Liberec, Sparta, nizozemská elita. Před skauty jsem si utrhl vaz, vzpomíná Bukač

Takže jste se rozhodl pro návrat do Čech?

Ano, ale nebylo to hned. Čtyři měsíce jsem strávil v béčku, aniž by mi bylo umožněno trénovat s áčkem. Mezitím se objevily tři nabídky z naší první ligy. Nejvíce mě zaujala Plzeň. Vzhledem k tomu, že jsem měl v Bánské Bystrici herní pauzu, tak jsem spíše preferoval druhou ligu, kde bych se rozehrál. Myslím si, že se to povedlo. Nebýt toho zranění, tak bych se posunul daleko výše.

Vymotal jsem Řepku

V české lize jste vstřelil tři branky. Na první ligový gól se nezapomíná. Můžete ho připomenout?

Jestli se nemýlím, tak jsem ho vstřelil na Bohemce. Bylo to něco úžasného. Vyhráli jsme tam se Žižkovem 3:2, mám pocit, že jsem vyrovnával na 2:2. Celý život sníte, o tom že dáte v lize gól a najednou to přijde. Předcházelo mu iks branek ve druhé lize, něco na Slovensku, které bych neřekl, že byly méně důležité, ale když vám to spadne v první lize ve vaší, tak se už pro sebe sama zapisujete do nějakých dějin. To už vám nikdo nesmaže.

Jeden ze tří gólů jste poslal Spartě. Jaké to je rozvlnit síť na Letné?

Ten pocit je příjemný. Dát gól na Spartě se nepodaří každému. Byl a jsem za to doteď rád. Prohráli jsme ale 1:6. Bylo tam hecování od kluků ze Sezemic, ve smyslu, když dám gól na Spartě, takže budu mít u nich nějakou flašku. Navíc jsem tam trochu vymotal Tomáše Řepku, na souboje s ním jsem se hodně těšil. Bohužel jsem se při tom gólu zase zranil, když jsem se utrhl půlku menisku. Takže jsem musel na další operaci.

Jaký se vám splnil fotbalový sen?

Mohl jsem se nějakých deset let fotbalem živit. Mohl jsem si užívat fotbalového života, fotbalového režimu. Dopoledne na trénink, po tréninku masáže. Alespoň jsem si čichl k tomuto systému. Samozřejmě jsem mel sen zahrát si první ligu. A to se mi podařilo.

A jaký se nepodařilo dotáhnout do konce už z dob, když jste viděl, že jde vaše výkonnost nahoru?

Pro mě byla vždycky velkým snem italská liga. Trochu jsem pak záviděl mému spoluhráči z té silné pardubické éry Herzimu (Ondřej Herzán), kterému se to povedlo.

Co považujete za váš největší fotbalový úspěch?

Zmínil bych tři momenty v mé kariéře. Vítězství ve Slovenském poháru, účast v Evropské lize a postup se Žižkovem do ligy.

Jaké bylo vaše největší fotbalové zklamání?

(zamyslí se) Už na základce mi říkávali: Ráďo uč se, protože nevíš, co z tebe jednou bude. Já jim vždycky odvětil, že budu fotbalista a budu se živit fotbalem. Nějakým způsobem se mi to několik let dařilo, ale nepovedlo se mi to do té míry, jak jsem si představoval. Nedokázal jsem zajistit sebe i rodinu do budoucna. K tomu mohlo posloužit zahraniční angažmá.

Prozraďte váš nejlepší fotbalový tah.

Přestup z Bánské Bystrice na Žižkov. To mě v podstatě odstartovalo profesionální kariéru v České republice.

A naopak jaký jste učinil nejhorší fotbalový krok?

Asi hostování v Hradci Králové. I když je to pro mě za humny. Od začátku to nebylo šťastné rozhodnutí. Od půlky sezony se tam změnil trenér. Přišel pan Kotal a měl své plány s mladšími hráči. Ve finále jsem zase skončil v béčku. To angažmá se vůbec nepovedlo a zase mě to trochu přibrzdilo v rozletu.

Nikdy jsem neustoupil

Prošel jste hodně kluby. Proč jich máte ve svém životopise dvaadvacet?

