Osmnáct let, tak dlouho trvalo rezervě Pardubiček, než opustila nižší okresní soutěže. Pro zajímavost: klub U Borku vlastní béčko přes padesát let. Na postupu, rychlé aklimatizaci v přeboru se podílel trenér Stanislav Procházka společně s kolegou Pařízkem. Zdá se, že své svěřence do fotbalu zbláznili, protože ti už nechtějí opakovat léta čekání na další postup…

„Chceme dál rozvíjet potenciál mladších hráčů, kteří nyní studují, nebo momentálně nemají ještě kvalitu zařadit se do A týmu, či jsou jinak zaneprázdněni. Je to složitý proces skloubit jejich potřeby s tréninky. Mnohdy je to spíše o psychologii než o získaných licencích trenérů. Podstatné je, aby tréninková jednotka měla intenzitu a hráče bavila. Stejně je musí bavit vlastní zápas. Jedná se o základní prvek k úspěchu týmu,“ říká Stanislav Procházka v rozhovoru pro Deník.

Béčko Pardubiček  vstoupí do jarní části jako lídr tabulky.Béčko Pardubiček vstoupí do jarní části jako lídr tabulky.Zdroj: se svolením SK Pardubičky

Z dorostu přímo do áčka

Strategie béček ve vyšších soutěžích je připravovat hráče pro první tým a nechat naopak u sebe rozehrávat hráče z áčka po zranění apod. Jak to funguje v Pardubičkách?

Naše současná strategie je trochu specifická a odlišná od jiných týmů. Ti nejlepší z dorostu po dovršení věkové hranice, či dokonce ještě dříve jsou totiž přeřazeni přímo do A týmu. Béčko tedy míjí. K nám pak přicházejí z dorostu ti, kteří nedosahují výkonnosti pro áčko a s těmi pak pracujeme na zlepšení výkonnosti, nebo jsou v případě nadbytku hráčů pouštěni k rozehrání do okolních týmů. Z tohoto pohledu docela dobře spolupracujeme s Ostřešany.

Můžete přiblížit spolupráci s vlajkovou lodí vašeho klubu směrem k vašemu mužstvu?

Spolupráce s A týmem je přesně určena. Pokud nehrají celky současně, je stanoveno že dva hráči z širšího kádru, kteří nemají plné vytížení, jsou uvolněni na nějaký časový úsek pro zápas béčka.

Zdá se, že jste si kromě tradičních povinností rezervních týmů přibrali pro letošek postup do krajských soutěží. Je to nařízení od vedení klubu, nebo to vyplynulo ze situace?

V Pardubičkách se jedná o dlouhodobý proces , který započal zhruba před čtyřmi roky. Spolu s panem Svobodou a panem Pařízkem jsme vedli starší dorost a připravovali hráče pro kategorii dospělých. Předloni jsme se pomalu přesouvali k béčku a poprvé v historii klubu rezerva postoupila ze třetí třídy. Loňská sezona byla první, tudíž poznávací v okresním přeboru. Moc dobře jsme věděli, že se tak mladý tým mezi okresními matadory potřebuje okopat a získat zkušenosti. Letošní sezona, případně ta příští, má být postupovou. Takže suma sumárum to vyplynulo z přirozeného vývoje kvality hráčů, která se v SK Pardubičky produkuje.

Další kanonýr Deníku se jmenuje Jindřich Kříž
Křížova cesta měla sedm zastavení aneb Sedm kulí do sedmi statečných

Ptám se proto, že každé snížení rozdílu mezi soutěžemi, ve kterých nastupují týmy daného klubu pomáhá ke zkvalitnění obou jednotek.

Každé snížení rozdílu mezi soutěžemi je vždy pozitivní z hlediska kvality přípravy hráčů, kteří v případě potřeby mohou zasáhnout do utkání A týmu. V rámci žertu jsem říkával, že pokud dojde k reorganizaci soutěží a zruší se I. B třída, kam chceme postoupit, tak budeme muset výš. No a pokud by A tým spadl, tak ho prostě nahradíme v I. A třídě (usmívá se).

(Pokud se ještě chcete dozvědět, jak Stanislav Procházka vidí zpětně podzimní část letošní sezony a jaká je hráčská struktura jeho týmu, pokračujte ve čtení v placeném obsahu Deníku).

Jak jste již uvedl, Pardubičky se před loňskou sezonou konečně proklestily do okresního přeboru. Při prvním startu jste obsadili šestou příčku. Jak trvala aklimatizace v okresním přeboru? Bylo to těžší, než teď hrát nejvyšší okresní soutěž?

Co bylo těžší jestli postoupit ze třetí třídy, nebo účast v okresním přeboru se nedá tak jednoznačně říci. V nižší soutěži šlo především o to, dát týmu nějakou tvář a pevný řád. První rok v okresním přeboru byl naopak o získávání zkušeností. Co si vzpomínám, tak začátek byl dost krutý. Myslím, že jsme po pěti kolech figurovali jako poslední. Vývoj byl však pozitivní a nakonec jsme premiérovou sezonu zakončili v horní polovině tabulky.

Diametrální rozdíl mezi soutěžemi

Podle vás, jakou má okresní přebor Pardubicka úroveň?

Co se týká kvality okresního přeboru musím říci, že se v něm nachází pět týmů, které mají svoji hodnotu především díky zkušeným hráčům. Utkání s nimi byla na vysoké úrovni a přinesla i zajímavou podívanou pro diváky. V některých utkáních jsme byli lepší, ale nezkušenost rozhodovala. A v jiných naopak horší, nicméně hráči zásluhou fyzického fondu a s tím související bojovností týmu dokázali utkání zvládnout.

