Už jenom měsíc třicetiletý fotbalista pochází z Ukrajiny. Zrovna v zemi jeho předků se rozhořel válečný konflikt, který sleduje celý svět. Přestože jeho vztah s rodnou půdou je už minimální, nemůže zavírat oči.

„Po pravdě mě to strašně štve, ale nic s tím člověk nezmůže. Mám spoustu informací, které jdou mimo média. Ostatně ta vždy podají informace tak, aby tím zaujala. Jedná se o politický konflikt, kvůli kterému to odnášejí na životech většinou nevinní lidé. No a pak se najdou i tací, kteří toho zneužívají. To už bych však zacházel až moc do detailů, a to se mi nechce. Velice si vážím lidí u nás v Čechách, kteří poskytují svými činy pomoc lidem, kteří to opravdu potřebují,“ říká Jiří Homba v rozhovoru pro Deník.

close Jiří Homba střídá fotbalový dres s oblekem. info Zdroj: se svolením Jiřího Homby zoom_in Jiří Homba střídá fotbalový dres s oblekem.

Podporuje uprchlíky z Ukrajiny

Jak jste se dostal k fotbalu a v kolika to bylo letech?

Úplně náhodou. Někdy v šesti letech. Občas jsem se připletl jako dítě mezi dospělé na vesnickém fotbálku, který se konal o víkendech po práci. Nějak jsem se tam vždy potuloval a nijak extra mě to nenadchlo. Nicméně o pár let později už to nabralo směr. Přišel jsem poprvé na trénink mého mateřského klubu v Týnci nad Labem. Mohlo mi kolem devíti. Vidím to stále před očima. Vyfasoval jsem rozlišovák a zeptali se mě, co hraji. Neměl jsem ani páru jaký post říct, tak jsem vypálil, že budu chytat v bráně. A po první střele jsem věděl, že to bylo poprvé a naposled, kdy jsem se tam postavil (smích).

Popiště vývoj vaší kariéry, popřípadě proč jste se zastavil na okresní úrovni? Nebyl zájem z vyšších kruhů?

Jsem odchovancem vesnického fotbalu, takže oproti některým vrstevníkům z okresního přeboru nemám takové fotbalové zkušenosti a základy. Ale jak šel čas, tak jsem postupně zjistil, že mi to docela běhá. Nastartoval jsem fotbalovou kariéru jako levý záložník. Postupem času jsem se začal dost zlepšovat v technice a výkonu a s tím rostly moje ambice se dostat někam dál. Jako mladistvého mě fotbal celkem pohltil a stal se mojí vášní. Pamatuji si, že kluci v mém věku okolo patnácti let naháněli holky a chodili do barů a já jsem ten čas trávil individuálně s míčem na hřišti. V chlapech mi to začalo i celkem střílet, tak jsem se posunul do útoku. Neměl jsem ale moc možností posunout se výše než na úroveň okresu. Čím jsem byl starší, tím menší ambice jsem ve fotbale měl.

Jak jste se z Týnce nad Labem ocitl v Újezd a jak už dlouho nastupujete za jeho muže?

Za Újezd hraji čtvrtou sezonu, tuším. Přivedl mě sem můj dlouholetý známý a kamarád Martin Vohralík. S Martinem se známe mimo hřiště hlavně po profesní stránce, kdy jsme pár let spolupracovali a měli toho dost společného i v osobním životě.

Vaše jméno nezní úplně česky, jaký je jeho původ?

Máte pravdu, to jméno není úplně typicky české. Narodil jsem se na Ukrajině a do Čech jsem přicestoval zhruba v pěti letech.

Zůstal vám nějaký, jinak, jak velký vztah máte k Ukrajině?

V tento moment se dá říci, že už ten vztah je minimální. Jelikož jsem tady od dětství a mimo Čechy jsem jezdil vždy na prázdniny. Na Ukrajinu jsem jezdíval za prarodiči a po jejich úmrtí už nebyl důvod a pak už ani čas se tam vracet. V České republice jsem hluboko zapustil kořeny a vnímám to tady jako svůj domov.

Zrovna ve vaší prapůvodní zemi se rozhořel válečný konflikt. Jak vnímáte situaci na Ukrajině? Neměl jste tendence jít bojovat za vlast vašich předků?

