Ve východních Čechách nás zajímalo, která hřiště patří mezi fotbalisty k oblíbeným a na kterých účastníci regionálních soutěží naopak nehrají rádi. A jak to dopadlo? Přesvědčte se sami.

Na jakém hřišti v kraji se vám hraje nejlépe a proč?

Na jaký stadion naopak nejezdíte rádi a proč?

Václav Strnad, hráč SK Pardubičky (KP)

„Obecně nemám rád uzavřená hřiště. Naproti tomu se mi dobře hraje na těch otevřenějších, kde není bezprostředně zábradlí. Hned se cítím volněji. Například v Chocni, ve Vysokém Mýtě, v Přelouči nebo Srchu. I když paradoxně z pozice diváka se mi nelíbí atletické ovály u hřiště. K těm uzavřeným hřištím bych zmínil Moravany, Horní Jelení. Když si člověk představí, že centruje a člověk do něj šťouchne, tak proletí až do kabin. Kvalita hřišť v Pardubickém kraji se za poslední řekněme dva roky výrazně zlepšila. Kluby se o ně lépe starají, už jenom tím, že nakoupily vřetenové sekačky. Jako nepřátelské prostředí, kde se mi nehraje moc dobře, vnímám Horní Jelení a také Moravany. Diváci tam jsou až zlí na soupeře, což mně nejenom ve fotbale hodně vadí. Nechci, aby se tak chovali vůči soupeři fanoušci ani u nás v Pardubičkách. Některé ty neobjektivní komentáře kolikrát fakt nechápu. Hrajeme nižší soutěže a pro zábavu, tak proč si to nechat otravovat různými výlevy.“

Michal Čížek, hráč TJ Svitavy (KP)

„Na otázku, na jakém hřišti se mi hraje nejlépe, je odpověď celkem jednoduchá. Samozřejmě na domácím trávníku na Svitavském stadionu. Důvodů je více. Rozhodně to dělají diváci, kterých do Svitav chodí poměrně dost. Všichni patří mezi naše známé, takže je důležité se snažit je vždycky potěšit výkonem a výsledkem. Dalším důvodem rozhodně je velká hrací plocha, kde je relativně více místa, což svědčí našemu hernímu stylu. A také to, že na této hrací ploše je možnost před zápasy něco natrénovat a sžít se s každým „drnem“. A kam nerad jezdím? Těžká otázka, protože to často vypadá, že pro nás je každý výjezd nepříjemný, protože z venku moc bodů nikdy nevozíme… Ale co se týká hřiště, tak asi nejméně rád jezdím za soupeři z Rohovládovy Bělé. Jelikož ti hrají v Pardubicích, kde nepřijde na zápas žádný fanoušek, hřiště je u letiště, úplně odstrčené, na záchod se chodí přes venek, po zápase si nemůžete dát ani nic k pití či jídlu. Takže jde o takové nefotbalové prostředí.“

Roman Hendrych, hráč AFK Horní Jelení (I. B)

„Nemám nějaké hřiště na který bych vyloženě jezdil rád a nerad. Ale osobně se mi to líbí v Bohdanči, kde mají krásný areál a ryze fotbalové prostředí. Poslední dobou rád jezdím tam, kde potkávám starší kluky jako soupeře a rád s nimi pokecám. Například do Rozhovic, kde hrají bratři Holubové, nebo do Stolan, kde je Tesař. To si vždycky pobrečíme jak už jsme staří (úsměv). Jinak nepříjemné to je v Proseči, kde měli vždycky malé hřiště a ještě k tomu z kopce. Takže samý souboj. A nesmím zapomenout na Načešice. Tam nás domácí většinou přejeli jako parní válec. Nepamatuji se, že bych tam někdy uhrál nějaký bod.“

Martin Hašek, hráč TJ Jiskra Litomyšl (KP)

„V případě první otázky bych určitě vybral stadion v Letohradu. Velké hřiště se super trávníkem za každého počasí, který zaručí to, že vám míč rozhodně od nohy neodskočí. Dalším plus je výborné zázemí, které celý letohradský areál nabízí. No a kam se mi opravdu nechce, to je Heřmanův Městec. Hřiště je tam úzce obehnáno zábradlím, což je nepříjemné zejména pro krajní hráče. Při deštivém podzimu nebo v brzkém jaru se tam opravdu velmi těžce bojuje o každý bod. Zázemí už jistě pamatuje také lepší časy.“