Gólů moc nedává, ale když nějaký vstřelí, tak se zapíše do historie pardubického fotbalu. Pětadvacetiletý rodák ze Stockerau, který hrál před deseti lety ještě za Rakousko, je přitom „náplava“. Na východ Čech totiž zamířil z Uherského Hradiště, kde sídlí Slovácko. První ligovou trefu poslal do sítě Teplic, což byl zároveň premiérový gól FK Pardubice v nejvyšší soutěži. Další hned přidal do sítě Slavie a znamenal senzační remízu nováčka proti mistrovi. V první sezoně vsítil celkem pět gólů. Ten proti Karviné byl jubilejní desátý. Před tím naposledy skóroval 27.11. 2021.
„Už jsem hodně chtěl dát gól. Hrozně se mi teď ulevilo. Musím ale pochválit centr od Páji Černého, protože byl krásně nadýchaný. Tu šanci jsem musel už jen kvůli tomu proměnit. A taky jsem rád, že jsem splnil sen našemu sekretáři. Lukáš Ouředník za mnou před utkáním přišel a sdělil mi, že se mu zdálo: Porazíme a Karvinou a ty dáš Tíšo gól. Kromě toho mi to řekli další čtyři lidi,“ poodhaluje Emil Tischler v rozhovoru pro Deník.
close
info
Zdroj: David Haan
zoom_in
Emil Tischler po svém dalším životním gólu…
Pracuji na základní sestavě
Skóroval jste po dlouhé době, protože pod novým trenérem jste na dlouho vypadl ze základní sestavy. Jak to máte s Radoslavem Kováčem, neboť za trenéra Krejčího jste byl pevným článkem zahajovací jedenáctky?
Bylo to dané tou situací. Musím přiznat, že v minulé sezoně jsem se trochu hledal. Měl jsem také nějaké zdravotní problémy, ze kterých jsem se potřeboval vykřesat. Na mých současných výkonech je vidět, že se do toho tempa znovu dostávám. Cítím se zdravotně zase líp. Myslím tedy, že proto také častěji budu pro trenéra dobrou volbou do sestavy.
Hned pro příští utkání v Liberci… Trenér Kováč vás po vítězném utkání s Karvinou pochválil. Vydobyl jste si místo v základní sestavě?
To je otázka na trenéra. Pracuji na tom. Musím ale respektovat výkony spoluhráčů. Každopádně makám na tom, abych v základu byl. Abych mohl týmu co nejvíce pomáhat. Jsem rád, když slyším, že si trenér mého výkonu cení.
Má fotbalová veřejnost zapomenout na zažité pořádky, když se z Emila Tischlera se stává krajní obránce?
Je to pro mě určitě nezvyk. Úplně poprvé jsem nastoupil na pravém beku v baráži s Příbramí. Musím si na to zvykat. Je ještě hodně věcí, co mohu zlepšit.
play_fill
Vám je tedy jedno na jakém postu budete hrát?
Mým oblíbeným postem je osmička a střed hřiště. Tam se cítím doma a tam mám zažité automatismy. Když je ale potřeba, tak samozřejmě jsem týmový hráč. Vím, že je podstatnější hrát pro ten tým, než si vybírat.
Můžete si jako střední záložník přenést něco na kraj obrany?
Dopředu se cítím i na beku lépe. Určitě lépe než v nějakých situacích dozadu. Ale myslím, že už jsem si svůj nový post docela načetl. Přesněji řečeno situace, kde jsou potřeba zase jiné automatické věci. Nastudovat si, kdy si hráč naběhne, kdy přijde dlouhý balon. Mám za to, že se mi to v utkání proti Karviné dařilo. Pro mě bude nejdůležitější v podobných výkonech pokračovat a ještě více si ty situace načíst.
(Jestli se chcete dozvědět, co se honilo hlavou Emilu Tischlerovi krátce před tím, než ji použil ke skórování, pokračujte ve čtení v placeném obsahu Deníku).
Beci musejí umět bránit a především zvládat vzdušné souboje. Jak jste na tom ve hře hlavou?
Myslím si, že obrannou hlavu mám dobrou. V tomto směru jsem dobře vybavený. Mohu to na tento nový post přenést. Nemám s tím problém.
Musel jsem to proměnit
A vlastně máte i útočnou hlavu. Vždyť gól Karviné jste vstřelil po ukázkové rybičce. Kolik jste dal branek hlavou v nejvyšší soutěži a skok plavmo jste plánoval?