Po pravdě mě to strašně štve, ale nic s tím člověk nezmůže. Mám spoustu informací, které jdou mimo média. Ostatně ta vždy podají informace tak, aby tím zaujala. Jedná se o politický konflikt, kvůli kterému to odnášejí na životech většinou nevinní lidé. No a pak se najdou i tací, kteří toho zneužívají. To už bych však zacházel až moc do detailů, a to se mi nechce. Velice si vážím lidí u nás v Čechách, kteří poskytují svými činy pomoc lidem, kteří to opravdu potřebují.

Pomáháte své, řekněme, druhé zemi nějakou jinou formou?

Dá se říct, že ano. Jelikož již řadu let podnikám ve světě financí, tak ještě před vypuknutím konfliktu jsem se specializoval na poskytování financování bydlení pro cizince, kteří z větší části tvoří moji klientelu. V současné situaci tomu přikládám ještě větší váhu, kdy se na mě obrací lidé, kteří sem uprchli před válkou a plánují zde zůstat.

Nespokojím se s průměrem

Zpět k fotbalu. Při vaší čtyřleté újezdské misi jste už potřetí nejlepším střelcem týmu a druhým nejlepším snajprem mezi okresními kanonýry…

Když jsem zavítal do Újezdu, tak jsem se vezl na střelecké vlně. Ale po pravdě jsem nečekal, že bych se tak rychle adaptoval a dosahoval těchto výsledků. Pomohl mi fakt, že od začátku v tomto klubu byla a stále je skvělá parta. Od vedení až po spoluhráče, takže jsem měl ideální prostředí k nabrání střelecké formy. Kluci mi poskytují na hřišti dokonalý servis (mrkne).

V letošní sezoně jste zaznamenal patnáct branek. Jste s tímto počtem spokojen a takhle jste si to před sezonou naplánoval?

Poté co jsem okusil, jaké to je být nejlepším střelcem okresního přeboru, musím mít ambice prvenství obhájit. Nicméně ne vždy vychází všechno podle vašich představ a jak si naplánujete. I přes některé moje karamboly se to vyvíjí správným směrem. Z části tu spokojenost pociťuji.

V prvních šesti kolech jste pokaždé minimálně jednou skóroval. Kde se vzala hned na začátku sezony vaše forma?

Byla to převážně chuť a dravost, kterou mám i v profesním životě. Takže tu energii dokážu přenést i na hřiště a s průměrem se jen tak nespokojím. Vím, že mi to takhle běhat a střílet nebude věčně, a proto z každého zápasu chci vytěžit maximum.

Stopku vám vystavěla až obrana Pardubiček B. Pociťoval jste zvýšený dohled nad vaší osobou?

Postupem času s přibývajícím počtem vstřelených branek, to bylo čím dál tím těžší se prosazovat. A jak jste zmínil, tak to bylo dost znát. Kluci z Pardubiček jsou výborní fotbalisti a jejich kvalitu jsem pocítil na vlastní kůži. A někdy to i dost bolelo.

Pak jste se trefil ještě dvakrát po sobě a do konce podzimu už nic. Už se jméno Homba rozkřiklo okresem a začali si vás více hlídat?

Na podzim to bylo vyloženě o tom, že jsem měl na zádech kluky, kteří mě měli po celou dobu hry na starosti a nedali mi nic zadarmo. V tu chvíli je to jak pro mě, tak i pro zbytek týmu složitější.

Nutno podotknout, že tři kola před koncem podzimu jste se odstavil sám. Co se přihodilo v utkání s Rohoznicí?

Ke konci podzimu jsem si procházel těžkou osobní situací a bohužel to vyústilo v můj zkrat na hřišti. Určitě bych chtěl zmínit, že jsem neměl v záměru nijak protihráče zranit. Zkrátka mi ujely nervy. Nemám v povaze být konfliktní ale někdy je toho na hřišti na moji osobu fakt příliš a stojí to velké úsilí se ovládat. Dále by stálo za zmínku, že červenou za takový zkrat jsem dostal poprvé ve své kariéře. Doufám, že to byla i poslední.

Vyloučen jste byl už v 11. minutě. Jsou zápasy mezi Újezdem a Rohoznicí vyhrocené jako derby?

