Pohár, medaile, radost týmu i fanoušků. „To je nejhezčí za tím rokem, když se povede taková věc,“ popisoval TOMÁŠ ČELŮSTKA, levý obránce FK Pardubice.

Právě vy jste byl jedním z fotbalistů, kteří nevynechali ani jeden z předchozích zápasů této druholigové sezony. Přišlo už volno vhod?
Asi ano. Trenér říkal už dopředu, že by byl rád, abychom zvládli předposlední zápas doma a mohli dostat šanci i jiní. My, kteří jsme toho na jaře odehráli víc, jsme to po náročném programu uvítali.

Souhlasíte, že si zasloužili příležitost i další hráči z týmu?
Rozhodně, je to i jejich zásluha, protože jsme jeden tým. Oni taky tvrdě pracují. Nebojím se říct, že by kdokoliv z nich mohl naskočit. Jsem rád, že na Žižkově mohli hrát a i přes prohru ukázali, že to jsou dobří fotbalisté.

Do defenzívy, která fungovala, nebyl důvod zasahovat. Byla výhoda, že jste hráli stále ve stejném složení?
Byli jsme na sebe zvyklí, to byla alfa a omega všeho. Taky bych chtěl říct, že to nebylo jen o té obranné čtyřce, ale o celém týmu. Pracujeme společně dozadu a zároveň i dopředu.

Je to více než dva roky, co jste přišel do Pardubic. Myslel jste tehdy, že byste právě tady mohl slavit postup do první ligy?
Ne, i kdybyste se mě ptal před sezonou, tak bych se asi jen zasmál. Sešel se tady opravdu fantastický tým pod dohledem skvělých trenérů a výborného vedení, kteří dali tento tým dohromady. Když jsem přišel z Opavy, tak jsem nedoufal, že by se něco takového mohlo přihodit. Zahrát si první ligu byl sen, dnes jsem šťastný. Děkuji bohu, rodině a hlavně mé ženě.

Váš bratr Ondřej, český reprezentant, gratuloval vám i Pardubicím. Už jste to stihli více rozebrat?
Průběžně jsme se o tom bavili, v neděli jsme si pak dlouho volali. Řešíme, kdy se sejdeme, protože brácha je do toho stejně zapálený a moc nám to přál. Těším se, až se po sedmi měsících zase uvidíme. Bonus je, že máme co oslavit (směje se).