Blahem se musí tetelit také proto, že v krajském přeboru může využívat zkušeností ligového hráče. A má sakra štěstí, protože v případě Ředic se jedná hned o kvarteto borců, kteří pamatují nejvyšší soutěž v Hradci Králové. Nemá někdy pocit že je v kabině na víc? „Absolutně ne. Ligoví kluci vědí, jak se chovat k trenérovi. Jsou to profíci a mají zažité to, že byť je trenér mladý, tak je to pořád trenér, který má mít autoritu,“ říká Tomáš Flachs pro Deník.

Minulý týden jste ve šlágru celého podzimu zdolali domácí Chrudim B. Váš pilíř Jiří Janoušek avizoval do kabiny odměnu. Co nakonec slíbil?

Hned bezprostředně po zápase jsme mu řekl, že jsem četl rozhovor s ním, kde mluvil o chlebíčcích. Tak jsem mu řekl, že mi nejvíc chutnají s nudličkami (směje se).

Jak se koučuje tým se čtyřmi exligovými hráči?

Koučují se výborně. Jsou mojí prodlouženou rukou na hřišti. Organizují si kluky. Především Jirka Lindr, toho je slyšet v každém utkání. Nejenom že chytá, ale radí jim, jak se mají postavit. Dříve jsem tohle všechno ořvával, tak si teď alespoň mohu šetřit hlasivky.

Trenér je pořár trenér

Nepřipadáte si někdy na lavičce zbytečný?

Absolutně ne. Vědí, jak se chovat k trenérovi. Jsou to profíci a mají zažité to, že byť je trenér mladý, tak je to pořád trenér, který má mít autoritu. Tohle ctí. Navíc sami jsou trenéři u mládeže.

Co přinesli do ředické kabiny?

Každopádně moře zkušeností. Ukazují spoluhráčům profesionalitu na každém kroku. Takový malý příklad. Lindros na tréninku nechce propustit jediný míč do sítě. Má odchytáno iks ligových zápasů, teď chytá krajský přebor, už by se nemusel tak snažit. To samé Mára Plašil, Jirka Janoušek, David Přibyl. Oni prostě nechtějí prohrát jediný souboj. Předvádějí klukům, jak by měli na sobě pracovat. Ale především přinesli do kabiny pohodu.

Vyčnívají nějak nad ostatní?

Jedině fotbalovými dovednostmi. Jinak to jsou perfektní kluci. Všichni čtyři. Na nic si nehrají, na nikoho se nepovyšují. Nikdy jsem neslyšel, že by v zápase nebo jen na tréninku někoho seřvali za špatnou přihrávku. Vedle těchto borců mohou naši kluci jen růst.

V letošní sezoně jste ještě neprohráli a po zásluze se vyhřívají na čele krajského přeboru. Jak si užíváte slávu?

Vloni jsem působil jako asistent trenéra Čápa, který u nás odvedl fantastickou práci. Pro mě to byla parádní zkušenost být vedle takového trenéra. Odkoukal jsem od něj spoustu věcí. Tým měl dobře připravený po taktické stránce. Přeci jenom trénuje u ligového dorostu. Teď jsem v osmadvaceti prvním rokem u áčka. Nemá cenu si nic nalhávat, je to tak trochu pohádka.

Je tedy Tomáš Flachs v Ředicích populárnější?

Ani bych neřekl. Jsme totiž v České republice a tam se úspěch neodpouští…

Jako že vás i přes vedení v tabulce kritizují?

Místní fanoušci naopak na mně vidí každou chybu. Při každém střídání. Poslouchám, jak by to udělali jinak. I teď naposledy pří vítězném utkání v Chrudimi. Zaslechl jsem nad sebou, jak to hrajeme blbě. Ať mi jde někdo poradit, jak se hraje fotbal. Populárnější tedy nejsem, ale my se soustředíme hlavně na sebe.

Je hezké být, tam kde jsme

Nevím, jak nyní, ale Horní Ředice nebyly v soutěži moc populární. Nebojujete si s nějakou nevraživostí?

Nevaživostí ne. Nemám tušení, jestli to s tím souvisí, ale například v Proseči nám lidé nandali. A ještě horší to bylo ve Svitavách. To jsem byl až konsternovaný. Od první minuty byli za naší střídačkou domácí příznivci a sprostě mi nadávali až do konce. Nevím, možná mě chtěli vyprovokovat. Člověk, který chce trénovat, tak se od toho musí oprostit. Jak mi říká Jirka Lindr: Trenér je nejméně vděčná práce. A má pravdu.

Dříve jste působil v kádru letitého rivala. Jsou nějaké poznámky na vaší adresu směrem od Holic?

Za Holice jsem hrával, to je pravda. Ale nikdo mi zatím nic nepsal, nebo neříkal na konto toho, že od začátku sezon čeříme vrchní vody tabulky.

Zvítězili jste i na půdě chrudimské juniorky, která je největším aspirantem na postup. Objevil se ale silný konkurent. Co Ředice a divize, už se vám vkrádají do hlav myšlenky?

Nevím, jestli je to v hlavách kluků, nicméně v mé hlavě nejsou. Soustředím se zápas od zápasu. Hlavně na naši hru, protože vím, že v některých zápasech jsme měli rezervy. Snažím se rozebírat naše výkony do detailů. S klukama neustále mluvím. Stojím nohama na zemi a před každým zápasem se od ní odpichuji. Podle mě to ligoví kluci vidí stejně. Celkově to mají ve fotbale podobně jako já, což je obrovská výhoda.

Takže žádné tlaky z vedení?

Ne, žádné nejsou. Všichni jsme si v Horních Ředicích sedli. V kabině je skvělá parta, šlape nám i realizační tým v čele s Martinem Hrdým. Je hezké být tam, kde jsme, ale nikdo z vedení na divizi zatím nemyslí. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál.

Počkejte. Každý sportovec chce nejen vyhrávat, ale také postupovat. Neříkejte, že někde v srdci nemáte „vytesán“ nápis divize?

Samozřejmě by to bylo krásné. Pro tým, fotbal v Ředicích i obec. A pochopitelně i pro mě. Někde v srdci to je, ale do hlavy si to zatím nechci pustit. Snažím se odvádět tu nejlepší práci pro klub.

Jiří Janoušek v rozhovoru naznačil, že by si ještě rád zahrál nějakou republikovou soutěž. Nechcete spojit příjemné s užitečným a hrát tu divizi?

(zamyslí se) U těch ligových kluků by to byla otázka. Všichni mají své trenérské povinnosti a nevím, jak by vyšší soutěž stíhali. Netvrdím, že nechtějí postoupit, ale netuším, jak by se k tomu postavili. Nicméně, pro ně je nejdůležitější, že mohli i po skončení fotbalu v hradecké Olympii zůstat všichni čtyři spolu pohromadě. Jsou to totiž velcí kamarádi. A kdyby dělali nějaké rozhodnutí, tak v návaznosti jeden na druhého.

Divize je vyšší herní level, větší žrout času a také finančně náročnější, co vy na to?

Ano, tohle všechno je pravda. My jsme tady od toho, abychom se prezentovali po sportovní stránce. Případné konečné rozhodnutí by bylo na předsedovi klubu.