Než z dítěte vyroste dospělý fotbalista trvá v lepších případech deset, běžným vývojem pak patnáct let. V Nemošicích se rozhodli, že z venkovského klubu udělají jednu z mládežnických bašt v okrese. Ale ne na kšeft, nýbrž pro svou vlastní spotřebu.
„Je to jediná cesta, která je možná. Mládež jsme obnovili v roce 2009 a pomalu se nám dlouhodobý plán začíná vyplácet. Ještě ale nejsme plnoletí. Potřebujeme zhruba tři roky k ucelenému a plně fungujícímu klubu. Pokud bychom nepracovali s mládeží budeme jako spousta klubů odkázáni na práci jiných a jejich ochotu spolupracovat. Z posledních let víme, že volných hráčů ubývá a kdo nebude pracovat s mládeží, těžko v budoucnu přežije. Pokud ovšem za ním nestojí finančně silný mecenáš,“ říká Jaroslav Kozačka v rozhovoru pro Deník.
close
info
Zdroj: se svolením klubu
zoom_in
Jaroslav Kozačka, kouč nemošických mužů a šéftrenér mládeže.
I s hokejovými juniory
SK Nemošice je tradičním bodem na fotbalové mapě pardubického okresu. Jak je pro vás zásadní tuto značku zachovat?
Fotbal v Nemošicích byl prvním druhem organizovaného sportu v obci. Sportovní klub byl založen v roce 1919 a vždy patřil k tradičním účastníkům fotbalových soutěží. Klub se stará o solidní sportovní areál a snaží se ho stále zdokonalovat. Uhodil jste hřebíček na hlavičku. Zachování sportovního klubu je pro nás opravdu zásadní a zavazující k přenosu zkušeností a tradic z generace na generaci.
Proč jsem se ptal? Narážím na sezonu 2021/2022, kdy se okresní stálice zcela vytratila z fotbalového dění v kategorii dospělých. Co se přihodilo?
Z fotbalové sezony 2021/22 jsme i vlivem covidových nepříjemností vypadli vlastním rozhodnutím ze soutěží dospělých. Zapříčinil to nezájem a vzrůstající nespolehlivost některých hráčů po této podivné době. Po ročním výpadku jsme kategorii dospělých znovu nastartovali i za pomoci našich odchovanců z řad dorostu.
Několik let jste si měli rovněž béčko. Proč jste od držení rezervního týmu upustili?
Činnost béčka mužů jsme ukončili ze stejných příčin jako později áčka během prvního roku covidu v roce 2020. Na rozdíl od prvního týmu jsme již ten záložní neobnovili. Každý vidí, jak béčka dospělých v poslední době v okresních soutěžích živoří.
Řekli jste si v případě áčka, než budeme někoho přemlouvat, tak je lepší začínat od nuly?
Přesně tak. Týden od týdne bylo čím dál těžší dát dohromady jedenáct lidí a vlastně udržet spolehlivý tým.
Když si to shrneme, tak po roční přestávce už se v okresních soutěžích objevil pouze jediný nemošický tým dospělých. Logicky musel do čtvrté třídy? Nebrali jste to po těch desítkách let v okresním přeboru jako potupu?
Nebrali. S touto skutečností jsme počítali při rozhodnutí tým dospělých nepřihlásit do okresní soutěže. Na stole ležela jedna jedna varianta. Sestavit s některým klubem na okresní přebor souklubí. Po zralé úvaze jsme se rozhodli pro pozastavení kategorie mužů. A nelitujeme toho.
(Pokud se chcete od Jaroslava Kozačky dozvědět, jak se zrodil nový tým Nemošic a jaká je vize práce s mládeží v klubu, pokračujte v placeném obsahu Deníku).
Jaké jste si po restartu nemošického fotbalu mužů kladli cíle?
První rok ve čtvrté třídě rozhodně nebyl jednoduchý, ale zvládli jsme to. Zpočátku jsme si žádné cíle nekladli. Tým byl složen převážně z našich starších věrných hráčů a jejich kamarádů, kteří svoji sportovní činnost obnovili. A především jsme ho doplnili o dorostence. V průběhu sezony jsme zapojili do hry i juniorské hokejisty Dynama. Cíl postupu vyplynul až v průběhu sezony z našich výsledků. Prvotně jsme chtěli pouze nastartovat kategorii mužů a stabilizovat ji do doby, než nám dorostou vlastní odchovanci.
Počkejte s těmi hokejisty, to je velice zajímavé. Dříve byli „obojživelníci“ běžným jevem. Teď už málokdo provozuje závodně oba sporty.
Pro Nemošice nic nového. Dali jsme vzpomenout na dávnou historii, protože občasně se v našich řadách hokejisté objevili a hráli vždy důstojnou roli. Mohu jmenovat: Sekera, Lacký, Tonda Slavík a další. Naposledy to byl Koudelka.
Sledujeme soupeře
Hned po obnovení činnosti jste se ze druhé příčky prokousali do třetí třídy. A neleníte ani o soutěž výše. Po podzimu dokonce vedete. V čem spatřujete takový vzestup?
Snažíme se hrát fotbal dle současných trendů a opírat se o disciplinovaný výkon jednotlivců i celého týmu. S tím souvisí i sledování a znalost soupeřů. V taktice se na to zaměřujeme, abychom na ně byli připraveni (úsměv).
Jaký je podle vás rozdíl mezi fotbalovou trojkou a čtyřkou?
Rozdíl je velký. Především v kvalitě soupeřů a také v úrovni hřišť.
Jakou úroveň má třetí třída v letošní sezoně?
