Jak hodnotíte víkendový zápas proti Hornímu Jelení, ve kterém jste vybojovali bod za remízu?

Jiří Černohubý ml.: Poslední zápasy hrajeme do plné obrany a to samé se dělo i proti Hornímu Jelení. Je to samozřejmě těžký, když vám soupeř pouze odkopává míče.

Matěj Janoška: Já bych prvně chtěl říct, že jsem moc rád, že mám možnost nastupovat a trenér mi dává takovou šanci. Co se týče zápasu, tak je škoda, že jsme nevyhráli. Rozhodně jsme měli více šancí. Získali jsme ale bod do tabulky, to se počítá.

ilustrační foto
Libišany se po pětigólovém přídělu od Lanškrouna poroučely z prvního místa

Je vám pouze patnáct a šestnáct let. Jak vám vyhovují utkání proti takto soubojovému týmu, jako je zrovna Horní Jelení?

Jiří Černohubý ml.: (rozesměje se) Mě to vlastně baví se s nimi postrkovat. Je to těžký a složitý, ale je to fajn. Už jenom kvůli tomu, že nám to dodává nové zkušenosti. My si musíme plně uvědomovat, že v tomhle věku hrajeme dospělou soutěž a nebude to procházka „růžovým sadem“.

Matěj Janoška: Musím jen souhlasit. Je to složitý chodit do těch soubojů, ale musíme do nich chodit. Hlavní je, se neuhnout, protože to pak bolí ještě víc. Jelikož hraji v obraně, tak se do každého souboje snažím jít na sto procent. Nesmíme se bát.


Načítám tabulku ...

Přestup není ve hře

Když už jsme u toho nízkého věku. Jak jste zvládli přesun z dorostenecké kategorie do té mužské?

Jiří Černohubý ml.: Myslím, že se s tím zatím pereme vcelku dobře. Hodně nám dává už jenom to, že můžeme s chlapy trénovat. Snaží se nás povzbuzovat a podporovat, což je pro nás mladé kluky hrozně důležitý (úsměv).

Matěj Janoška: Jirka to řekl naprosto přesně. Chlapi nás krásně vzali mezi sebe. Jsem rád, že už si s nimi popovídáme a jsme jedna velká parta. Máme skvělý vztahy a dává nám to strašně moc zkušeností do budoucna.

Na vztahy v kabině jsem se chtěl doptat. Jaké bylo to první zaplutí do kabiny plné zkušenějších „borců“?

Jiří Černohubý ml.: (rozesměje se) Přišel jsem se slovy: „dobrý den“. Dost kluků mladších jsem tam ale znal třeba ze školy nebo i z fotbalu, to byla velká výhoda. Teď už máme obecně hezký vztahy a dokážu si popovídat se zkušenějšíma i těma mladšíma.

Matěj Janoška: Ze začátku tam byl určitě obrovský respekt, ale jak spolu častěji trénujeme, tak jsme se poznali a je to v pohodě. Už si říkáme dokonce: „čau“ (smích).

René Živný je předsedou OFS Pardubice.
Někdy je chování fanoušků k rozhodčím neúnosné, říká předseda OFS Pardubice

Opatovice cílí v letošní sezoně na postup do I. A třídy. Je to pro vás lákadlo zůstat nebo byste přemýšlel nad přestupem do jiného dorosteneckého kádru?

Jiří Černohubý ml.: Já bych chtěl zůstat a užít si případný postup. Pak bych uviděl, co bude dál.

Matěj Janoška: Měla o mě zájem hradecká Slavia. Byl jsem si tam zkusit i trénink, ale kvůli tomu, že chce v Opatovicích postoupit dorost i áčko, tak zůstanu. Chci pomoct týmu a na přestup aktuálně nemyslím.

Zdroj: Tomáš Mach

Myslel jsem to tak, jestli je pro mladé kluky lákavější krajská soutěž v chlapech?

Jiří Černohubý ml.: Samozřejmě. Pokud se vše zadaří, tak I. A třída bude mít rozhodně větší úroveň než hrát někde krajský přebor v dorostu.

Matěj Janoška: Dospělá soutěž, byť nižší, tak nám dá rozhodně víc. Proto se s názorem přidávám k Jirkovi.

Silná stránka? Vůle!

Víkendy máte fotbalově nabité. Utkání za dorost a hned za A tým. Jak to zvládáte?

Jiří Černohubý ml.: Fyzicky je to náročné. Musím se o sebe dost starat. Alespoň se o to snažím. Dávám do fotbalu co nejvíc.

Matěj Janoška: Spíš než fyzicky mi to dává zabrat časově. Přestoupil jsem na střední školu a dělám autoškolu. Vlastně volno mám prakticky jen v pondělí. Dávám do fotbalu ale vše a zvládám i dobře školu. Takže není problém. Snažím se, najít si čas i na přítelkyni (smích).

Jiří, vy máte to štěstí nebo možná smůlu, že vás trénuje váš otec. Jaké to je?

Jiří Černohubý: (podívá se s úsměvem směrem k tátovi) Náročný, hodně náročný. Snažím se ho ale poslouchat, protože vím, že to myslí dobře. Neřekl bych, že je na mě víc přísný, al rozhodně na mě mluví víc než na ostatní. Dost to spolu probíráme i doma, to mě ale baví. Fotbalem žijeme oba.

Už jsme lehce nakousli osobní přístup. Jak se například doma připravujete?

Jiří Černohubý ml.: Já mám posilovnu od trenéra, respektive táty, zakázanou. Snažím se ale připravovat tak, že pracuji se svým tělem.

Matěj Janoška: Během zimní přípravy jsem zjistil, že jsem dost zkrácený. Když mám čas takhle večer, tak se snažím alespoň protahovat. Důležitý je podle mě i relax, tomu se věnuji také.

Tomáš Malínský se po profesionální kariéře začal věnovat trénování.
S koncem kariéry jsem byl smířený. Přestupu do Slavie nelituji, říká Malínský

Můžete říct vaše silný a slabý stránky?

Jiří Černohubý ml.: Těžká otázka. Asi bych řekl, že mojí silnou stránkou je vůle. Slabiny cítím v rychlosti a obecně té fyzické části. To je ale dané i věkem si myslím.

Matěj Janoška: Jelikož jsem obránce, tak bych řekl, že jako silnou stránku mám bránění a nevadí mi ani souboje. U slabin to bude rozhodně levá noha.

Jiří, vy jste se minulý týden dokonce premiérově střelecky prosadil v kategorii dospělých. Jaké byly oslavy?

Jiří Černohubý ml.: Ani jsem ho popravdě moc neslavil, nemám to ve zvyku. Hlavně to nebyl od nás příliš povedený zápas, tak nebyl extrémní důvod slavit.

Matěj Hanovec (u míče) v utkání proti rezervě Přelouče.
Hanovec si k fotbalu došel sám. Jeho cesta vedla přes národní házenou

Jaký máte fotbalový vzor?

Jiří Černohubý ml.: U mě to byl vždy Cristiano Ronaldo.

Matěj Janoška: Pokud bych měl vybrat někoho z Česka, tak Láďa Krejčí.

Závěrem se ještě vrátíme k vám. Hledáte se spolu více na hřišti?

Matěj Janoška: Hledáme se dost. Je to dané tím, že se známe dlouho a jsme sehraní. Vymýšlíme někdy pořádné blbosti (smích).

Jiří Černohubý ml.: Je pravda, že někdy se hledáme až moc, ale to k tomu asi patří. Hrajeme spolu už od útlého věku a známe se opravdu dobře. Postupně ale si zvykáme na širší spolupráci a snažíme se to odnaučit.