V lázeňském městě jako by se snažili oprášit slávu z devadesátek. Tehdy se dokonce Atlantic protlačil až do nejvyšší soutěže. Je tu však jeden podstatný rozdíl. Současný tým postavil strategii na vlastních hráčích. „Kádr průběžně doplňujeme, chodí k nám i mladí kluci. Nevydali jsme se cestou, abychom kupovali hotové hráče,“ předesílá pro Deník asistent trenéra Jan Uhlíř.

Asistent trenéra Jan UhlířAsistent trenéra Jan UhlířZdroj: klub

Lázně Bohdaneč jsou nováčkem I. A třídy. Jaké jste měli cíle před vstupem do soutěže?

Jako každý nováček. Rozkoukat se v soutěži a vyzkoušet si sílu soupeřů. Osahat si stadiony, zjistit jaké je vůbec v soutěži herní tempo. Na podzim uhrát co nejvíce bodů, abychom si ověřili naši sílu před jarní častí. Vzhledem k tomu, že jsme šli do I. A třídy bez dvou základních kamenů, tedy Hundáka, který se nám zranil na dovolené a pravděpodobně celý podzim nezasáhne do hry. A bez Formáčka, které ho jsme pustili do Živanic, aby si mohl zahrát ČFL. Akorát teď hraje za Hlinsko divizi. Šli jsme tedy bez útočné síly.

Proto jste si na žádný konkrétní bodový či gólový cíl netroufali?

Přesně tak. Spíše jsme se snažili co nejlépe fyzicky připravit, aby ty góly mohl dávat kdokoli. Že to takhle šlape, tak to je kupodivu. Malinko se tomu ještě podivujeme. Na druhou stranu svoji sílu jsme znali a do soutěže jsme nevstupovali nějak zakřiknutě. Věděl jsem, že pokud budeme personálně silní, tak můžeme I. A třídu odehrát kvalitně. To se zatím jenom potvrzuje.

Fotbal zase v genech

Kdyby jste měli slabý kádr, tak nekývnete na nabídku jít o soutěž výše, je tomu tak?

Samozřejmě. Kluci chodí trénovat a hlavně chtějí trénovat. My jsme se připravovali i v době, kdy se kvůli opatřením proti covidu nesmělo hrát. V zimě jsme chodili běhat do lesa. Věděli jsme, že pokud budeme na soutěž připraveni jakžtakž fyzicky, tak ji zvládneme. Do balonu totiž kluci kopnout umí.

Znamená to, že I. B třída už vám byla těsná. Už jste tam neměli co předvést. Tak proto jste šli výše?

Budu upřímný. Před pěti lety, kdy jsem přišel do Bohdanče, kluci hráli okresní přebor. Pohybovali se kolem třetího místa. S panem Martínkem, se kterým se znám, jsme se bavili o tom, že by si klub zasloužil hrát na vyšší úrovni. Shodli jsme se na tom, že do pěti let bychom chtěli do města přivést nejvyšší krajskou soutěž. Nakonec jsme si to vytyčili jako cíl. Takže, když se naskytla možnost postoupit z I. B třídy, tak jsme jí rádi využili.

A hned po polovině podzimní části premiérového účinkování na vyšším stupni jste se zařadili k vážným adeptům na postup. Ptám se, co Lázně Bohdaneč a krajský přebor?

Pokud by ta možnost byla, tak by si to kluci zasloužili. Nejsme tým, co si jde zahrát jen fotbal. Naopak jsme tým, který chodí pravidelně trénovat. Za těch posledních pět let se mi podařilo vrátit do bohdanečských genů, že jsme fotbalisti, kteří se chtějí i zpotit. Někteří kluci prahnou po tom vyzkoušet si krajský přebor. Navíc máme v kádru také zkušenější hráče, kteří pamatují vyšší soutěže.

Při pohledu na bohdanečskou soupisku lze zjistit, že je věkově různorodá.