Najdete rozdíly mezi třetí třídou a přeborem?

Rozdíl mezi oběma soutěžemi je diametrální. Nejen co se týká kvality hráčů, ale i fyzického nasazení a herního pojetí.

Letošní sezona se proměnila v krasojízdu. Ještě jste neprohráli. Čím to? Respektive jak podzim hodnotíte?

Půlsezonu můžu hodnotit pozitivně. Myslím, že jsme už v té předcházející začali pracovat na systému, kteří hráči pochopili a dodržovali. Samozřejmě jde to ruku v ruce s kvalitou hráčů. Do béčka přišli tři klíčoví hráči: Krejčí, který ukončil účinkování v áčku, na stoperské pozici působí Kolečko, který k nám přišel z Moravy a do brány jsme postavili mladého patnáctiletého Veselého, který byl pro naši hru ideálním řešením. V podstatě jsem nebyl spokojen s jediným utkáním a to proti Chvojenci. Dalším faktorem, který rozhodoval o výsledcích byl výborný kolektiv a relativně dobrá tréninková morálka.

Dorost Pardubičky
Trenéři zbláznili kluky do fotbalu a výsledek stojí za to

Šestatřicet nastřílených branek. S tím jste spokojený?

Je pravda, že jsme zaznamenali poměrně dost branek. Průměr tři góly na zápas je vcelku slušná bilance. Nicméně jsem trochu nespokojený, protože v řadě případů jsme šance, jak se říká, vraždili.

Inkasovali jste pouze jedenáct gólů, tedy nejméně z celé soutěže. Zakládáte si na obraně více než na útoku?

Co se týká obdržených branek, vyplývá to ze systému který hrajeme. Tím, že jsme získali do branky kvalitního brankáře, jsme to jen podtrhli. V sedmi utkáních, do kterých nastoupil, kapituloval jen třikrát. Samozřejmě chceme hrát útočně a branek bychom rádi přidali ještě více.

Po podzimní části odskočily zbytku soutěže tři týmy. Je pro vás větším konkurentem druhé holické béčko, či třetí Sezemice?

Popravdě si myslím, že naším největším konkurentem je celek Sezemic. Nejenže mají kvalitní starší hráče, ale doplňují je v týmu s mladými perspektivními hráči.

Čím to, že soutěži dominují rezervní týmy shodou okolností klubových jedniček v krajském přeboru?

Na čele soutěže jsou týmy, které mají přece jen kam sáhnout. Buď si půjčí hráče z áčka, nebo si sáhnou do vlastního dorostu. Mohou tak nahradit ty, co jsou zraněni, nemocni, nebo v trestu.

Hrači z vlastní líhně

Koneckonců vloni postoupilo béčko Přelouče. Je to přesně ta cesta, po které chcete jít, či I. B třída už je moc?

Naše cesta vede do krajské I. B třídy. Chceme dál rozvíjet potenciál těch mladších hráčů, kteří nyní studují, nebo momentálně nemají ještě kvalitu zařadit se do A týmu, či jsou jinak zaneprázdněni. Je to složitý proces skloubit jejich potřeby s tréninky. Mnohdy je to spíše o psychologii než o získaných licencích trenérů. Podstatné je, aby tréninková jednotka měla intenzitu a hráče bavila. Stejně je musí bavit vlastní zápas. Jedná se o základní prvek k úspěchu týmu.

Jaká je vůbec struktura béčka v Pardubičkách? Převažují mladší hráči, starší, či to máte plus minus stejně?

Béčko SK Pardubičky je mladý tým. S nadhledem říkáme, že jsme U23 + Filip Krejčí. V některých utkáních nebo fázích zápasů jsme se dostali i na U20 (směje se).

Pracujete s hráči, co by mohli hrát krajský přebor, ale časově to nezvládají a za béčko chodí kvůli lásce k fotbalu?

Přesně tak. V béčku hraje několik hráčů, kteří by za určitých okolností mohli být minimálně v širším kádru A týmu. Jejich současné povinnosti, především školní, jim to však neumožňují.

Tomáš Zlatohlávek. Neznámé jméno táhne Pardubice za záchranou.
Glosa: Dávali ho do kupy, až sestrojili gólovou bestii jménem Pardubický Zlatan

Jsou ve vašem vítáni hráči z dorostu, klidně i o dost mladší, aby si přivoněli k dospělému fotbalu?

Do B týmu přichází i hráči dorostu, kteří zasahují do utkání a získávají první zkušenosti s dospělým fotbalem. Připravujeme si je tak i proto, že kdyby se nám podařilo postoupit, tak aby byli schopni zasáhnout do zápasů ve vyšší třídě.

Pardubičky se nejen navenek prezentují jako ukázkový příklad, řekněme venkovského klubu. Vychovávají si vlastní hráče a pak nemusejí utrácet za přespolní. Byl to kdysi běh na dlouhou trať, ale už přináší sladké plody. Co říkáte na tuto strategii klubu?

Strategie klubu je dlouhodobě daná. Výchova hráčů, kteří prošli naší vlastní líhní, přináší po letech své ovoce. Nutno říci a to zdůrazňuji bez kvalitních trenérů a jejich zápalu by se asi nedařilo oddíl posunout tam, kde se nachází. Myslím si, že nyní oddílu k dalšímu rozvoji brání vnitřní infrastruktura. Bylo by moc fajn kdyby dnes druhý největší oddíl v Pardubicích měl daleko větší podporu z města, městské části a od politiků regionu.