Kliknutím zvětšíteO víkendu jste hráli těžké utkání na půdě Vysokého Mýta, kde jste poprvé v sezoně prohráli. Jak hodnotíte váš výkon?
Bylo to takové ospalé. Neřekl bych, že by soupeř měl natolik velkou kvalitu, aby nás porazil. Vlastně nás ani moc nepřehrával, ale nemohli jsme se dostat do hry. Byť Mýto bylo nevýrazné, tak si dokázalo vyrobit šance, díky kterým nás porazilo. Především nás pak mrzí hloupá penalta v závěru. Je to pro nás zkrátka ztráta…
Začátek sezony se vám ale jinak vydařil?
Zvládli jsme to výsledkově, ale výkonnostně to není ono. Zaváhání sice přišlo proti rezervě Vysokého Mýta, ale kdybychom neprohráli teď, tak přijde ztráta dřív nebo později. Výsledky neodpovídaly naší hře. To rozpoložení tedy není úplně ideální. Teď jsme prohráli před nejtěžšími utkáními, kdy na nás čekají Horní Ředice a Litomyšl. Bylo by dobré tedy, kdybychom se z téhle prohry dokázali rychle oklepat, abychom se herně posunuli jinam.
Není to paradoxně dobře, že ta pomyslná facka přišla právě teď?
Upřímně si myslím, že to je jedno. Jestli Ředice budou tak dobré, jako byly loni, tak to s nimi budeme mít hodně těžké. Nic samozřejmě nevzdáváme, ale musíme si nalít čistého vína. Mají neuvěřitelně kvalitního brankáře i střed hřiště, kde hraje Jirka Janoušek. Budeme mít co dělat, abychom s nimi drželi krok.
Střed hřiště ale patří i vám. Je to tak?
Ano, máte pravdu, ale ta moje role je už trochu jiná, než má právě Jirka Janoušek. Vždy jsem byl spíše ofenzivní hráč, ale postupně se posouvám dozadu, jelikož potřebujeme posílit i tenhle post. Občas i teď nastupuji z kraje zálohy.
Letos už jste se jednou střelecky prosadil. Tím trochu jdete proti defenzivním úkolům…
Jak jsem již zmiňoval, tak mám postupně více defenzivních úkolů, ale rád se tlačím i do útoku, kde se cítím lépe. Věřím, že mám obstojnou kondici na tuhle úroveň a mohu tedy pendlovat z jedné strany hřiště na druhou (smích).
David Jošt (vpravo) v dresu pražské Slavie.
Po zápase se omlouvám protihráčům
Jste především známý z futsalového prostředí (David Jošt hrál za Slavii Praha). Je to pro vás výhodou, že máte rychlejší myšlení než „běžný“ fotbalista?
Je to obrovská výhoda. Ve futsale je všechno hned a nemáte čas nic vymýšlet. I proto mi přijde, že na téhle úrovni, tedy v krajském přeboru, mám na všechno hrozně moc času. Futsal můžu tedy začínajícím hráčům či amatérským fotbalistům jen doporučit. Posune je to na vyšší úroveň.
Pojďme zpátky k Libišanům. Váš tým rozhodně patří mezi největší favority soutěže. Souhlasíte a připouštíte si tuhle roli?
V Libišanech byly vždy ty největší ambice a vždy se tady chtělo vyhrávat. Abych pravdu řekl, tak za těch pět let, co zde působím, tak na prohry nejsem příliš zvyklý. I proto jsem to teď ve Vysokém Mýtě špatně kousal. Doufám, že budeme hrát nahoře. Říkat něco jiného, by byl alibismus.
Zmiňujete, že jste špatně kousal prohru. Jste tedy nervák?
(rozesměje se) Po zápase se vždy jdu omluvit všem protihráčům, se kterými jsem se pohádal při zápase. Pak když jedu domů do Prahy, tak si vše přehraji v hlavě a dokážu to rozkousat už. Prohry samozřejmě k fotbalu patří. Furt je to jen krajský přebor a nejde o život.
