Třicetiletý borec si na půdě béčka Starého Mateřova obul střelky a hattrickem pomohl k výhře 6:2. Jeho samostatné úniky jako by z oka vypadly akcím jeho idolu. Tím je slavný krajan Andrij Ševčenko.

Vsítil jste někdy tři góly, nebo i více v jednom zápase?

Ano dal. Už před tím za Dolany i Litětiny. V dresu Litětin jsem vstřelil rezervě Dříteče tři góly za jedenáct minut. Nejvíce branek v jednom utkání jsem dal Újezdu B. Pět a všechny za jeden poločas. To bylo za Dolany. A ještě jednou jsem skóroval čtyřikrát, když hrály Dolany proti Tetovu.

Kolik máte na svém kontě hattricků v Čechách a na Ukrajině?

V Čechách asi čtyři a dohromady s Ukrajinou to dělá kolem dvaceti.

Návrat k zápasům po dvou letech

Jak padaly vaše góly do sítě rezervy Starého Mateřova?

V prvním případě jsem šel sám na kasu a gólman mě fauloval. Porušil jsem nepsané pravidlo, že faulovaný hráč, nechodí na penaltu. Věřil jsem si a také jsem ji proměnil. Při těch dalších dvou gólech jsem už samostatný únik s kličkou brankáři dokončil.

Kolik vás bude stát hattrick v kabině?

Zatím mi nikdo z kluků nic neříkal. Ale sám od sebe jim šoupnu nějakou flašku.

Jednalo se o první góly ve vaší sezoně. Kolik jste odehrál zápasů?

Tři. Před startem jarní části jsem se vrátil k fotbalu. Měl jsem nějaké osobní problémy a pak jsem jezdil pracovat do Brna. V době dvouleté pauzy jsem jenom trénoval. Vrátil jsem se Dolan, kde to mám rád. Je tady výborná parta i vedení kubu. Konečně je se mnou má rodina, takže mám více času na fotbal.

Po první půli jste prohrávali 1:2, abyste 6:2 zvítězili. Jak se utkání vyvíjelo?

V prvním poločase jsme vůbec neběhali, chyběl nám důraz bojovnost. Mateřov před tím prohrál 1:10, tak jsme si asi mysleli, že se porazí sám. Přesto jsme si nějaké šance připravili. V poločase jsme se trenérem i klukama domluvili, že zlepšíme přístup. Hned zkraje se nám podařilo vyrovnat a pak už jsme šlapali jako švýcarské hodinky.

Takže vám kouč, jak se říká, umyl hlavy?

A to ani ne. Vyříkali jsme si to v klidu. Dal nám pokyny do druhého poločasu a my jsme je snad pochopili dobře (směje se).

Tomáš Ruml hraje od prvních fotbalových krůčků jen za Řečany nad Labem.
Údržbář Ruml čtyřikrát povolil šrouby Újezdu. Vysloužil si áčko, ale zranil se

Společně s vámi dosáhl tří branek i Filip Petránek. Měl na vás náskok dvou gólů, vy jste ho ale čistým hattrickem předčil. Hecovali jste se na trávníku?

Ne. Jsme kamarádi, nesoupeříme spolu. Je nám jedno, kdo ty góly dá. Hlavně, že vyhraje náš tým. Oba jsme útočníci a střílet branky je naše povinnost.

Došlo tedy k útočné spolupráci při trefách do černého?

Je jsem to dobře zaznamenal, tak jsem Filipovi přihrál na dva góly. Stejně jako on mně.

Dolany hrávaly vyšší okresní soutěže. Proč nyní stagnují na té nejnižší fotbalové úrovni?

Postihl nás celorepublikový trend a to je nedostatek hráčů. Kolikrát jsme měli problém sejít se v jedenácti lidech. Teď se ale situace zlepšila. Já jsem se vrátil, přivedl jsem do klubu dva ukrajinské kamarády, kterými jsou kolega z práce Yuriy Moysh a Ivan Hrin. A je tu možnost dalších našich krajanů. Existuje naděje, že bychom v horizontu dvou tří let mohli postoupit do třetí třídy. Vedení klubu by se tomu rozhodně nebránilo.

Rovněž v dresu Starého Mateřova se objevil ukrajinský hráč jménem Dmytro Kotov. Stačili jste v průběhu utkání spolu prohodit pár slov, případně o čem?

Ano. Bavil jsem se s ním před utkáním i v zápase. Víte, u nás na Ukrajině je fotbal sportem číslo jedna. Když kluci tu možnost dostanou, tak si radí zahrají fotbal i v České republice, kam kvůli válce prchají. Když jsem šel po svém třetím gólu ke středovému kruhu tak se mě ptal: Ty vole, proč jsi zahrabaný ve čtvrté třídě, když hraješ tak dobře? (chechtá se). Tak jsem mu odvětil, že mě to v Dolanech baví, že mám rád ten mančaft.

Peníze a korupce. Talent a píle nestačí 

Jak jste se dostal k fotbalu?

Hrál jsem ho už ve školce. Na Ukrajině jenom talent nebo píle nestačí. Je tam obrovská korupce a k tomu, abyste mohli působit v nějakém lepším klubu, potřebujete peníze. A ty naše rodina neměla.

Kde jste všude působil? A na jakých postech hrával?

Odmalička jsem ofenzivně laděný. Takže jsem nastupoval na pozici útočníka nebo v záloze. Jako forvard jsem ale odehrál většinu svých zápasů. Jsem odchovancem klubu Viktoria Bila Cerkva u nás v Zakarpatí. V Čechách jsem oblékal dresy Dolan, Křičeně B, protože jsem neměl čas na tréninky, a Litětin. Před válkou jsem jezdil na měsíc domů na Ukrajinu a vždy jsem si šel kopnout za svůj klub.

Jaká cesta vás zavedla k fotbalu v Čechách?

Odešel jsem do Čech v patnácti letech za rodiči. Neuměl jsme řeč, takže škola nepřicházela v úvahu. Začal jsem pracovat v jedné firmě v Dolanech. Zmínil jsem se o fotbale před klukama z práce a oni, ať přijdu na trénink. Viděl mě prezident klubu pan Votava a vzal mě do mančaftu.

Mezi kanonýry Pardubického deníku se přiřadil Pavel Doležal z Mnětic.
Doležal si nadělil opožděný dárek ke čtyřicítce. Dříteč počastoval pěti banány

Jak nejraději střílíte góly, respektive nejčastější zakončení?

Dostanu balon do nohy, jednoho, dva hráče posadím na zadek, dám gól a zvednu ruce nad hlavu (smích).

Vytane vám na mysli, nějaký kuriózní zásah?

Když jsem hrál za Litětiny, tak jsem vstřelil gól přímo z rohu.

Máte, měl jste nějaký fotbalový vzor a proč zrovna on?

(vypálí) Andrij Ševčenko. Nejvíc proslul v AC Milán nebo Chelsea. Začínal sice v Dynamu Kyjev, ale já mám z týmů nejraději Šachtar Doněck. Fandím mu, sbírám jeho artefakty. Otázkou je, jak to teď kvůli válce u nás na Ukrajině bude s jeho budoucností…