Děvečka pro všechno… Vždy se nějaký nadšenec v klubu najde, který je ochoten pro něj dýchat. Ve dne v noci. Pravě na ně je pamatováno při udělování Ceny Václava Jíry. Tu si mohou doma v obýváku hýčkat osobnosti, které se významně zaslouží o rozvoj českého fotbalu. Sedmdesátiletý činovník z Opatovic je toho zářným příkladem. Se svou láskou ale pocítil radost i bolest.

„V každém sportu musíte počítat, že se jednou může dařit a podruhé ne. Zažil jsem nějaké sestupy, ať v mužstvu dospělých, nebo mládežnických soutěžích. Asi nejhorší pro náš oddíl byl sestup prvního mužstva do okresní třetí třídy, kde jsme se po dva roky pouze zachraňovali. O to větší pak byla naše radost, když jsme se vrátili do okresního přeboru a po dalších dvou letech následoval druhý postup do krajských soutěží,“ říká František Vondrouš v rozhovoru pro Deník.

Opatovický fotbal momentálně zažívá jednu z těch lepších kapitol své historie.Opatovický fotbal momentálně zažívá jednu z těch lepších kapitol své historie. Tým dospělých čeří vrchní hladiny krajské I. B třídy - skupina A.Zdroj: se svolením AFK Opatovice nad Labem

Nově vybudovaný areál

Odkdy se angažujete v opatovickém fotbale a jaké funkce jste vykonával?

V opatovickém fotbale se angažuji od devadesátých let, nejprve ještě jako hráč okresního přeboru. Aktivní činnost jsem ukončil ve třiačtyřiceti. Poté jsem začal pracovat jako člen výboru kopané a zároveň ve výboru místního Sokola. Nakonec jsem od roku 2012 vykonával funkci předsedy oddílu kopané až do minulého roku, kdy jsem předal štafetu mladší generaci. Mám u nás „odpracováno“ více jak třicet let. Přesto ve výboru pracuji i nadále. Předtím jsem vykonával funkci předsedy v Sokolu Dříteč, kde jsem s dalšími nadšenci v roce 1970 zakládal fotbalový oddíl.

Pamatujete toho v Opatovicích vskutku hodně. Vybavíte si nějaké milníky?

V roce 2000 mužstvo dospělých postoupilo poprvé po novém uspořádaní regionů do krajské soutěže. Ale na pouhé tři roky. Toto vše se ještě odehrálo na našem „starém“ hřišti, které nám sloužilo od roku 1976. V roce 2008 jsme se za vydatné finanční pomoci obce a MŠMT přestěhovali na hřiště nové ve středu obce. Nově vybudovaný areál jsme využili při pořádání přátelských zápasů pro fotbalisty FC Hradec Králové, který zde přivítal za poslední roky vícero prvoligových a druholigových mužstev. Hostili jsme zde i dorosteneckou reprezentaci, která měřila síly se soupeři z USA, Skotska, Dánska a Chorvatska.

Vytane na vám hned na mysli nějaký zážitek, který se přímo nedotýká soutěží?

Kromě fotbalových zážitků náš oddíl postihly v roce 1997 a 2002 záplavy, kdy se hrací plocha ocitla na sedm týdnů pod vodou. Obnova hřiště trvala více jak pět měsíců. Mistrovské zápasy jsme tak museli hrát na půdě soupeřů.

Co bylo za ta léta strávená v klubových funkcích pro vás nejhorší po sportovní stránce a kdy jste se naopak nejvíce radoval?

V každém sportu musíte počítat, že se jednou může dařit a podruhé ne. Zažil jsem nějaké sestupy, ať v mužstvu dospělých, nebo mládežnických soutěžích. Asi nejhorší pro náš oddíl byl sestup prvního mužstva do okresní třetí třídy, kde jsme se po dva roky pouze zachraňovali. O to větší pak byla naše radost, když jsme se vrátili do okresního přeboru a po dalších dvou letech následoval druhý postup do krajských soutěží.

OŽIVENÍ. Nováčci, Dašice (u míče) i Přelovice, okysličili pardubický okresní přebor. Směrem dopředu jim to jde náramně.
„Komíny“ chrlí gól za gólem

Udál se po předposlední sezoně. Co jste změnili, protože před tím jste se dlouho plácali v okresních soutěžích?

V posledních letech jsme zlepšili práci s hráči v mládežnických kategoriích. Velkou radost máme z našich dorostenců, kteří se pohybují ve svých soutěžích na předních místech tabulky. Tím si otevírají šanci zahrát si i dospělý fotbal. Cestu nákupu cizích hráčů jsme si úplně nezavrhli, ale využíváme jí minimálně. A zatím se nám to vyplácí.

(Pokud se chcete ještě dozvědět, jak František Vondrouš hodnotí podzim v I. B třídě, nebo jak vzpomíná na nedávno zesnulého kolegu Vondřejce, pokračujte ve čtení v placeném obsahu Deníku).

Jako krajský nováček jste vloni obsadili hned třetí místo. Panovala v klubu spokojenost, přestože do I. A třídy chyběl kousek?

Spokojenost s umístěním byla, ale po třech čtvrtinách soutěže jsme mysleli i výše. Zranění čtyř klíčových hráčů nám plány zhatila, soutěž jsme dohrávali s dorostenci.

Nebo už je I. A třída na Opatovice velké sousto? Jaký je rozdíl mezi okresním přeborem a první na řadě krajskou soutěží?

Z výše uvedeného jsme si rozdíl mezi oběma soutěžemi nemohli vyzkoušet. Zdravotní stránka hodně ovlivnila naši výkonnost. Jinak co vím tak, krajskou I. A třídu mnoho oddílů nechce hrát. Hlavně z důvodu finančních a velkých vzdáleností.

