohrát než prohrát. Ona ta hranice totiž mezi tím, jestli se prohraje nebo remizuje, je velmi tenká. Se spoluhráči jsme i řešili to, že kdybychom všechny zápasy remizovali, tak máme 30 bodů, což teoreticky na záchranu stačí.

Jde fotbalová krása stranou na úkor téhle taktiky?

To si musíme přiznat, že tak je, a hlavně i složení týmu není přímo postaveno k tomu, abychom hráli pěkný fotbal. My samozřejmě chceme lidi bavit, ale výsledky jsou klíčové, jelikož vedení ve druhé lize chce zůstat. Když jsem přišel do Chrudimi, tak se tu hezký fotbal hrál, ale měli jsme po podzimu 10 bodů a byli jsme v tom namočeni až po uši.

Neúnavný bojovník Ondřej Kesner nastoupil do většiny utkání chrudimského celku v podzimní části FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY.
Kesner: Celý život makám na sto procent. Buď na mě trenéři ukáží nebo ne

Chápu to tedy správně, že Chrudim nemá tým, který by mohl hrát hezký fotbal?

Takhle se to přímo říct nedá, ale něco na tom je. Máme ještě hodně mladé kluky v útoku, kteří musí nabrat zkušenosti a naopak v defenzivě se opíráme o zkušené hráče. Julda (Petr Juliš), který nastupuje v útoku, už se pak vykopal a v závěru hrál dobře, ale všechno chce čas. Uvidíme, jak to bude příští sezonu a třeba budeme hrát hezčí fotbal.

Na jaře jste vyhráli pouze dvě utkání. Doma jste porazili vašeho bývalého zaměstnavatele Opavu, která skončila v tabulce za vámi. Byl tento zápas zlomový?

Když se na to zpětně podívám, tak určitě. Je ale také pravdou, že kdybychom doma porazili kohokoliv, tak by to mělo stejnou váhu. Těch remíz bylo totiž opravdu dost.

Zažil jste už takový počet nerozhodných výsledků?

(rozesměje se) To určitě ne. Minimálně polovina všech utkání byly remízy, to je až k neuvěření.

V sezoně jste si tolik ani nemohli zakřičet vítězný pokřik, tak slavili jste i remízy?

Neřekl bych, že to slavíme, ale já osobně se realisticky podívám na zápas, zda jsme měli na výhru a nebo byla reálná spíš prohra. Když to bylo utkání, kde remíza byla ubojovaná proti silnému celku, tak z toho radost mám.

Jan Řezníček (uprostřed) v utkání proti Opavě.Jan Řezníček (uprostřed) v utkání proti Opavě.Zdroj: Aleš Vladyka

Nejkvalitnější a nejvyrovnanější ročník

Chrudim byla v historii vždy doma dominantní. Letos se ta situace trochu změnila. Chybělo vám i trochu štěstí na domácí půdě?

V několika utkáních nejspíš jo, ale byly i zápasy, kdy jsme si nevypracovali žádnou šanci a výhra by nebyla zasloužená.

Je pro vás venkovní hřiště v současnosti lepším útočištěm?

Když hrajeme venku, tak není takový tlak na výsledek, jako je doma. Ten nevytváří ani tak fanoušci, ale spíše ho máme sami na sebe. Navíc ve fotbale je vždy trochu jednodušší čekat na rychlý brejk a pozorně bránit. Na venkovních hřištích tuhle taktiku můžeme plnit, zatím co doma musíme tvořit a to nám příliš nevyhovuje.

Před jarní částí se vám příliš nevyvedla příprava. Potvrdilo se tedy, že špatná příprava neznačí i neúspěšnou část sezony?

Očividně ano. Příprava je specifická v tom, že se zkouší jiní hráči či taktika. To samozřejmě dělají i týmy proti nám. Proto se výsledky tolik neřeší, ale samozřejmě je dobré vyhrávat. Na druhou stranu být v pozoru po nepovedených utkáních, má také něco do sebe. Já každopádně odjakživa tomuto období v sezoně nedávám příliš vysokou váhu.

Nahlédněte do zázemí MFK Chrudim!
VIDEO: Nahlédněte do zázemí druholigového MFK Chrudim!

Do týmu před jarem přišly čtyři posily, jak se dle vás adaptovaly?

Kluci měli výhodu, že si zahráli Tipsport Cup v pauze při mistrovství světa. Do týmu zapadli a naskakovali hned od úvodních zápasů. Ta adaptace tedy proběhla v pohodě.

