Zdejší klub má hned dvě mužstva. Hlavní hraje chrudimský okresní přebor a béčko působí o soutěž níž. To však nemění nic na tom, že oba týmy tvoří jednu velkou partu.

„Mít dobrou náladu v kabině je klíčové. Já hraji za oba týmy a musím říct, že máme super partu. Jsme mladí i zkušení a výborně se doplňujeme jak na hřišti, tak poté i při společné zábavě,“ s úsměvem říká brankář František Kubalík.

Kabinu tvoří především hráči, ale samozřejmě také zázemí. V Dřenicích tomu není a nemůže být jinak. Luxus je slovo, které přímo nevystihuje tuto typickou budovu, ale na druhou stranu hráčům nic nechybí a v místnosti je vše co takový vesnický fotbalista potřebuje.

„Naše kabiny jsou pro okresní fotbal dostačující a myslím si, že oproti jiným klubům je máme i daleko útulnější a hezčí. Teče nám teplá voda a máme si kam sednout, to je základ,“ popisuje tento zkušený brankář prostředí.

V ligových prostorech to vypadá tak, že každý hráč má své místo. Ve Dřenicích to tak úplně není.

„Většinou kam si kdo sedne, tak tam pak je. Ale nás pár zkušenějších své místo máme,“ vysvětluje dřenický strážce tyčí.

Ke správné kabině patří i nějaká ta historka. Ani Dřenice nejsou výjimkou a vtipnými poznámkami se to tu jenom hemží.

„Vzpomínám si, když jsme hráli domácí zápas a trenér četl čísla. Jeden ze spoluhráčů asi neposlouchal a najednou začal nahlas říkat své telefonní číslo, to jsem se za břicho popadal,“ směje se a vzpomíná dřenický gólman, záhy dodává: „Samozřejmě nejhezčí vzpomínky mám na postup do okresního přeboru. To jsme pořádně řádili.“

Tato dřenická zeď působí v tamním klubu již s přestávkami od roku 1991 a za tak dlouhou dobu projel už spousty kabin.

„Pokud bych měl říct, které zázemí bylo asi nejhorší, tak to bylo ve Vraclavi. To jsme opravdu zírali. Nejhezčí kabiny máme určitě my,“ závěrem dodává stálice dřenické kabiny, František Kubalík.