Teprve dvacetiletý, chvílemi záložník, chvílemi obránce je na dobré cestě zařadit se mezi klubové legendy. Přesně takové, které v současnosti tak uznává. Však už Deník vidí za čtyřicet let ty nápisy: Naše osmaosmdesátka bohužel již ukončila kariéru… „Mám hrozně rád osmičku samotnou, ovšem ta je v Býšti zadaná. Když jsme kupovali sadu nových dresů, tak tam byla možnost vyššího čísla. Pastrňák nosí 88, tak jsem si ji vzal taky,“ směje se velký fanda hokeje a také Premier League.

Nový kanonýr Deníku se jmenuje Vojtěch Lanžhotský. A je z Býště.Narozeninový dort pro Vojtěcha Lanžhotského, Pastrňáka z Býště…Zdroj: sportovce

Dříve Barcelona, nyní Premier League

V kolika letech jste začal s fotbalem?

V sedmi letech přímo v Býšti. S bráchou, který je o rok starší, jsme hráli za elévy. Potom jsem měl delší pauzu. V mezidobí jsem dělal atletiku. A pak jsem hrál až za chlapy, protože v tu dobu u nás v Býšti nebyla jiná kategorie. Takže někdy od čtrnácti, patnácti jsem už nastupoval za dospělé.

Znamená to, že jste fotbalově vynechal všechny žákovské a dorostenecké kategorie?

Za dorost jsem naskočil v minulé sezoně, protože tato kategorie byla v Býšti nově založena. Zatímco dříve procházel u nás fotbal personální krizí, tak teď máme všechny věkové skupiny: jako devítku, jedenáctku, třináctku, patnáctku i dorost. V době mého dětství tam byli jen elévové a chlapi.

Zmínil jste atletiku. Čí barvy jste hájil na poli královny sportu?

(pousměje se) Tak to je trochu pikantní. Závodil jsem za Sokol Hradec Králové. Přesněji řečeno běhal jsem překážky. Nicméně jelikož Býšť leží těsně v Pardubickém kraji, tak jsem na Olympiádě dětí a mládeže reprezentoval Pardubicko. Obě strany si ze mě dělaly srandu.

S atletikou už jste definitivně skončil?

Ano. Někdy v patnácti. Kvůli přijímačkám na gympl jsem se musel hodně učit. Navíc mě fotbal bavil daleko více. Jakmile se naskytla možnost se mu zase věnovat u nás v Býšti, neváhal jsem ani minutu. 

Petr Ehl se vyprofiloval v rychlonohého útočníka a také kanonýra Deníku.
Ehl se vidí v Torresovi. Na Kameničky si nazul Fernandovi střelky

Na jakých postech jste nastupoval, či nastupujete?

U mě se to celkem střídá. Většinou jsem hrával na stoperu nebo ve středu zálohy. Pár utkání, včetně toho posledního, jsem nastoupil na postu levého halva.

Jak nejraději střílíte góly?

Nemám nějaký oblíbený způsob. Hlavně ty góly střílím rád (směje se).

Měl jste v mládí nějaký fotbalový idol, kterému byste se chtěl podobat?

S taťkou a bráchou jsme hodně koukali na Barcelonu. Vždycky se mi líbil Messi, ale neřekl bych, že to byl můj vzor. On je bezesporu špičkovým technickým hráčem, nicméně jeho schopnosti jsou od mých vlastností dost odlišné. Jinak jsem hodně sledoval i Ronalda. Teď hlavně miluji Premier League. Když je možnost, tak na ni koukám pořád.

A co klub vašeho srdce?

Tu Barcelonu. Přivedl nás k ní s bráchou taťka, který je jejím velkým fanouškem. Vyrostli jsme na zápasech El Clásico a soubojích Messiho s Ronaldem. Nyní, jak už jsem na vysoké škole a vliv na to měl přestup Součka s Coufalem, sleduji West Ham United ve své oblíbené lize.

Bezvadná práce s mládeží

O víkendu jste deklasovali Ostřetín na jeho půdě. Soupeř z poloviny tabulky od vás překvapivě vyfasoval desetigólový příděl. Jaký to byl zápas?