Libišany už dva roky po sobě oslavily vítězství v poháru. Je to opět hlavní cíl?
Nevím, jestli to je cíl číslo jedna. Možná jsme to minulou sezonu říkali, jelikož se nám nepodařilo vyhrát přebor (smích). Každopádně je to prestižní záležitost. Má to obrovskou výhodu v tom, že se pak můžeme poměřit s týmy v MOL Cupu. Vloni nám to vyšlo, když jsme sehráli vyrovnanou partii s Jihlavou. Letos jsme bohužel vyhořeli proti Novému Bydžovu, který nám ukázal, že stále máme na čem pracovat a naše úroveň rozhodně nemá takovou vysokou úroveň.
Jaké to bylo zahrát si v CFIG Areně?
Byl to krásný zážitek. Nebudeme si nic nalhávat, že na té krajské úrovni je to všechno navoněné a čisté tak, jako je to na ligovém stadionu. Měli jsme možnost zahrát si na krásném stadionu, což se každému nepoštěstí. Rozhodně máme na co vzpomínat.
Vy osobně jste z futsalu zvyklý na poměrně vysoký počet diváků, ale překvapilo vás i tak, že přišlo dost lidí?
Ono to bylo spojené i s utkáním mládeže, které se hrálo před námi a dost rodičů i těch hráčů tam zůstávalo i na náš zápas. Takže těch lidí opravdu nebylo málo a přidalo to ke skvělé atmosféře. Já však musím zmínit a pochválit naše fanoušky, kteří jsou aktivní i na našich domácích zápasech a dělají nám skvělou kulisu. Za to jim patří dík.
Jsem nešikovný
Vy osobně si dáváte nějaké cíle do sezony?
Už to neřeším. Já jsem popravdě přemýšlel nad tím, že přestoupím někam blíž k Praze, abych nemusel tolik dojíždět. Nakonec jsem však setrval i kvůli tomu, že mám blízko Libišan rodinu a občas se na mě jezdí koukat. Pro mě je tedy nejdůležitější mít cíl ten, že mě to bude stále bavit a nebudu zraněný.
Povězte čtenářům, jaká byla vaše fotbalová kariéra?
Já jsem celé mládí hrál v Olympii Hradec Králové. Byť jsem si vyzkoušel nějaké krajské výběry, tak do hradeckého FK jsem se nikdy nedostal. Brzy jsem nakoukl do malého fotbalu, což mi dalo hodně a posunulo mě to až k futsalu. Fotbal jsem hrál například za Kratonohy, kde jsme měli super partu a zahráli jsme si i divizi, to byl jeden z nejhezčích momentů mé fotbalové kariéry. Následně jsem se přes Dobříkov dostal až do Libišan.
Co vás přivedlo do vašeho současného angažmá?
Byli to kamarádi. Za Dobříkov jsme hráli hned čtyři a společně jsme se přesunuli právě do Libišan. V letošní sezoně jsem však zbyl už jenom já. Uvidíme tedy, co bude do budoucna.
Jak to máte s dojížděním na tréninky?
Většinou si dělám individuální přípravu, že se proběhnu. V poslední době však chodím na tréninky s Admirou Praha B. Tam hrají divizi a je to opravdu kvalitní příprava. Pak když přijdu do krajského přeboru, tak je ten rozdíl rapidně znát.
Láká vás ještě vyšší soutěž?
Už asi ne. Popravdě se mě trenér ptal, jestli bych měl zájem si za ně zahrát. Nedokážu si to ale představit, že bych jezdil s nimi takové dálky, jaké jezdí. Já když hraji za Libišany, tak to mám spojené s tím, že navštívím rodinu a to dojíždění mi tedy tolik nevadí.
Můžete prozradit jaké jsou vaše silné stránky?
Jsem docela vytrvalý. Když je potřeba, tak dokážu vydržet běhat až do konce zápasu. Ještě bych asi řekl, že jsem důrazný.
Kde máte naopak slabiny?
Myslím si, že jsem vcelku nešikovný a nemám žádný fotbalový talent. Nemám takový ten wau efekt, kdy si lidi řeknou, že ten kluk to v sobě má.