Přesně tuhle otázku jsem si několikrát pokládal. Jsou dvě vysvětlení. Buď jsem byl tak žádaný, že mě chtěli na více místech, ale já jsem ti někdy úplně neměl lehké s vedením a trenéry. Byl jsem vždycky svéhlavý. Nebudu říkat, že když po mně začal někdo šlapat, co se týče výkonu, tak to mi nevadilo. Ale jakmile se začalo v těch klubech dít něco, co se mi nelíbilo, jako nevyplácení peněz nebo rozdávání nesmyslných pokut, tak já jsem nikdy neustoupil. Vždycky jsem si šel tvrdě za svým. Ve finále dost těch angažmá končilo tím, že jsem nerozcházeli úplně v dobrém. I kvůli tomu jsem těch adres vystřídal víc.

Vysloužil jste si nálepku rebela?

To určitě ne. Víte, můj táta mě vždycky učil, ať se na nikoho nepovyšuju, ale zároveň, ať se před někým neponižuju. Tak, abych se byl podívat před zrcadlem sám sobě do očí. A také, až za každou cenu zůstanu svůj. Mám to tak, že když s někým na něčem domluvím, tak to beru jako bernou minci. Pokud se některé věci neplnily, tak jsem nechtěl nikdy ustoupit.

V jakém klubu jste se cítil nejlépe?

Docela dobře jsem se cítil na Žižkově. Tedy do té doby, než se tam objevily finanční problémy. Žižkov mi přirostl hodně k srdci. Podařilo se nám postoupit do ligy. Zahrál jsem si tam nejvyšší soutěž. Viktorka pro mě byla velká srdcová záležitost a vlastně je doteď. Fandím jí i když se klukům momentálně moc nedaří. Pro mě to byla zásadní adresa, kde jsem se cítil opravdu dobře.

A kde jste se nejvíce trápil?

Nebylo to po celou dobu angažmá, ale musím zmínit klub Bánská Bystrica. Po odvolání pana Daňka začali po nás Češích neskutečným způsobem šlapat. Okamžitě nás vyhodili do béčka. Ten konec angažmá bylo hodně nepříjemný. Hlavně proto, že mi bylo pětadvacet. Potřeboval jsem na sobě makat, abych se mohl fotbalově rozvíjet. Nemůžu ale říct, že bych na tuto štaci vzpomínal úplně ve zlém. Všechno špatné vás kolikrát v životě posune. Vždycky se něco děje z nějakého důvodu. Pak přišel Žižkov a tam to zase bylo super.

Objevila se ve vaší kariéře nějaká promarněná šance?

Jednoznačně ten nezrealizovaný odchod do Liberce. Tenkrát to tam neměli špatně nastavené. Mám na mysli práci v klubu jako celkově. Systém celé organizace se mi líbil. Možná jsem se měl za přestup více prát a prosadit si to.

Pojďme k vašim dovednostem. Jaká byla vaše nejsilnější stránka?

Byl jsem takový buldok s tahem na bránu. Dát si balon kolem beka a mazat přímočaře na gólmana. A musím zmínit také orientaci a výběr místa v pokutovém území. Předvídal jsem, kam si mohl balon odrazit. Při standardkách jsem měl od trenérů vždycky volnou ruku. Říkali mi: Hele Buky, tebe nebudeme limitovat, kde máš stát. Ty si ten balon nějakým způsobem najdeš. Necháváme to na tobě, ty víš, kam by se to mohlo odrazit.

Má cenu se ptát na vaše nejčastější a nejúspěšnější zakončení?

(úsměv) Miloval jsem mrtvé míče. Čekal jsem, kdy se po nějakém souboji ke mně vykutálí. Dost často se mi dařilo, pak hradbu těl prostřelit.

A co vás nejvíce ve hře limitovalo?

Možná to, že jsem neprošel fotbalovými akademiemi úplně odspodu. Chyběla mi fotbalová vyzrálost. Ke všemu jsem si musel dojít a všechno si vydřít. Dá se říct, že jsem byl o trochu pozadu než ostatní kluci. Chyběla mi fotbalovost a kreativita. Nikdy jsem nebyl žádný velký technik, abych někoho posadil na zadek (směje se).

My jsme postoupit nemohli

Měl jste nějaký fotbalový vzor?

(vypálí) Zlatan Ibrahimović. Zabijáka ve vápně. Především odmalička byl mým fotbalovým vzorem táta. Milan Bukač je klubovou legendou. Dlouhé roky lámal střelecké rekordy v Sezemicích.

Nešel byste si zahrát za FK Pardubice, kde právě podobný hráč do vápna chybí?