Nejsme pod tlakem sestupu

Jaká je vůbec letošní I. B třída soutěž?

Kopíruje tu minulou. V popředí se pohybuje čtyři až pět týmů. I když. V podzimní části přibylo vyrovnaných zápasů. Hodně záleží na tom, jak se mužstvům daří střelecky, nebo kolik jim chybí hráčů pro zranění.

Po podzimu vám znovu patří třetí příčka. Nicméně s velkým bodovým odstupem. Budete stíhat dvojici Stolany – Rozhovice?

Žádné nové posily jsme pro jarní část zatím nepřivedli. Vlastně ani o tom na základě bodového zisku z podzimu nepočítáme. Závody s vedoucími celky rozhodně nechystáme.

Jaký vůbec byl cíl pro tuto sezonu a zůstává pro jaro?

Tato otázka souvisí již s těmi předešlými. Cíl jsme si tentokrát žádný nedávali, zranění hráči z minulé sezony ve třech případech stále nehrají. Náhrada za ně se nám vydařila sice herně, ale ne střelecky.

Béčko Pardubiček (v modrém proti Sezemicím) vstoupí do jarní části jako lídr tabulky.
Béčku Pardubiček se zalíbily postupy. Naše cesta vede do kraje, říká Procházka

Kdybyste měl zhodnotit podzimní část. Jaká byla z opatovického pohledu?

S umístěním jsme spokojení. Ziskem tolika bodů se hráči nedostali pro jarní část pod tlak s udržením v soutěži.

Na I. B třídu máte jako třetí celek tabulky zajímavé skóre 18:18. To není v soutěži bohaté na góly obvyklé. Naopak obrana se zdá být v pořádku, spíše vyniká. Co za tím vším vězí?

Citelně nám chybí zraněný nejlepší střelec minulých let Matěj Hanovec. No a obrana dostávala v soutěži vždy málo branek.

Šest ze sedmi zápasů jste utloukli o jeden gól. Vydřeli jste výhry, či spíše neproměňovali šance?

Samozřejmě, jsou zápasy, ve kterých se hráčům tolik nedaří, a přesto získáte tři body. Na druhou stranu jsme některé zápasy odehráli dobře a výsledek je o jediné brance. Někdy záleží i na tom, jestli vás podrží brankář. V soutěži jsou mužstva, která mají kádr o třinácti, čtrnácti hráčích. No a přijde pár zranění a musí se řešit, kdo nastoupí do zápasu. Nás se tento problém netýká, pokud dojde k takové situaci, vypomohou nám hráči z dorostu. Musíme však počítat s tím, že herní úroveň klesne. Pak takový zápas musíte ubojovat.

Černohubý střídá Pecha

Proč po skončení podzimní části došlo na vaší lavičce ke změně na pozici trenéra? Od třetího celku tabulky se běžně neodchází.

Slávek Pech u nás působil celých šest let a odvedl zde dobrou práci. Sám přišel s tím, že si potřebuje od fotbalu odpočinout, popřípadě se posunout o stupínek výše. Úplně ho chápu, být týden co týden minimálně třikrát s mužstvem, to určitě přinese vyčerpání. Za úspěšnou, šestiletou spolupráci mu klub velice děkuje.

Kdo ho nahradí?

Na lavičce Slávka nahradil Jirka Černohubý, bývalý hráč Pardubic, Živanic. Několik let působil také v Německu a Rakousku. Na spolupráci s novým hrajícím trenérem se těšíme a doufáme, že jaro bude podobně úspěšné. Herně ještě kvalitnější.

Jiří Vondřejc posílil řady nebeského fotbalového týmu.
Smutná zpráva z Opatovic: Zemřel bývalý prvoligový hráč Jiří Vondřejc

Na lavičce už nebude působit, co by poradce ani Jiří Vondřejc, který nečekaně zemřel. Jak se vůbec ocitl v Opatovicích? Co znamenal pro opatovický klub?

Bohužel, v minulých dnech nás Jirka náhle opustil. V našem klubu působil pět let na přelomu tisíciletí, kdy jsme hráli krajskou soutěž. Na závěr své fotbalové kariéry, po letech strávených v Hradci Králové, Pardubicích, Kolíně a Loko Pardubice, se vrátil do rodných Dobřenic. Po ukončení své činnosti přišel zpět do Opatovic v roce 2009 a začal s trénováním mužů. A to nebylo vše.

Povídejte.

Kromě trénování mužstva dospělých se věnoval výchově hráčů v mládežnických kategoriích, kterým předával zkušenosti ze své bohaté a dlouhé kariéry. Navíc vykonával funkci správce nově otevřeného fotbalového hřiště, které je chloubou našeho klubu. Jeho zásluhou jsme navázali úzký kontakt s FC Hradec Králové, který trvá do současnosti. Pořádáme pro ně každoročně přátelské zápasy a ve spolupráci s nimi zajišťujeme v létě mezinárodní fotbalový turnaj mladších žáků.

Jiří Vondřejc vždy navenek působil jako klidný člověk, rozčílil se někdy? Prožíval zápasy?

Fotbalové zápasy prožíval vždy po svém, většinu času jsme o něm na střídačce ani nevěděli. Hráčům vysvětloval své zážitky ze hry vždy v poklidu, málokdy zvyšoval v kabině hlas. Takový byl i v osobním životě, věčný optimista a pohodář. Jak konstatoval jeden z našich mladších hráčů: jedinečná osobnost, spolehlivý trenér, fotbalový funkcionář a přítel, který se s nadšením staral o naši výchovu i chod našeho klubu.