Překvapení to bylo hlavně pro nás, protože se nám v posledních zápasech moc nedařilo. V úvodu utkání bylo takové specifické počasí, skoro jako v Premier League. Trochu pršelo, takže na fotbal ideální (úsměv). Zpočátku měl soupeř převahu, ale my jsme ho zmrazili mým gólem v 8. minutě. Pak dal Kuba Jirásek druhou branku a my jsme převzali iniciativu. Třetí gól jsme jim přidali na cestu do šatny, kdy se znovu zadařilo mně. Ve druhé půli už jsme pevně drželi opratě ve svých rukou. Využívali jsme jejich děr v obraně a přes křídla se dostávali k nim do šestnáctky.

Nepůsobil v tu chvíli protivník už odevzdaně?

Částečně ano. Už tolik neběhali. Nicméně do soubojů chodili pořád, stačí se podívat na můj kotník, který je vyzdoben od kolíků. Ale klíčové bylo, že jsme na začátku druhého poločasu nepřipustili korekci a naopak sami dvě branky vstřelili.

Ostřetín přitom minule vyhrál 6:0 venku a vy padli doma 0:3 s Torpedem. Byli jste tudíž více obezřetnější a měli vyšší motivaci uspět?

To určitě ne. V soubojích s Ostřetínem je o motivaci postaráno dopředu. Obce sice nejsou zeměpisně u sebe blízko, ale je mezi námi letitá rivalita. Několik posledních zápasů bylo dost vypjatých. I s červenými kartami. Ale věřili jsme si. Na podzim jsme je doma smázli 8:0. Především jsme potřebovali odčinit prohru s Torpedem a bodové ztráty s týmy, které máme porážet.

První dvě příčky ve třetí třídě jsou beznadějně obsazené. Je pro vás důležité udržet třetí místo?

Přesně tak. Jak se u nás založil dorost, tak disponujeme mladým mužstvem, které výrazně podporují naše legendy svými zkušenostmi. Chtěli bychom to k té medailové příčce dotáhnout.

Další kanonýr Deníku se jmenuje Jindřich Kříž
Křížova cesta měla sedm zastavení aneb Sedm kulí do sedmi statečných

Nicméně doma jste s rezervou Holic i Pardubiček drželi krok. Znamená to, že ten výkonnostní rozdíl není až tak propastný?

Doma nás ženou fanoušci. Navíc máme menší hřiště, kde se dá využít naší bojovnosti a důrazu. Tím jsme vyrovnali fotbalové přednosti soupeře. S Holicemi se jednalo o vůbec první utkání sezony. Prohráli jsme 3:4, bod bychom si ale zasloužili. S Pardubičkami to byl hodně vypjatý zápas a remíza 1:1 byla vydřená. Na jaře jsme oba zápasy celkem hladce prohrály, ovšem v Pardubičkách jsme ještě pět minut před koncem drželi remízu 1:1. Pak jsme třikrát inkasovali. Rozdíl není až tak velký, ale v současné chvíli to jsou lepší mužstva.

Můžete být naplněni optimismem, že jakžtakž můžete konkurovat suverénům soutěže. Uvažujete pro příští sezonu o postupu do okresního přeboru?

Já osobně a myslím si, že také ostatní kluci by byli pro. Když ne hned za rok, tak do budoucna určitě.

Třetí místo ve třetí třídě by se zapsalo do kroniky fotbalu v Býšti zlatým písmem. Přece jenom v poslední době spíše hrávala tu nejnižší soutěž. Kde se vzala ta proměna?

Jsem za to hrozně rád. Když bych to měl porovnat s těmi začátky v chlapech, tak to je něco úplně jiného. Hráli jsme čtyřku. Na zápasy jsme jezdili v jedenácti. Byli průměrným týmem. Pak se výkonnost mužstva zvedla. Můžeme poděkovat práci s mládeží. Obrovskou zásluhu na tom mají i moji spoluhráči v čele s bratry Jiráskovými. Kluci hrají za áčko, trénují mladší kategorie. Do toho nám pomohlo, že máme nové hřiště, krásné nové kabiny. V neposlední řadě začali chodit lidi na fotbal.

Vliv na nárůst mládežnické základny v Býšti může mít i skutečnost, že se obec rozšiřuje. Staví se domy, do nich se stěhují rodiny s dětmi. Co vy na to?

Souhlasím. Býšť leží strategicky blízko Hradce. Daleko to není ani do Pardubic. Kolem vesnice jsou všude lesy. Ideální místo pro život.