Máte za sebou dvě sezony v dresu s chrudimskou orlicí na srdci. Jaký ročník za vás byl úspěšnější?

První byla hodně na houpačce, protože ta úvodní polovina sezony byla tragická. Na jaře jsme se ale rozjeli. Z pohledu euforie musím říct, že asi ten první ročník byl tedy lepší. Když si totiž vzpomenu na to, že jsme na jaře vybojovali 28 bodů, to je úctyhodný výkon. Letos to byla taková průměrná sezona. Po podzimu to vypadalo dobře a na jaře jsme si pohlídali poklidnou záchranu.

Jednalo se o nejvyrovnanější sezonu podle vás?

Co jsem zažil sezony ve druhé lize, tak tenhle ročník byl rozhodně nejkvalitnější a nejvyrovnanější. Vždy totiž byl alespoň jeden tým odskočený v popředí tabulky a byl jasným kandidátem na postup. Zároveň byl i jeden tým, který těžce nasbíral 15 bodů a byl jasným sestupujícím celkem. Z tohohle pohledu musím říct, že letos ta tabulka byla opravdu nesmírně vyrovnaná.

Jan Řezníček sice svoji gólovou střelu neviděl, ale míč, co se třepetal v síti ano. Proti Varnsdorfu zařídil vyrovnání na 1:1. Jan Řezníček ještě v dresu svých rodných Pardubic.Zdroj: DENÍK/Luboš Jeníček

Klub je postavený na rodinné atmosféře

Čekal jste, že pod vámi skončí Jihlava, Opava či Slavia Praha B?

I z tohohle pohledu to je zajímavé. Díky vyrovnanosti soutěže se právě tyto kluby dostaly dolů. My musíme být rádi, že jsme skončili nad mančafty, který mají desetkrát větší rozpočet a do sezony vstupují s naprosto rozdílnými ambicemi.

Právě v Opavě jste trávil kus kariéry, tak máte stále nějaký speciální vztah k tomuto klubu?

Zbylo tam už málo kluků, kteří tam se mnou dohrávali. V kontaktu už s nikým nejsem. Vzpomínky mám ale jenom dobré. Je tam ideální fotbalové prostředí, protože tam jsou skvělí fanoušci a je smutné, jak to tam v současnosti vypadá. Je zarážející, že takový klub s takovým potenciálem si nenajde pořádného majitele.

Vyjma posledního zápasu s Vyškovem jste odehrál všechna utkání. Počítal jstes takovou dávkou minut a těší vás tahle důvěra?

Všechno je to od důvěře od trenéra. Od té doby co přišel, tak jsme si sedli a myslím si, že si rozumíme. Nechci působit nějak špatně, ale vlastně s takovou dávkou minut jsem počítal.

V Chrudimi plníte spíše defenzivní úkoly. Nechybí vám někdy gólová radost?

Já těch branek nikdy moc nedával, ale ofenzivní choutky mám. S trenérem Kronďákem jsme se ale domluvili na určité pozici a tuhle roli plním s plným nasazením. Mně to vcelku i vyhovuje a hraje se mi na této pozici dobře. Sám sebe jsem ale spíše bral za ofenzivního hráče.

Jak se sezona vydařila vám osobně?

Měl jsem zápasy, které jsem mohl odehrát lépe, ale obecně jsem asi spokojený. Vzhledem k tomu, že hraju na defenzivním štítu, tak asi panuje spokojenost.

Ondřej Kesner (v červeném) patří mezi stálice chrudimského týmu. V roli kapitána bude pokračovat i v nadcházející sezoně.
Kesner si "odkroutí" další rok. Orlici má v srdci už dvanáct let

O kapitánskou pásku se dělíte s Ondřejem Kesnerem. Jak vám tahle spolupráce vyhovuje?

Kapitán je Ondra Kesner. Jen když on nenastupoval, tak jsem měl pásku já. Mám Ondru strašně rád. Je to strašně hodný kluk a myslím, že nám ta spolupráce jde výborně.

V Chrudimi se vždycky zakládalo na dobré partě. Je to tak stále?

Samozřejmě je to těžší v tom, že přichází a odchází hráči na hostování. Není to už tak, že tu hráli hlavně kluci z Chrudimi. Musíme si totiž přiznat, že hrát druhou ligu jenom s místními fotbalisty je nereálné. Abych ale odpověděl, tak parta je tady opravdu dobrá.

Přirostla vám Chrudim k srdci?