Nemyslím si, že by zrovna zápasy s Rohoznicí splňovaly toto kritérium. Troufnu si říci, že od toho jsou jiné mančafty.

Kromě toho, že jste jeden ze dvou nejlepších pistolníků přeboru, jste také jeden z největších hříšníků. Pět žlutých a karet a jedna červená. Může za to horká hlava?

Ty karty jsem nasbíral, kdy se mi moc nedařilo mimo hřiště. Úplně jako horká hlava nebo rváč se necítím.

Můj vzor Ronaldinho 

Díky trestu jste přišel o souboj tváří v tvář se sezemickým Radkem Bukačem. Nemrzelo vás, že jste se nemohl s bývalým ligovým hráčem poměřit?

Po pravdě celkem ano. S Radkem se osobně neznáme ale obecně ho vnímám na hřišti s respektem. Přece jenom to, že se kluk odchovaný vesnickým fotbalem může poměřit s bývalým profi fotbalistou, je pro mě skvělý pocit. Jsem rád, že se mu daří a přeji mu do budoucna pevné zdraví. Aby mu to střílelo co nejdéle to bude možné a pro mě tak bude správnou motivací ke vstřelení branek.

Nakonec vám byl trest zkrácen těsně před jarní premiérou. A vy jste v ní hned dvakrát trefil. Pociťoval jste zvýšenou chuť po nucené pauze?

Ta pauza byla jednou z nejdelších v mé kariéře. Takže ano, byl jsem na utkání v Dražkovicích hodně natěšen a na hřišti při střelecké chuti (úsměv).

Obral jste se o dva zápasy a na Bukače ztrácíte sedm branek. Dožene manko Jiří Homba a obhájí zlatou kopačku okresu?

To je ve hvězdách. Mám ambice Radka dohnat a zvítězit i letos ale uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Protihráči mi teď nenechají centimetr volného místa na hřišti, takže to bude dost složité.

Dvakrát jste v této sezoně dosáhl hattricku. Ten je ceněný v každé soutěži na světě. Kolik vás ty trojtrefy stály pozdravů do klubové pokladny?

Zatím nic, ale po téhle otázce a díky vám to budu mít teď asi drahé (rozesměje se). Budu tak muset přispět na konci sezony nějakou lahvinkou.

Jaký je váš nejčastější a nejoblíbenější způsob zakončení?

Klasika je pro mě plackou k tyči ale umím zakončit i nepředvídatelně.

Fotbalisté na všech okresních vzhlíží ke svým vzorům. Kdo je vaším idolem, ať už z České republiky, Ukrajiny, či z jiné země?

Mým velkým vzorem byl od dětství byla brazilská hračička Ronaldinho. Miloval jsem jeho styl hry a techniku. Ještě více mě zaujal jako osobnost i mimo hřiště. Na české fotbalové scéně to byl Pavel Nedvěd a Petr Čech. A co se týče z hráče mé rodné země, ukázal bych zajisté na Andrije Ševčenka. Svým stylem hry a charakterem se zapsal do historie Ukrajiny i v Evropě.

Jaké jsou ambice Újezdu v této sezoně? Postup už je asi po prvním nulovém utkání jarní části sezony s holickým béčkem utopií?

Ambice na postup už opravdu nemáme. Naším primárním cílem je udržet se v první pětce. Herně i týmově na to máme.

Záhadou ale zůstává, proč jste doma získali o polovinu bodů méně než venku? Přesně řečeno: devět bodů ku osmnácti. A s tím souvisí fakt, že vy osobně jste daleko produktivnější v cizím prostředí než před vlastními fanoušky…

Poslední dobou se nám daří na poli soupeře, a přitom je to velká škoda. Vždyť na domácím hřišti se cítím jako ryba ve vodě. Nevím, čím konkrétně to je, ale doufám, že to brzy prolomíme a domácím fanouškům začneme dělat radost. Chtěl bych poděkovat jim, všem spoluhráčům a vedení týmu za doposud skvěle odvedenou práci. A v neposlední řadě i trenérovi, který do fotbalu v Újezdu přinesl opět nadšení a chuť porvat se o nejvyšší příčky v tabulce.