Přípravou hokej s USA

Zpět do Ostřetína. V utkání jste zaznamenal šest gólů. Povedl se vám někdy podobný majstrštyk?

(pousměje se) Kdepak to jsem nikdy nedal. V dorostu jsem si připsal v minulém roce hattrick, ale tím bych se moc nechlubil. Všechny góly totiž byly z penalt. No a v elévech jsem vstřelil možná dva góly v jednom utkání.

Přitom do té doby jste za celou sezonu vsítil pouhé tři góly. Co ve vás explodovalo?

Sám nevím. Možná netradiční příprava. Spíše nepříprava. Těsně před naším zápasem hráli naši na mistrovství světa v hokeji o třetí místo. Sledoval jsem ho do poslední chvíle a pak vyběhl na hřiště asi deset minut před zápasem. Musel jsem trochu ošulit rozcvičení. Zahřál mě první gól. Poprvé jsme se trefil zpoza vápna. Bylo to pro mě něco nového. A když se podaří jedná věc, jde to nějak samo (smích).

Zaznamenal jste někdy dva góly během dvou minut?

Tak to rovněž ne.

Už jste zmínil svou první trefu. Můžete ji popsat?

Dostal jsem míč, ale špatně jsem si ho zpracoval. Tím padl záměr obejít obránce. Navedl jsem si ho na střed, ještě mi balon trochu skákal, tak jsem ho z halfvoleje poslal na bránu. Střela asi z pětadvaceti metrů se pěkně sklouzla po mokré zemi a od tyče se odrazila na zadní tyč do brány. Gól jako z Premier League (rozchechtá se).

Jak padaly další vaše góly a byl ještě nějaký z nich výstavní?

Spíše kuriózní. Druhý gól jsem trefil levačkou na přední tyč. Velký podíl na něm měl Kuba Jirásek, který mi dal přihrávku krásně za obranu. Vůbec kromě první gólu se na mých trefách podíleli hlavně spoluhráči. Třetí branku jsem vstřelil také levačkou a také po míči za obranu, pouze s tím, že šla na zadní tyč. Čtvrtý padl ze stejného místa jako třetí, akorát pravačkou. Při pátém vypálil náš šestnáctiletý dorostenec Radek Skutil a brankář jeho střelu vyrazil přímo přede mě. Dorážel jsem z pár metrů levou. A ten šestý by se mohl vysílat až po dvaadvacáté hodině. Náš centr gólman srazil a já ho dostal do sítě přirozením (rozesměje se).

Mykhaylo Fonta šíří ukrajinskou fotbalovou školu v Dolanech.
Fonta je pilným žákem. Střílení gólů odkoukal od legendárního krajana Ševčenka

V sestavě Býště nefiguruje pouze Vojtěch Lanžhotský. Kdo je Vladimír?

To je právě můj brácha. Hrál pode mnou na beku a musím ho pochválit. Nejenže výborně bránil, ale ještě mě podporoval ve hře dopředu. Pak se na mě na oko zlobil, že dal pouze jeden gól a já hned šest.

Je starší bratr vaším vzorem nebo vy naopak fotbalovým vzorem pro sourozence?

Neřekl bych ani jedno. Hrozně moc jsme si toho spolu už zahráli. Přestože v Býšti nefungovaly mládežnické kategorie, tak my jsme chodili na hřiště každý den. Střídali jsme se v bráně, jeden střílel na druhého. Hráli jsme proti sobě zápasy i na malé brány.

Na zádech nosíte na fotbalistu nezvyklé číslo 88. Proč?

Mám hrozně rád osmičku samotnou, ovšem tu má v Býšti pevně pod palcem naše legenda Pavel Štross. Když jsme kupovali sadu nových dresů, tak tam byla možnost vyššího čísla. Pastrňák nosí 88, tak jsem si ji vzal taky. Pro zajímavost, brácha hraje s číslem 91.

Jak hodně draho vás přijde double hattrick v jednom zápase?

Už si ze mě chlapi dělali srandu, že šest gólů v sazebníku ani nemáme. A jakmile se dozvěděli o rozhovoru pro noviny, tak mě ubezpečili, že to bude hodně drahé. Na rozlučku se sezonou budu muset přinést flašku nějakého luxusního pití (usmívá se smířený s osudem).

Kanonýr mládeže

Ondřej Doležal - 7 gólů
Přelovice
Okresní přebor starších žáků U15