„Samozřejmě to bylo nepříjemné i ke konci utkání. Na mě prošla jedna střela Ševčíka, u které jsem si naštěstí míč v chumlu těl našel. Jinak tam byly zblokované střely, týmově jsme to zvládli výborně,“ řekl fotbalový gólman Boháč.

Trenéři před zápasem nabádali hráče, aby se prezentovali nebojácně. Jak se na duel proti týmu jako Slavii připravuje brankář?
Je to samozřejmě Slavia, tak je o zápas celkově větší zájem. Jinak je pro mě příprava stejná jako na každý jiný zápas. Dívali jsme se na video, vím, že hodně střílí Stanciu se Ševčíkem, Bořil s Coufalem zase centrují ze stran více než hráči v jiných týmech. Ale to samé bylo před Teplicemi, věděli jsme o Řezníčkovi s Marešem. Na každý tým se připravujeme.

Přímo v utkání se potvrdilo to, co jste o Slavii věděli?
Ano, věděli jsme, že Slavia bude držet míč. My jsme museli být trpěliví, to se nám celkem dobře povedlo. Myslím, že paradoxně Slavia udělala více chyb. Škoda standardky, po které Slavia vyrovnala. Tam jsme protestovali, protože míč zahrál mimo hřiště Bořil. Hosté kopali roh a dali z toho branku, škoda.

Ještě v první půli na vás dvakrát nebezpečně střílel Rumun Stanciu…
Má opravdu nepříjemnou střelu, protože míč neletí vůbec rovně, pořád se stačí nebo plave. U první střely, která padala, už jsem to chtěl chytat, ale musel jsem to vyrážet, byla opravdu rychlá. Jeho druhý pokus už jsem chytil. Ne že bych byl překvapený, že mi to v rukavicích zůstalo, ale byl jsem rád, protože tam někdo ještě dobíhal.

Už jste zmínil inkasovanou branku po rohovém kopu. Musa to trefil ideálně?
Naprosto. V tu chvíli na hřišti, i když jsem se pak podíval na opakované záběry. Má neuvěřitelný timing, navíc to byla rána, ještě k tyči a o zem. Kdyby ten balon byl polovysoký, tak bych měl víc šancí ho chytit. Takhle to trefil přesně.

Radost po utkání byla velká. Co si z takové zápasu odnesete do dalšího průběhu sezony?
Možná to vezmu od začátku. Mám takový pocit, že v prvním kole v Jablonci jsme remízu mohli uhrát. Tam jsme si řekli nějaké věci k bránění, jak by to mělo vypadat. Kluci to dokázali vstřebat. Už po prvním zápase jsme najeli na něco, je to správná cesta. A sebevědomí potřebujeme všichni. Myslím, že hlavně v tom je největší rozdíl mezi první a druhou ligu. Ti hráči nejsou zase tak jinde. Jde o to si více věřit. Je to vidět na Emilu Tischlerovi, který měl v Jablonci stoprocentní gólovku. Nezvládl to, ale poučil se z toho a další dvě situace vyřešil úplně fantasticky. Já osobně se dalších zápasů vůbec nebojím, i díky remíze se Slavií. Doufám, že pojedeme do Ostravy zase bodovat.

Důležité taky je, že se vám podařilo získat body v Ďolíčku, kde budete hrát domácí zápasy, je to tak?
Určitě. Jsou to domácí zápasy, i když většina kluků byla zvyklá na Vinici. Ďolíček je na první ligu taky takový domácký stadion, ale jsou tam tribuny, osvětlení a tak dále. Je to trochu něco jiného. Ale je to pořád fotbal, jen to okolí je jiné.

Užili jste si atmosféru utkání se Slavií, ke které přispěli i její fanoušci?
Byla fantastická. Hrálo se večer, pod osvětlením. Navíc v Praze se Slavií, tak přišlo opravdu hodně lidí. Podle ovací na konci zápasu mám pocit, že dorazilo i hodně Pardubáků. Měli jsme velkou podporu, z toho mám radost. Budeme se těšit na další zápasy.