Já to trochu srovnávám s Pardubicemi, když jsme začínali hrát druhou ligu. To fungování klubu je postavené na rodinné atmosféře. Nemůžu říct nic špatného proti Chrudimi a jsem tu naprosto spokojený a v srdci ji už mám taky (úsměv).

Souboj s Vyškovem přinesl šance a tyčky, branku nikoliv.
Remízový král zapsal na konec cenný bod s Vyškovem

Končí vám smlouva. Neláká vás ještě první liga?

Lákalo by mě zahrát si ještě třeba pod Radoslavem Kováčem v Pardubicích, ale myslím si, že tuhle vrcholovou éru už mám za sebou. Jsem v tomhle realista. Když by samozřejmě nabídka přišla, tak bych nad tím uvažoval, ale pro mě je klíčové, že jsem doma a v Chrudimi bych rád pokračoval, jsem tu spokojený.

Zdárně se vám vyhýbají zranění. Jaký na to máte recept?

(rozesměje se) Musím to upřesnit, vyhýbají se mi vážnější zranění. Jinak mě stále něco bolí. Já jsem přišel na to, že se fotbalista musí o sebe starat už někdy ve středním věku. Snažím se pracovat maximálně na sobě a tělo zatím drží.

V Chrudimi se rozrůstá fanklub. To musí hráče těšit.

Je to příjemné, když na stadionu není ticho. Máme skvělé fanoušky, kteří občas vyjedou i ven za námi, což nesmírně obdivuji a patří jim za to dík.

Hráči se chodí po utkání vždy pozdravit s chrudimským kotlem.Hráči se chodí po utkání vždy pozdravit s chrudimským kotlem.Zdroj: Aleš Vladyka

Trenéřina, to je ta cesta

Pojďme k vaší rodné domovině. Sledoval jste záchranu Pardubic?

Sledoval jsem každé utkání. Když jsem mohl, tak jsem byl i na stadionu. Pardubice pro mě byly, jsou a budou srdcovou záležitostí. Ten klub mě vychoval a dal mi množství nesmírně cenných zkušeností. Mám tam i spoustu kamarádů a hlavně jsem tam začal i trénovat dorostence. Stále mám v srdci dva kluby. V jednom hraju a v jednom trénuji.

Co říkáte na nový stadion?

Bylo na čase, že se takový stadion postavil. Na návrzích a plánech to sice nevypadalo moc lákavě, ale jakmile člověk do arény zavítá, tak se mu to hned líbí. Ten stadion je opravdu pěkný a pro český fotbal naprosto dostačující.

Nehryzalo vás trochu něco málo, že kdyby Pardubice spadly, tak byste si mohl zahrát v CFIG Areně?

(rozesměje se) To možná trochu jo, ale jinak jsem opravdu fandil. Věřil jsem celou dobu, že to zvládnou, ale byl jsem hodně nervózní na tribuně, to musím přiznat.

Vypjatý souboj s Varnsdorfem přinesl pět branek a chrudimskou radost.
Vytoužená záchrana. Chrudim přestřílela Varnsdorf

Jste třeba s trenérem Kováčem v kontaktu, jelikož vás pojí i minulost v Opavě?

Přímo nějak ne, ale když se potkáme, tak prohodíme pár slov a vzpomínáme na společný chvíle. On se vždy i zeptá na kluky na hostování, kteří jsou u nás. Radek je hlavně skvělý člověk, je kamarádský a ukázal, že je i výborný trenér.

Překvapilo vás, že Pardubice angažovaly právě trenéra Kováče?

Určitě, jelikož klub s angažováním tohoto kouče naprosto změnil směřování. Trenér Kováč je moderní trenér, který chce hrát pohledný fotbal. Klub si ale vyhodnotil, že se chce posunout a očividně to zafungovalo.

Přemýšlel jste už, co bude po fotbalové kariéře?

Jednou cestou je trénovaní. Jsem moc rád, že mi Pardubice daly příležitost, že si to můžu vyzkoušet. Za to jsem jim opravdu vděčný. Budu už mít nějakou zkušenost a po konci kariéry si to pak vyhodnotím. V téhle chvíli bych u fotbalu chtěl zůstat, ale ještě určitě hrát chci.

Jaká by mohla být ta druhá cesta, kterou se pak vydáte?

Mám elektrotechniku, kde jsem se pořádně natrápil (smích). Nevím ale, jestli bych ještě něco vůbec zvládl, ale papír mám a teoreticky bych to dělat mohl. Na ruce jsem docela šikovný, si myslím. Fotbal ale stále vyhrává.