V zápase I. B třídy vstřelil 5 gólů. Mohlo jich být i 9, směje se kanonýr Wojcik

Povedl se nám vstup do zápasu, ale z mé strany se to nevyvíjelo úplně podle představ. Již asi ve 2. minutě jsme měli pokutový kop, který jsem trestuhodně zahodil. Pak jsem měl ještě tři stoprocentní šance, které jsem taky neproměnil. Pro mě to byl tedy hrůzostrašný začátek. Sice jsem v první půli jeden gól vstřelil, ale s dávkou velkého štěstí. Přesto za sebe bych na hřiště nejradši hodil ručník. Ve druhé půli to byla úplně jiná písnička. To mi tam spadlo všechno, do čeho jsem kopnul. Kdyby soupeř odjel s dvouciferným výsledkem, tak by se nemohl nikdo divit.

Ve kterém momentě jste poznal, že vám to tam pak napadá? Co zlomilo neproměněné šance?

Po druhém gólu už jsem si říkal, že jsem to snad prolomil. Padl po docela pěkné akci, kdy jsme si to s Vojtou Pospíšilem ťukli, mně se podařilo prosmíknout mezi dvěma obránci a brankáři jsem to dal pod nohou. To už jsem věděl, že mě štěstí možná zase potkalo a mohlo by se dařit i dál. Hlavně mě motivovalo dát nějaký gól navíc, protože jsem věděl, že kdyby se něco nepovedlo či zvrtlo, tak by šel celý zápas za mnou.

Říkáte, že u tolika branek jste nemuseli zůstat. Kolik jich tedy mohlo být, kdyby se zadařilo co nejvíc?

Jak už jsem říkal, v prvním poločase jsem zahodil tři stoprocentní šance a penaltu. Po změně stran měl hostující brankář fantastický zákrok proti střele našeho záložníka. Takže jestli dobře počítám, tak už jsme přes deset. No a ve druhé půli jsme zahodili ještě jednu penaltu. Takže klidně jsme mohli dát třeba i nějakých jedenáct branek.

Daniel Wojcik (v modrém) střílí jeden ze svých pěti gólů do sítě Žacléře.Zdroj: Martin Budina

A vy osobně jste se mohl dostat až na 9?

(usměje se) No, to jsem určitě mohl.

Vstřelil jste podobné branky? Nebo byla každá jiná?

Dá se říct, že každý gól byl jiný. Ten první v prvním poločase padl, že jsem balon nějak propasíroval do branky se štěstím a s přispěním gólmana. Druhý byl po hezké akci, kdy jsem se prosmíkl mezi dvěma obránci. Třetí trefa byla po přiťuknutí Davida Luňáka patičkou, pak jsem střílel placírkou na zadní tyč. Před čtvrtou brankou jsme si míč narazili ve vápně a já střílel z první. A poslední gól padl po šprajcu s gólmanem, byl jsem u balonu dříve a stačil jsem to před ním ťuknout tak, že on už míč neměl.

Už jste někdy sehrál gólově podobně plodný zápas? Třeba loni a předloni jste pálil v okresním přeboru Jičínska.

Ano, už jsem měl takové zápasy, kdy jsem dal více gólů. Asi nejpovedenější byl loni proti Libáni, kdy jsme vyhráli 7:0 a já dal všech sedm branek. To se zrovna dost zadařilo.

Daří se vám takhle i na tréninku? Sázíte tam jeden gól za druhým?

Tak to nevím (usměje se), možná spíš v zápase mám větší potenci.

Daniel Wojcik peláší sám na branku žacléřského Baníku.Zdroj: Martin Budina

Nechal jste si něco i na další utkání?

Kéž by, kéž by. Doufám, že jo, protože teď nás čeká derby v Nové Pace. Pro mě coby odchovance Nové Paky je to vůbec pikantní. Na derby se hodně těším, ještě tady máme pouť, takže to bude velké.

Poslední dvě nedohrané sezony jste byl nejlepším střelcem okresního přeboru Jičínska. Brousíte si zuby na pomyslnou korunku krále střelců i nyní v I. B třídě?

O to mně moc nejde. Spíš bych byl rád, kdybychom tu B třídu trošku překvapili a ukázali, že jsme se do ní nedostali náhodou. Náš postup byl totiž administrativní, nikoliv na hřišti, protože soutěž odhlásily Staré Buky, což nás hrozně mrzí. Jičínský okresní přebor jsme dva roky po sobě vedli, ale kvůli Covidu se nám ani jednou nepodařilo postoupit. Bylo by dost kruté, kdybychom ani podruhé nepostoupili. U nás se už nikomu ani nechtělo hrát okresní přebor, protože se tady všeobecně ví, že máme nadstandardní tým. Věřím, že se ani v B třídě neztratíme. Nějaké ambice si snad ani nevyhlašujeme, ale chceme se prezentovat pěkným útočným fotbalem a až čas ukáže, kam nás to vynese, jestli budeme hrát o čelo nebo střed tabulky. Nicméně asi bychom chtěli hrát třeba nějaký ten pátý flek, cokoliv navíc by bylo fajn.