Kliknutím zvětšíte
„Snažím se, jak se dá. Hlavně se nechci klukům na hřišti plést,“ předesílá Oliva.
Tým holického béčka je plný kvalitních fotbalistů. Mladší kluci oběhají práci za ty starší. Těm stačí s nadsázkou řečeno nastavit nohu před prázdnou kasou.
„To zase ne. Zapojuji se do hry. Však by to taky vypadalo blbě, kdybych tam jen postával a čekal. Snažím se být platným hráčem. Zatím mě spoluhráči uznávají, což je fajn,“ podotýká.
Až, když už je rozhodnuto
Je celkem logické, že v jednasedmdesáti nebude figurovat v základu.
„Na hřiště mě posílají až za rozhodnutého stavu. Maximálně na dvacet minut, abych neudělal nějaký kiks,“ směje se Antonín Oliva.
Ptát se ho, kdy začínal s fotbalem už asi zabere pořádné přemýšlení…
„To už si nepamatuju (smích). Ne vážně někdy od osmi let, když mě rodiče přivedli na stadion.“
Jeho fotbalovým domovem se staly na desítky let Holice. Nastupoval v áčku i béčku.
„Do Holic jsem přišel v roce 1972. Za béčko jsem poprvé nastoupil asi v roce 1983. Do té doby jsem hrál za první mužstvo. Nejvýše krajský přebor. Navíc od roku 1995 obnovila činnost stará garda. Několik let jsem také podnikal, to jsem fotbal nehrál,“ odtajňuje svůj fotbalový životopis Oliva.
Od té doby co se začal pohybovat po zelených trávnících se změnila také výstroj. Všude se to hemží barevnými kopačkami.
„Je pravda, že mám kožené kopačky. Ale v decentních brvách. Jedny bílé a druhé černé. Tedy v holických barvách (úsměv).“
Jsou fotbalisté, které nedají na své střelky dopustit a hrají v nich léta.
„Svůj arzenál obnovuju. Zhruba po třech letech.“
Podílel se na dvou gólech!
Proti Valům dostal Oliva důvěru na na posledních dvacet minut za stavu 8:0. Na jednu stranu už se nedá nic pokazit, na tu druhou je to poměrně dlouhá doba.
„Soupeř už byl odevzdanější. Bylo na nich vidět, že už spíše chtěli, aby rozhodčí zápas ukončil,“ tvrdí Oliva.
Holice ale po jeho příchodu ještě čtyřikrát rozvlnili síť. Kde byl Antonín Oliva?
„Asistencemi jsem se podílel na dvou gólech,“ povídá.
V jeho letech už se nelítá do soubojů po hlavě. Přeci jenom kosti už jsou, jak se říká, papírovější. Jenže…
„Do soubojů jdu naplno. Vždyť chodím dvakrát týdně trénovat. Jsem obouchanej z tréninků. Tam se nešetříme. V zápase chci klukům pomoct i nějakým tím vyhraným soubojem. Nedovolil bych si na hřišti uhnout ze souboje nebo snad skuhrat,“ promlouvá z něj tvrďák.
Neměl ale chuť se na dědka“ někdo vytáhnout?
Nějaké poznámky jsme si vyslechl, ale že by mě někdo skopnul, nebo do mě strkal, tak to se mi nestalo,“ poznamenává.
Kolem něho poletují až o padesát let mladší spoluhráči. To by omládl každý…
„Máme v kádru běhavé kluky. Zejména Radek Machatý ve středu zálohy to je motorová myš. Jsme technický tým, a to mě vyhovuje. Ale většinu té práce odvedou kluci kolem čtyřicítky. Přišli z áčka a stále to mají na noze. Jsme dobrá parta, ale mladší se necítím,“ zdůrazňuje.
Registračku má. Když je tedy personální problém, nebo se slaví „Den veteránů“, jako v posledním podzimním kole, tak je k dispozici.
„Každý víkend čas nemám. Jinak praxe je taková, že v pátek před zápasem máme trénink. Když jde někdo od nás za áčko, tak my kmeti doplňujeme kádr, aby nás bylo dostatek na střídání,“ objasňuje Antonín Oliva.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