To jsou docela silná slova…
Je to bohužel tak. Vždy jsem se snažil najít něco, v čem budu lepší než ostatní. Nic takového jsem ale nenašel, zatím… (smích)
Máte nějakého oblíbeného hráče?
Nevím, jestli mám úplně oblíbeného hráče. Já mám obecně rád Hradec Králové, kterému fandím. Teď mě poslední dobou trochu zamrzelo, že můj spolužák ze střední Adam Vlkanova přestoupil do Plzně a nevím tedy komu fandit. Co je nový stadion v Hradci jsem ale nevynechal ani jeden zápas, tak zřejmě budu jejich fanoušek (úsměv).
Líbí se vám nový stadion?
Je to dokonalý. Jsem vždy dojatý, když vidím, jak se to povedlo. Pamatuji si, když jsem chodil na starý Malšák, kde skoro nebylo vidět ani na hřiště. Teď si člověk připadá jak někde v Premier League, když vidí, jak se hráčům napínají svaly a jak na sebe mluví. Je to dokonalý zážitek a doufám, že lidi budou na fotbal chodit i v časech, kdy se Hradci nebude tolik dařit.
Ranní show na Hit radiu
Pojdme k futsalu. Sám jste mi říkal, že jste ukončil kariéru. Co vás k tomu vedlo?
Neřekl bych, že jsem ji ukončil, spíše přerušil. Musím brzy vstávat do práce a jelikož se na Slavii trénuje hodně pozdě, tak by to pro mě nebylo úplně příjemné. To byl vlastně hlavní důvod. Ve Slavii ale stále mám spoustu kamarádů, a když mi to čas dovolí, tak si s nimi chodím zatrénovat. Uvidíme, třeba se ještě na palubovce objevím. 
David Jošt
Váš spoluhráč z Libišan i Slavie, Radim Záruba, přestoupil do Chrudimi. Nepřišlo někdy laso i vám?
Já jsem v minulosti měl nějaké námluvy s Chrudimí, ale nebylo to nic vážného. Upřímně si ale myslím, že jsem nikdy nebyl typ člověka, který chtěl dělat sport na sto procent. Mě to spíše bavilo jako koníček ke škole a samozřejmě jsem si mohl přivydělat nějaké peníze, což byl taky bonus.
Slavia byla stabilním účastníkem play off. Jak na období v pražském klubu vzpomínáte?
Hlavně vzpomínám na sezonu, kdy se mi střelecky dařilo. Zažil jsem tam krásné časy, potkal jsem tam spoustu kamarádů, s kterými se vídám i mimo hřiště. Člověk se tam sice finančně nezajistí, ale o tom to není. Ti kamarádi jsou nejdůležitější.
Již jsme narazili na to, že futsal je pro fotbalistu prospěšný. Tento názor ale mnoho trenérů nesdílí. Můžete tuhle myšlenku rozvést?
Je to dvousečný. Člověk má samozřejmě nějaký zlozvyky, kdy si například přebírá míč podrážkou nebo se točí k bráně zády, ale stojím si zatím, že futsal je pro fotbalistu to nejlepší, co může dělat. To můžeme slyšet od nejlepších fotbalistů na světě, jako je Neymar či Ronaldinho, kteří v mládí ten futsal hráli. Já doufám tedy, že už tenhle přežitek je v České republice pryč a trenéři netvrdí, že futsal ubližuje fotbalu, protože to je hloupost…
Závěrem. Můžete prozradit co děláte v soukromém životě?
Pracuji ve Fortuně, kde dělám marketing. Brzy ale vstávám kvůli tomu, že v ranní show na Hit radiu dělám zprávy.
Stíháte při takovém zaměstnání i nějaké jiné koníčky?
Těch už je opravdu málo. Jsem rád, když přijdu z práce a mohu si s přítelkyní odpočinout. Když je ale čas a chuť, tak rád jezdím na hory nebo se jdeme s přítelkyní někde projít.
12
1
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