Ano. Kádr průběžně doplňujeme, chodí k nám i mladí kluci. Nevydali jsme se cestou jako Libišany, abychom kupovali hotové hráče. Věkově to máme opravdu pestré: čtyřicátníky, pětatřicátníky, třicátníky, ale i kluky, kterým je pětadvacet, dvacet, osmnáct. Máme tedy na čem stavět i do budoucna. Věřím, že až se zapojí do hry již zmíněný Hundák, budeme na jaře ještě lepší.

Myšlenky na postup už se vkrádají do hlav, nebo to ještě neřešíte?

Nejsme žádní alibisti. Jasně, už se o tom bavíme. K tomu vím, že mám jednoho z nejlepších hráčů, na kterého jsme spoléhali, vypnutého na půl roku. Navíc se k nám hlásí další hráči, tak věřím, že kádr v zimě ještě posílíme. A popereme se o postup.

Ze šlágru podzimní části Libišany (v červeném) remizovaly s Lázněmi Bohdaneč (v modrém).
Libišany vjely do zápasu jako formule 1, v závěru ale škytaly jako trabant...

Sympaticky už na začátku října mluvíte o postupu do krajského přeboru. Takových klubů moc není, co říkáte?

(směje se) Pokud vidím že kluci mají zájem o fotbal, poctivě chodí trénovat, tak tu jsem pro ně. Rozhodně bych nešel cestou: Předsedo, pojďme si nakoupit hráče a budeme hrát krajský přebor. Myslím si, že taková strategie stejně dlouhodobě nemůže nikoho bavit.

Znali jste před vstupem do prostřední krajské soutěže sílu protivníků?

Na rovinu. Před sezonou jsme vařili z vody. Znali jsme konkurenty z našeho okresu, trochu sílu Chrudimska, ale I. A třída je tvořena hlavně týmy z Ústecka a pak také Svitavska. Týmy jako Žamberk, Dolní Újezd, béčka Ústí nebo Mýta, ty nám vážně nic neříkaly.

Jak by vyznělo ve vašich očích srovnání I. A třídy s I. B třídou skupina A?

V I. B třídě se hraje trochu důraznější fotbal. Jsou tam kluby a kluci většinou vesnického typu. Jedná se o srdcaře, kteří bojují za svoji vesnici. Lidi je dokážou vybláznit. Kdežto v I. A třídě se nacházejí kluby z větších měst nebo srovnatelných s Lázněmi Bohdaneč. Fanoušci tam na fotbal až tak nechodí. Návštěvy jsou kolem padesáti, šedesáti diváků. Stadiony jsou větší. Působí v ní rezervní týmy, které různě míchají hráče. Zkrátka I. B třída je taková divočejší a je tu ještě jedna pozoruhodná věc.

Co máte na mysli?

Když se na to podíváme z dlouhodobého hlediska, tak zjistíme, že kdokoliv vylezl z I. B třídy, tak rychle prošel I. A třídou a dostal se až do krajského přeboru. Namátkou: Horní Ředice, Libišany, Horní Jelení, Pardubičky, Rohovládova Bělá nebo i Proseč. Takže I. B třída dokáže kvalitně připravit na I. A třídu. Pokud je ten daný klub schopen posílit a vhodně doplnit kádr, tak může v pohodě hrát minimálně v horní polovině tabulky.

Kluci trénovat chtějí

Po devíti kolech jste nashromáždili již 23 bodů. Měl jste nějaký vnitřní plán, kolik chcete mít bodů po pěti, deseti nebo třinácti kolech?

Ne, tohle vůbec nedělám. Jdeme zápas od zápasu. Pokud bych měl být úplně upřímný, tak Libišany byl první soupeř, na který jsme se připravovali důkladněji. Nechci, aby to vyznělo nějak nabubřele, ale na soupeře ani moc nehledíme. Snažíme se soustředit jen sami na sebe. Snažíme se hrát náš fotbal, snažíme se protivníkům vnutit náš styl. Soupeře nijak nerozebíráme. Každý zápas bereme víceméně jako přípravu na ten další. Klukům vždycky před mistrákem z hecu říkám: Je to jen další přípravný zápas.