To nemůžeme úplně určit. Hrajeme třetí třídu po delší době. V každé soutěži se najdou týmy, které v daném soutěžním ročníku vyčnívají a samozřejmě také ty které bojují o udržení v soutěži.
Podle bodového zisku doma – venku se zdá se, že nekoukáte napravo ani nalevo. Co vy na to?
V této soutěži není důležité zda hrajete doma, nebo venku. Hlavní je zajistit účast klíčových hráčů na zápas.
Nastříleli jste nejvíce branek, ale také dost inkasovali. Je vaše taktika postavená na otevřeném fotbalu?
Obdrželi jsme dvaadvacet branek a to je jen o tři góly více než tým, který inkasoval nejméně. Nemyslím si, že hrajeme otevřený fotbal, spíše to má spojitost s mladými hráči, které to táhne více do útočení. No a někdy zapomínají na defenzivu.
Koho považujete za své největší konkurenty?
Valy a Dašice. A to nejenom podle toho, že nám v tabulce dýchají na záda.
Je vaším cílem okamžitý návrat do okresního přeboru?
Ano, naším cílem je postoupit do přeboru. Na druhou stranu to ale není bezpodmínečně nutné. Naším hlavním cílem je, aby co nejvíce mladých hráčů po přechodu do kategorie mužů u fotbalu zůstalo.
Ptám se proto, že odchovanci z řad dorostenců mohou hrát kvalitnější soutěž a nebudou vám utíkat?
Budeme-li mít pravidelný přísun vlastních odchovanců, tak se neobáváme ani uvolňování hráčů do vyšších soutěží. Tedy pokud o ně bude zájem. Upřímně řečeno, jen hrstka vycházejících dorostenců má na vyšší soutěže, než je okresní přebor.
Načítám tabulku ...
Bez mládeže se nepřežije
Právě prací s dětmi a mládeží jsou Nemošice v posledních letech proslulé. Vychází vám sázka na vlastní líheň?
Mládežnické týmy mají u nás dobré podmínky. Všechna naše družstva hrají nejvyšší krajské soutěže s dobrou úrovní. Pro začínající hráče a pro ty, kteří mají tak trochu pomalejší rozjezd hrajeme v kategoriích přípravek a mladších žáku i okresní soutěže. V průběhu posledních několika let se nám podařilo zajistit dostatečný počet trenérů, kteří mají snahu si zvyšovat odbornou kvalifikaci a rozvíjet klub.
Můžete poslední větu blíže specifikovat?
V našem tréninkovém procesu klademe důraz nejenom na fotbal, ale i na všeobecnou sportovní přípravu. Proto zapojujeme i trenéry z jiných sportů. Do tréninkového procesu zařazujeme například hodiny plavání nebo lekce sportovní gymnastiky.
Proč jste se rozhodli vychovat si vlastní hráče od píky? Přece jenom to se chce obrnit velkou trpělivostí, protože než z dítěte vyroste dospělý fotbalista, trvá strašně dlouho.
Je to jediná cesta, která je možná. My jsme mládež obnovili v roce 2009 a pomalu se nám to po patnácti letech začíná vyplácet. Ještě ale nejsme plnoletí. Potřebujeme zhruba tři roky k ucelenému a plně fungujícímu klubu. Pokud bychom nepracovali s mládeží budeme jako spousta klubů odkázáni na práci jiných a jejich ochotu spolupracovat. Z posledních let víme, že volných hráčů ubývá a kdo nebude pracovat s mládeží těžko v budoucnu přežije. Pokud ovšem za ním nestojí finančně silný mecenáš…
Inspirovali jste se třeba v nedalekých Pardubičkách, na kterých je vidět, že to jde?
V sousedních Pardubičkách jsme se určitě neinspirovali. Nechceme dělat mládež tak masivně a v kategorii dospělých je pro nás cíl okresní přebor. Spíše se vracímei ke způsobu práce v bývalé Lokomotivě Pardubice, kde se vychovalo mnoho ligových hráčů. Klub byl postaven na kamarádství, selském rozumu, skautingu a vzájemné podpoře ve všech oblastech.
Jaký je zájem o fotbal v Nemošicích z řad nových uchazečů?
Vzhledem k blízké dojezdové vzdálenosti autobusem nebo na kole od Pardubic, je zájem velký, což nás velmi těší.
Sídlíte blízko Pardubic, není tohle problém. Díky tomu nejste vyloženě vesnický klub a rodiče mohou dávat děti na fotbal blíže k městu Pardubice.
Naopak. Stavíme na tom být vesnicky - domáckým klubem. Myslím si, že to je naše výhoda.
Čím se snažíte rodiče a s nimi jejich děti nalákat?
Cíleně nikoho nelákáme. Mluví za nás kvalita práce s mládeží a dlouhodobé výsledky. Spíše nás mrzí, že musíme spoustu zájemců z kapacitních důvodů odmítat.
Jak vypadá současný sportovní areál v Nemošicích?
Sportovní areál v Nemošicích se snažíme udržovat v dobré kondici a neustále vylepšovat. V současné době připravujeme několik projektů, z nichž asi největší je vybudování druhé hrací plochy.
Nemošice vyhrály anketu o nejoblíbenější klub pardubického okresu v Deníku. Rozdali jstev klubu rozkazy povinně klikat?
Vůbec ne. Tato aktivita pro zviditelnění vzešla z řad rodičů a samotných hráčů. Často se totiž při našich sportovních výjezdech setkáváme s otázkou: Kde vlastně jsou, ty Nemošice?
