Mezi Valcíři působil, s výjimkou vojny v Holešově, celou svou kariéru. Lákali ho do Otrokovic nebo Valašského Meziříčí, měl nabídku i z frýdecko-místeckého Slezanu, on se ale stejně vrátil tam, kde se cítil nejlépe. „Byl jsem patriot. Táhlo mě to domů,“ vzpomíná Kubalák, jenž měl fotbal v krvi – hráli ho totiž jeho sourozenci i otec.

„A za to, že jsem se vrátil, jsem dostal i odměnu. Probojovali jsme se až do ligy a to bylo to nejlepší, co se mohlo stát. Bylo to krásné, chodili na nás lidé, hrozně rád na to vzpomínám,“ hlásí bývalý stoper nebo krajní obránce.

V dobách, kdy s Frýdkem-Místkem působil ještě v nižších soutěžích, hrával na starém škvárovém hřišti. „Muselo se tam umět hrát a padat, aby se člověk neudřel. Ale takový byl v té době život,“ vzpomíná na staré fotbalové časy.

Fotbal tehdy bolel, nikoho ale nenapadlo, aby nějaký souboj vypustil nebo do něj šel jen na půl plynu. „Fotbal se hrál vždy naplno, pokud to dovolilo zdraví. Bylo to však něco jiného. Například když bylo horko, tak se všude prášilo,“ vybavuje si tehdejší časy.

Ladislav Kubalák s Frýdkem-Místkem zažil neuvěřitelnou pohádku. Ještě v roce 1965 klub působil v I.B třídě. Valcíři se ale postupně zvedali, druhou ligu už hráli ve Stovkách a v sezoně 1976/1977 byli v nejvyšší československé lize.

„Byla to pomalá a trnitá cesta, ale zvládli jsme ji. Sám jsem to nečekal. Tehdy jsme měli výbornou partu. Sem tam se ještě sejdeme, ale už to není takové, jaké to bývalo. Zestárli jsme,“ vykládá Kubalák.

Fotbalisté Frýdku-Místku tehdy měřili síly s takovými týmy, jako byly Slovan Bratislava nebo Dukla. „Čechoslováci v roce 1976 vyhráli mistrovství Evropy. Jednu polovinu národního týmu v té době tvořili hráči Slovanu, druhou pak Dukly, za kterou hrávali Zdeněk Nehoda nebo Ladislav Vízek,“ vrací se Kubalák vzpomínkami k historické sezoně.

Vrcholem zápas se Spartou

Na domácí zápasy Frýdku-Místku chodily davy fanoušků. „Na začátku tam byla jen tribuna. Pak v lize přibyly i ochozy, atmosféra byla vynikající,“ podotýká bývalý skvělý fotbalista.

Jedním z vrcholů tehdejší sezony byly zápasy se Spartou. Valcíři totiž vyhráli nejprve 1:0 'v Praze a doma pak slavného soupeře i díky dvěma trefám střídajícího Miroslava Levinského porazili 3:2.

Ladislav Kubalák na snímku druhý zleva.Ladislav Kubalák na snímku druhý zleva.Zdroj: MFK Frýdek-Místek

„Byla to velká sláva. Na Spartu jelo snad dvacet autobusů. Porazit je, to byl asi největší zážitek,“ vzpomíná Kubalák na památné triumfy. K výhře v Praze se váže taky jedna úsměvná historka. „Na stadion jsme tehdy jeli tramvají. Pražáci se divili. A ještě jsme vyhráli,“ směje se. Valcíři tehdy sice skončili předposlední a sestoupili, i tak ale na toto období fanoušci klubu stále vzpomínají s nadšením.

Ladislav Kubalák hrál aktivně do svých 33 let a pak se dal na trénování. Ve Frýdku-Místku je však dodnes nezapomenutelnou klubovou legendou. „To víte, že mě potěší, když si na mě někdo vzpomene. Strávil jsem tady spoustu let,“ říká.

Jak to vypadalo, když fotbal hráli naši dědové?
V historickém speciálu Deníku se dozvíte, kde narazila Sparta nebo Slavia, kde vyrostly hvězdy a přečtete si příběhy zapomenutých hrdinů. Od středy 17. března až za Velikonoce každý den nový článek.

Ostatně, fotbalový Frýdek᠆-Místek má stále v srdci a třetiligový klub i nadále sleduje. O to víc ho mrzí situace, která nyní u fotbalových Valcířů vypukla. „Hlava mi to nebere. Každý je naštvaný. Sám nevím, jak to dopadne,“ kroutí hlavou nad sporem, který je hodně vyhrocený.

Spolek, jenž má pod sebou mládež, totiž vypověděl status přidruženého klubu místní akciové společnosti, pod níž spadá třetiligový mužský tým, který by se tak měl stěhovat do Vratimova.

„Přeci tady musí být nějaké spojení s muži. Mladí musí mít nějaký vzor. Prostě tomu nerozumím, pro mnoho lidí je to tragédie. Bez mužů to není fotbal, vždyť i na třetí ligu tady bývalo plno,“ uzavírá Ladislav Kubalák.