I přes nucené absence máte na I. A třídy velmi silný kádr. Čím to je, že se Lázně Bohdaneč staly vyhledávanou adresou?

Protože se u nás trénuje. Není to tak, že by kluci nechtěli trénovat. Naopak, na našem příkladu je vidět, že kluci trénovat chtějí. Pokud jim dáte kvalitní tréninkové jednotky a kvalitní zázemí, tak rádi přijdou. Navíc naše vedení je schopno zajistit pro člověka, který má tří tréninky v týdnu a ještě chodí do práce, masérku. Máme rovněž k dispozici saunu, posilovnu. Kluci u nás neberou žádné peníze, hrají za pivo a párek, ale mají komfort. Jsou to spojené nádoby. Pokud chcete, aby chodili trénovat, musíte jim nabídnout zázemí. Kluci se k nám hlásí dobrovolně, volají, že by chtěli chodit trénovat do Bohdanče.

Pokud se podíváme na to, jak se vám daří střelecky. Máte průměr tří branek na zápas. Jste s tím spokojený?

S naší produktivitou jsem velice spokojený. Teď je otázkou, jestli jsme se zlepšili v trénincích a jsme schopni se do koncovky dostat, nebo je to sílou soupeřů v I. A třídě. Takže to nepřeceňuji. Ale to, že vám vypadnou dva nejlepší střelci a vy jste přesto schopni dávat za zápas dva, tři góly, tak to je pro mě příjemné překvapení. Doufám, že to půjde takto dál. Mám za to, že na jaro budeme ještě lépe připravenější.

Inkasovali jste pouze šest branek. Pracuje po defenzivní stránce celý tým?

Stoprocentně máme postavenu hru na obraně. Protože pokud vám chybí klasický střelec, i když Klátil, kterého jsme si teď vytáhli z okresního přeboru, se jeví slibně, nemůžete se hnát bezhlavě do útoku. Vycházíme tedy ze zabezpečené obrany. Nicméně jsme si schopni připravit za zápas stejně jako Libišany deset příležitostí. Rozdíl je v tom, že oni ty šance proměňují. Kvalitu směrem dopředu mají obrovskou. My si ty šance připravíme, ale naši kluci nejsou hotoví fotbalisti a ta kvalita ještě není taková.

Zdá se, že vás postihl syndrom nováčků. V nižší soutěži se vždy potřebuje na vstřelení gólu více šancí…

S tím se dá souhlasit. Musíme se spoléhat na to, že jsme vzadu silní. Kluci vepředu tak dostávají tolik času a prostoru, že ty góly prostě dají. Snažíme se na kluky v útoku nevyvíjet tlak. Tím jak jsme vzadu stálí a jistí, tak oni, vidí, že když nepromění jednu dvě šance, tak stejně mohou být klidní, protože si vytvoříme další. Díky té pevnosti v defenzivě nemusíme v zápasech honit vícególové manko. A když prohráváme o jednu branku, tak jsme schopni jako v Libišanech vyrovnat.

Není tráva jako tráva... Před deseti lety nebylo v bohdanečském areálu přes vzrostlý plevel pomalu vidět ani bránu. Parta tamních nadšenců se rozhodla, že fotbal, který vznikal v lázeňském městě kolem roku 1918, nenechá zašlapat do země.
Pýchu města střídala ostuda a kostlivec ve skříni

Opřít se můžete také o mládežnickou ligou prověřeného gólmana Jahelku.

Jasně. My ale máme dva rovnocenné gólmany. Šváb z Jahelkou navíc spolu vyrůstali v dorostu. Jsou na sebe zvyklí, nic si nezávidí. Pokud je to možné, tak spolu pracují na tréninku, kde si navzájem pomáhají.

