Tento povrch už dneska zcela vymizel, téměř na každé vesnici je travnatý pažit.

„Vesměs jsme hráli na asfaltu či škváře, když byla tráva, tak to byl velký svátek,“ vzpomíná Nedvědův kamarád z dětství Tomáš Pěček.„A ta velká spotřeba míčů, když jsme si kopali na asfaltu,“ usměje se.

Jak vychovat
nového Nedvěda?

Kdy by měly děti začít s tréninkem? K tomu rady a příběhy hvězd. Unikátní fotbalové téma už v pondělí 23. 11. ve vašem Deníku!

Dohnat Pavla Nedvěda po fotbalové stránce také nebude vůbec jednoduché. Vždyť on získal v roce 2003 Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy. O tom se i těm největším hvězdám současnosti jen zdá.

Jak to dokázal? Především díky svojí nezměrné píli, kterou je proslulý a rodila se už v mládí. „Každý den jsme byli spolu venku, hráli fotbal, lezli po stromech, v zimě to byl zase hokej. Kopali jsme si ve dvojici, a vždy si vymysleli tým či hráče, za které hrajeme. Jeden centroval, druhý zakončoval do prázdné branky,“ popisuje Tomáš Pěček legrácky, které vymýšleli.

Zápas století Sigma - repre ČR v Olomouci - Karel Brückner v objetí s Pavlem Nedvědem
Nedvěd o Brücknerovi: Věděl, jak na nás. Do Juventusu bych ho určitě vzal

Všestrannost byla podle něho už tehdy velmi silná Nedvědova stránka.

Sen o angažmá v Chebu

A ještě jedna podstatná věc, neexistovaly sociální sítě. „My neměli takový fotbalový přehled, byly pouze noviny či časopis Stadion. Až z něho jsme zjistili něco o zahraničních týmech,“ usměje se Pěček při vzpomínkách.

„Sen jsme měli hrát první ligu v Chebu,“ připomíná s tím, že příhraniční město tehdy patřilo mezi elitu.

Nedvěd to dotáhl ještě mnohem dál. Další jeho zastávka však byla v Plzni, kde potkal zřejmě osudového muže. U legendárního mládežnického kouče Josefa Žaloudka dokonce i v Nýřanech bydlel, aby v Plzni nezvlčel.

Pavel Bucha (u míče) v utkání proti Ústí nad Labem.
Chtěl být jako hvězdný Nedvěd. Teď Pavel Bucha sám září v české lize

Tehdy to pro něho bylo velkoměsto, kdo mohl tušit, že si časem podmaní i Prahu a později také Řím a Turín.

Jeho další parťák ze Skalné a pak i z Plzně Jiří Schveiner odmítá, že by Nedvěd pouze dřel a makal. „Pavel byl talent od boha. Pravá, levá, bylo mu to jedno. Fotbalový diamant pak vybrousil Josef Žaloudek, který věděl, jaký má Pavel potenciál,“ uznává i Schveiner.

A vzpomíná, jak jako děti měli fotbal často za odměnu. „Byli jsme kluci z vesnice. Nejdřív jsme museli pomoci na baráku. Teprve když jsme měli povinnosti splněné, mohli jsme jít na trénink nebo na zápas,“ popisuje vrstevník, s nímž Nedvěd vyrazil na pokraji dorosteneckého věku do Plzně.

Bydlení u trenéra v Nýřanech

„Pan Žaloudek za mnou do Skalné přijel společně se sekretářem mládeže Škody Plzeň. Působil zvláštním dojmem, na první pohled velice přísně. Kdo ho znal, ví, že byl dost svérázný, byl to hodně tvrdý, náročný trenér,“ popisoval Nedvěd před časem na webu Viktorie svoje první setkání s osudovým koučem.

„Když jsem ho více poznal, zjistil jsem, že je to jediná správná cesta k tomu, jak ve fotbale něco dokázat,“ dodal.

Nedvěd pak u kouče i bydlel, z Nýřan dojížděl vlakem. „Trénovali jsme ještě před začátkem školy a končili až na večer,“ popisoval Nedvěd.

Nicolas Penner letěl s Nedvědem, trénuje i s Ronaldem.
Letěl s Nedvědem, hrál vedle Ronalda. Penner dobývá Itálii

V sedmnácti letech si poprvé zahrál druhou ligu. Plzeň vyhrála s Xaverovem 5:0 a on dal gól. Dva roky nato odešel Nedvěd na vojnu do pražské Dukly, což byl další zlomový bod jeho kariéry.

Dál už jeho příběh velmi dobře znáte… Sparta, Lazio a Juventus, kde zakotvil jako viceprezident klubu.

Do Plzně už se Nedvěd nikdy nevrátil, zato za Skalnou si před dvěma lety párkrát zahrál soutěžní zápas i se synem a někdejším parťákem Tomášem Pěčkem.