Talent, to je poznat na první pohled. Diváci v CFIG Areně, kteří Daniela Biatha neznali, tak hned říkali: "Na něj bacha, ten to umí." Taky to byla pravda. První gól zavěsil pod víko a ten druhý? To byla jiná paráda. Takovou branku možná ještě Stadion Arnošta Košťála nezažil. Biath si vzal míč daleko za velkým vápnem a vymetl všechny pavučiny. Co dělá takový fotbalista v malém klubu z Křičně? 

"Zahrál jsem si mládežnickou ligu, ale bohužel mě pak začaly trápit zranění s koleny. Musel fotbal odstoupit a prošel jsem si spíše ty okolní vesnice. Pak mi můj nejlepší kamarád říkal, ať to jdu zkusit k nim a vlastně už sedmnáct let hraju za Křičeň, kde jsem naprosto spokojený a našel jsem si tu spoustu kamarádů," říká v rozhovoru pro Deník, Daniel Biath.

Vstřelil jste dva krásné góly, tak jak jste spokojený?

Vzhledem k tomu, že jsem se vzbudil a už jsem věděl, že mi to tam padne, tak se pro mě nejedná o žádné překvapení (smích).

Jak hodnotíte výkon celého týmu?

Nebudeme si nic nalhávat. Dříteč ukázala, jakým způsobem ovládá třetí třídu a hrála výborně. Naopak my se v poslední době trochu trápíme. Predikce byly tak na jejich straně, ale důležitý je výsledek a ten jde za námi. O to víc jsme spokojení s vítězstvím. 

Jsem ostuda! V CFIG Areně jsem byl poprvé

Rozhodly podle vás zkušenosti?

Je to možné. Dříteč má spoustu mladých šikovných kluků a naopak my máme v kádru veterány, kteří mají hodně odkopáno a vědí, jak naložit s tlakem. Zkušenosti mohly teda hrát klíčovou roli.

Vaše druhá branka byla výstavní a je možné, že CFIG Arena takový gól ještě nezažila. Trénujete situace, že střílíte takhle z dálky?

Já jsem chvíli předtím odběhl na střídačku, že mě chytil sval a potřeboval bych vystřídat. Náhle jsem ale dostal míč za vápnem, uvolnil jsem se a zkusil jsem to. Vyšlo to v pravý moment a těší mě, že jsem dal takový gól. 

V 60. minutě jste si o střídání řekl podruhé, ale nakonec jste zůstal. Tahal jste už nohy nebo vás trápilo to zranění?

Byla to souhra všeho a chtěl jsem, aby si zahráli i jiní spoluhráči. Každopádně hlavním důvodem bylo to, že při tom prvním gólu mě píchl sval. To mě bohužel trápí už nějakou dobu. Trenér mi ale řekl, že mě střídat nechce. Hlídali mě totiž dva hráči a on chtěl, aby to tak bylo i nadále. 

Celou fotogalerii z finále i s videii najdete v přiloženém článku.

Vítězi finálového utkání o Pohár předsedy OFS Pardubice se stali fotbalisté SK Křičeň.
Fotbalový svátek v CFIG Areně zná vítěze. Finále okresního poháru ovládla Křičeň

Jaký to byl pocit zahrát si na ligovém trávníku?

Musím se přiznat, že jsem ostuda. Jsem velkým fanouškem pardubického fotbalu, vlastně i odchovanec a ještě jsem tu nebyl. Kamarád mi volal už několikrát, jestli se chci jít podívat a já vždy bohužel nemohl. Tak mi to vyšlo až teď poprvé. Jsem především rád, že naše město má takový krásný stadion, a že Pardubice už nejsou jen městem hokeje, ale také i fotbalu.

Jakými kluby jste si prošel, než jste začal hrát v SK Křičeň?

Začátek byl právě tady v Pardubicích. Zahrál jsem si mládežnickou ligu, ale bohužel mě pak začaly trápit zranění s koleny. Musel fotbal odstoupit a prošel jsem si spíše ty okolní vesnice. Pak mi můj nejlepší kamarád říkal, ať to jdu zkusit k nim a vlastně už sedmnáct let hraju za Křičeň. Našel jsem si sposutu kamarádů a máme bezvadnou partu. To je pro mě už hlavní.