Zdá se, že začínáte nahánět soupeřům hrůzu a oni se vám snaží situaci co nejvíce znepříjemnit. Viz utkání ve Vysokém Mýtě.

To bylo nepříjemné. Hlavně proto, že člověk ví, že byla pravda na jeho straně. Bylo jasné, že nás kluci z Mýta nemohou na hřiště číslo 2 poslat. Že to není regulérní. Je jasné, že v úvahu připadalo pouze hlavní hřiště. Pokud se má hrát na dvojce, tak se tu musí nahlásit dopředu. Objeví se to ve zprávě před utkání. No a pokud nemůžete hrát na jedničce, tak vás tam může poslat jedině rozhodčí. A to z důvodu nezpůsobilého terénu. V tomto utkání ale byla nezpůsobilá dvojka a ne jednička.

Chtěli vám snad zabránit v lehkém zisku bodů?

Přesně tak, vnímám to stejně. Nakonec to stejně bylo jedenáct proti jedenácti na jednom terénu. Takhle jsme si to v kabině s klukama nastavili, abychom se na to nemuseli vymlouvat. To, že se tam pak objevily emoce bylo jasné. Rozpoutalo je zranění Vaška Kejmara, který nám vypadl na dva týdny. Kluci z mýtského béčka také byli rozčarovaní a nelíbilo se jim to. Chtěli hrát na hlavním hřišti. O to víc jsme chtěli zvítězit. A měli jsme vyhrát, v závěru jsme si vypracovali velkou šanci. Když to ale shrnu, byl to jasný záměr od domácího klubu.

Každému nováčku dodá sebevědomí, když dobře vstoupí do soutěže. Vám se podařilo hned na úvod zvítězit v Poličce. Nakopl vás tedy už první zápas?

Podle mě určitě. Do zápasu jsme šli s tím, že nevíme co čekat od hry dopředu. Po vypadnutí Hundáka s Formáčkem jsme najednou zjistili, že útočnou sílu budou obstarávat kluci, kteří mají v průměru dvacet roků. A nevíte, co s nimi soutěž udělá. No a tihle kluci tam dokázali dát tři góly. Sice jsme dva obdrželi, ale zjistili, že jsme i s nimi budeme silní a že ty góly budeme střílet. Nakoplo to je i celý mančaft a od té doby nám to šlape.

Dá se říct, že už první kolo se pro váš tým stalo zlomovým momentem pro zbytek podzimu?

Kluci jsou tak nastavení, že my to nebereme jako body, my to nebereme jako mistrák. Jak jsem říkal, bereme to jako přípravu na další zápas. Z kluků vyzařuje klid, protože ví, jak poctivě pracují na tréninku. Snažíte se dát do každého zápasu něco z tréninku a vyvarovat se chyb z toho předchozího. K té otázce. Kdyby se nám nepovedlo utkání v Poličce, tak bychom se z toho rozhodně nezhroutili. Něco nám to napovědělo, ale pořád to bylo první utkání a my jsme nevěděli, kde se bude Polička pohybovat. Nakonec je zatím předposlední. Více nám ukázal zápas na půdě Jiskry 2008, kde jsme na horké půdě vyhráli 4:1. Prostě každým zápasem se v soutěži rozkoukáváme.

Neporazitelnost jste udrželi po podzimním šlágru v Libišanech, který skončil 1:1. Co jste si z utkání odnesli?

Když mám být upřímný, tak jsme ověření naší síly směrovali k zápasu v Libišanech. Ty jediné jsme pořádně znali a věděli o jejich síle. Byl to pro nás prubířský kámen, kdy jsme si chtěli vyzkoušet, jak na tom jsme. Vzhledem k tomu, že jsme nebyli kompletní, když nám chyběli čtyři hráči základní sestavy, tak jsme se nejen výsledkem trochu uklidnili. O to horší čekám teď o víkendu zápas se Zámrskem. Vím, totiž jak pracuje hlava fotbalistů…