Jaroslav Hora: Stále hraju v gumotextilkách

V podzimní části letošní sezony se odehrálo sedm zápasů. Vy jste nastoupil „pouze“ ve čtyřech. Proč?
Měl jsem přetržený sval a musel vynechat pár zápasů. Hraju, jen když jsem zdravý.

Loňská sezona se nedohrála, letošní je přerušená. Nejste z toho rozmrzelý, protože vzhledem k vašemu věku už jich moc nemusí být?
Jasně, že jsem. Moc jich asi nebude. Každá už může být poslední. Člověk je zvyklý celý život na pohyb. Na hřišti je třikrát týdně. Fotbal mi chybí, mám ho pod kůží.

Do kdy plánujete pokračovat v aktivní kariéře?
Vůbec o tom nepřemýšlím. Až mi tělo řekne, že už to nejde, tak prostě skončím.

Pomyslel jste si někdy, že budete hrát až do šedesáti?
V životě by mě to nenapadlo. Když jsem byl mladý a viděl kolem sebe pětatřicetileté chlapy, připadali mi staří. A když jsem se dostal do jejich věku, najednou jsem si připadal mladý (úsměv).

Asi musíte mít rovněž velkou podporu v rodině.
O tom žádná. Fotbalista musí mít v první řadě zázemí. Manželku, která by to s ním vše vydržela. Já ji mám.

Zdraví sloužilo, či vám kariéru komplikovala zranění?
Žádné větší zranění jsem neprodělal. Snad jen na začátku jsem měl přetržené vazy v kotníku. Od té doby jen drobné šrámy. Musím to zaklepat, tělo drží.

Šejvl o čekání na zápas a přípravě: Změna? Trénink jsme vedli my

Máte nějaký recept na fotbalovou dlouhověkost?
Člověk se musí hýbat. Kromě fotbalu jsem hrál hokej. Dokonce za dva mančafty, v pardubickém i chrudimském okresu. Takže pohyb, pohyb a zase pohyb. A hlídat si životosprávu. Už nikde dlouho nevysedávám, protože druhý den je to znát.

V březnu vám bude šedesát. Jak vůbec dlouho už si nazouváte kopačky?
Začal jsem někdy v pěti letech a hraju bez přerušení. Takže jestli dobře počítám, bude to pětapadesát let.

Nastupoval jste za nějaký jiný tým než Spartu Dašice?
Ve čtrnácti jsem hrál v tehdejší Rudé hvězdě Pardubice. Kopali jsme tam první dorosteneckou ligu. V osmnácti jsem se vrátil a šel na vojnu do RH Praha. Poté jsem nadobro zakotvil u nás v Dašicích. Je pravda, že kolem mě kroužila lasa z Holic, Vysokého Mýta a Tesly Pardubice. Žádný z klubů mi ale nenabídl nic z toho, aby mě to odtrhlo od naší výborné dašické party. Ve které byli i dva mí starší bráchové.

Na jakém postu hrajete?
Celý život jsem nastupoval na stoperu. No a na stará kolena hraji středního halva.

Jak se vám to přihodilo?
Mladým se nechce moc běhat a navíc někdo jim musí ty balony rozdávat (směje se). Neuznávám nakopávanou, ale kombinační fotbal.

Hájka ve vedení krajské komise rozhodčích dočasně nahradí Škrha

Na vaší paži se vyjímá kapitánská páska. Jak dlouho už šéfujete týmu?
(chechtá se) Mám pocit, že celou věčnost. Ne vážně. Od pětadvaceti. Nejdříve jsem dělal kapitána v áčku a teď v posledních letech i v béčku.

Nehodláte se pásky vzdát, nebo si ji nikdo nechce, ani nedovolí převzít?
Když to řeknu jednoduše, tak mladí vědí, že pokud budu v základní sestavě, tak na pásku se prostě nesahá.

A také si asi nedovolí nikdo vzít dres s číslem?
Od mládí nastupuju s číslem 9. A to i v době, kdy se rozdávala čísla podle rozestavení. Obránci měli od dvojky do pětky. V Dašicích ale přes devítku nejel vlak.

Čím jste v mladším fotbalovém věku vynikal?
Byl jsem rychlý a řízný zadák, měl jsem dobré krytí míče. Vždycky jsem se snažil být o krok napřed před útočníkem. A pak jsem ho poslal, kam jsem chtěl.

Stačíte v tomto věku mladším? Čím vynahrazujete ztrátu rychlosti?
Bohatými zkušenostmi. Vím, jak se zachovat v různých situacích. S tím souvisí i předvídavost. Číst hru je základ. Když dáte hlavu nahoru, tak máte vystaráno. Což ty mladí kluci neumějí. Čučí do země a pak se diví, že narazí do zdi.

Hlavně, že mají značkové kopačky a každou jinou, viďte? Co vy, jdete s dobou?
Ani se neptejte. Když vám to řeknu, budete se smát. Já hraju stále v gumotextilkách.

Prosím? A to se dají ještě někde koupit?
No mám s tím problémy. Před dvěma roky mi je musela paní pracně shánět. Pak mi zavolala, že vzala dvoje.

Chovají k vám hráči soupeře respekt a úctu?
Ve většině případů ano. I protihráči mi říkají: Fakt, klobouk dolů. Ano, najdou se machýrci, kteří mě počastují větou: Co tady ještě pohledáváš? Tak jim odvětím: Víš ty co, přehraj mě fotbalově. No a s tím už mají problém…

Východočeši v ČFL: Přerušení soutěže se dalo očekávat