Ptali se mě kluci v Sezemicích, kdyby se objevila nějaká z nabídka, jestli bych odešel. Tak jsem jim odpověděl, jenom, kdyby si vzpomněli v Pardubicích (směje se). 

Teď vážně, Pardubice, kde jste hrával, postoupily do první ligy. Za vašeho působení věc zcela nereálná. Co říkáte na jejich působení ve FORTUNA:LIZE?

Jsem za to hrozně moc rád. Že se jim povedlo postoupit do první ligy a hlavně postavit stadion. Pardubice si to zaslouží. Za našich časů byla nulová podpora od města.… Za působení trenéra Martina Pulpit jsme tady hráli o přední příčky ve druhé lize. Takže být vůle, dalo by se postoupit do nejvyšší soutěže. Bohužel se prosazovaly jiné sporty. Především hokej. Byla to škoda, protože my všichni jsme na sobě makali. Chtěli jsme dosahovat co nejlepších výsledků, nejen kvůli postupu, ale každý jsme se chtěli posunout výkonnostně. Jestli se nemýlím, tak z generace, která zde hrávala, si zahrál ligu každý.

Chodíte na první ligu?

Když se naskytne nějaká možnost, tak si první ligu nenechám uniknout. Byl jsem asi na čtyřech zápasech. Také se rád podívám na své nástupce i v televizi. Nebo na on.line serverech. V podvědomí pardubický fotbal mám a sleduji ho. Kolikrát se ale kryjí zápasy Pardubic s našimi v Sezemicích. Navíc dodělávám baráček a snažím se věnovat i rodině.

Co říkáte na fotbal, jakým se vaši nástupci prezentují?

Líbí se mi jaký předvádějí fotbal. Bohužel je to někdy bez gólového efektu. Chybí jim zabiják. I když Pavel Černý má zkušenosti a umí gól, ale… Hraje hezká, fotbalová, ale nemá to velký efekt. Že by kluci někomu dali buro, že by ho přejeli.

Pardubice mají nový stadion, na stejném místě kde jste hrával. Jak se vám CFIG Arena líbí, či nelíbí?

Aréna je moc hezká. Poprvé jsem se tam byl podívat na zápas s Příbramí v baráži. Podruhé, když hrál můj bývalý klub Libišany finále Hejtmanova poháru. Dostal jsem se i do prostor V.I.P. a na hlavní tribunu. Musím se přiznat, že to ve mně vyvolalo příjemnou nostalgii. Podařilo se vybudovat něco, co tady dlouhá léta chybělo. Byl to příjemný pocit. Nebudu říkat, že se jedná o nějaký super stadion. Nicméně pro Pardubice je absolutně dostačující. Více se mi líbil ten původní projekt. Uzavřený stadion, něco podobného jako mají v Karviné. V menším měřítku než je v Hradci. Řeknu ale jediné: Buďme rádi za to, že něco podobného tady je.

Nemáte pocit, že se z týmu trochu vytratil pardubický duch? Převahu mají přespolní. Je to dané tím, že je to první liga a už se nekouká na to, kdo odkud je?

Na jednu stranu je něco jiného stavět výkony a hru jen na odchovancích. S mládeží se tady pracuje velice dobře. Jedinou vadou na kráse toho proč tady nehraje tolik domácích hráčů, je tlak na výsledky. Hraje se o ligové body. Aby se Pardubice neplácaly dole a nehrály furt baráže, tak to holt chce posílit. Když se nedaří, tak už nejde koukat napravo nalevo. Pokud je možnost sehnat posilu odjinud, musí být rádi. To bylo i za nás. Nechci ale, aby to vyznělo, že jít do Pardubic je z nouze. Naopak Pardubice jsou fajn adresa.

Co říkáte úrovni první ligy a jak se změnila od vašich časů?

Celkově se fotbal vyvíjí. Všechno se zrychlilo. Hra je více dynamičtější. Za nás byl hodně tvrdý, hodně soubojový. Já jsem se potkával na hřišti s Tomášem Řepkou a dalšími pořízky jako byli Fukal, Homola, Kováč. Bylo to hodně tvrdé, dost soubojové. Teď je to rychlosti, o technice. Kluci vypadají jinak. Jsou hubenější, aby mohli být rychlejší. Fotbal se stejným směrem vyvíjí na všech úrovních. Je to v zahraničí i tady u nás.