(úsměv) Nejsem si úplně jistý, ale tuším, že druhý. Ne, rybičku jsem neplánoval dopředu. Vyplynulo to ze situace a já si vyhodnotil, že bude lepší zakončit hlavou než nohou. Letěl na mě centr, chtěl jsem do něj dát razanci, a tak jsem skočil. A také jsem hodně chtěl dát gól.
Vstřelil jste gól téměř po dvou letech. Ulevilo se vám hodně?
Musím říct, že ano. Byl jsem za to hodně rád. Musím ale pochválit centr od Páji Černého, protože byl krásně nadýchaný. Tu šanci jsem musel už jen kvůli tomu proměnit (pousměje se). A taky jsem rád, že jsem splnil sen našemu sekretáři (smích).
Počkejte, to musíte vysvětlit…
Lukáš Ouředník za mnou před utkáním přišel a sdělil mi, že se mu zdálo: Porazíme Karvinou a ty dáš Tíšo gól. Kromě toho mi to řekli další čtyři lidi.
Krátce před vaší trefou. Jste chtěl jeden férový hlavičkový souboj vyhrát. Jenže Boháč do vás vletěl jako tank. Pramenilo to možná z nepřesných výroků rozhodčího. Naštval vás ve smyslu, když vy do nás takhle, tak my do vás gólem?
(úsměv) Ne, nenaštval. Vím, že jsem byl první na balonu. Trochu jsem to schytal, ale neřešíme rozhodčího ani protihráče. Stejně jako ostatní kluci jsem se chtěl soustředit jen na hru. Tak jsme v tom pokračovali a proto jsme dali gól, který byl pro nás důležitý.
Jenže za nějakých pět minut jste inkasovali. Smutek zahnal opravný verdikt VARu. Jak to, že jste ani neprotestovali? Jak jste viděl ofsajdovou chvíli z pozice obránce?
Jednalo se o nepřehlednou situaci. To je vždy těžké posoudit. Takže jsme neprotestovali, protože jsme si toho nevšimli. Možná stopeři to vnímali jinak, ale já o tom ofasajdu nevěděl. VAR se k tomu vrátil a nám jeho rozhodnutí pomohlo. Z toho hlediska, že jsme v poločase drželi vedení. To bylo pro nás velice důležité.
Nejednalo se o první moment, kdy jste se nehádali s rozhodčím. Na Spartě se takto ututlal penaltový zákrok Krejčího na Vojtěcha Sychru. Nejste až moc hodný tým?
Víte, ona je zásadní otázka, jak moc vám to rozčilování opravdu pomůže. Možná je lepší dál se soustředit na hru, než se nechat rozhodit. VAR má jasný úkol podívat se na sporné situace a tím je to dané. Takže protestování by nemělo být potřeba.
Umíme se na soupeře připravit
Neuznaný gól do šatny měl být pro váš tým varováním. Vy jste ale po přestávce nabídli soupeři tutovku jako hrom.
Věděli jsme, že Karviná bude nebezpečná po celý zápas. I když postoupila ze druhé ligy, je to velmi těžký soupeř. Hlavně ze standardek. Také to ukázali. Trefili tyč, břevno a měli další minimálně dvě šance. Je to dobrý manšaft, který bude o ligu dál bojovat.
Klíčový moment, možná nej v utkání byl tento: nepotrestaný velekiks Jakuba Matouška a vzápětí jeho vykoupení…
Těch momentů bylo v zápase víc. Byla to každopádně důležitá minuta. Piky to ale vyřešil skvěle. Nejednalo se o žádnou náhodu, ale cílenou věc. On si umí navést míč na střed a pak to křížem poslat nahoru. Maty akci skvěle zakončil. Asi chtěl napravit, co se mu před tím nepovedlo. Přitom se dobře vrátil, ale málo ten míč trefil dozadu a přihrál rozeběhnutému soupeři. Pak to ale udělal na druhé straně parádně. Obešel gólmana a super to zavěsil.
Pomohl vám neuznaný gól, dvakrát vás zachránila branková konstrukce. Neměl váš kapitán před utkáním rande s paní Fortunou?
Souhlasím, že jsme měli štěstí. Ale říká se, že štěstí přeje připraveným a my jsme se na Karvinou přichystali velmi dobře. A nejen před tímto utkání. V přípravě jsme celou dobou makali, právě kvůli podobným klíčovým zápasům. Víme, co musíme a chceme zlepšovat a že se nám vynaložené úsilí vrátí. Samozřejmě pro Karvinou to byl smolný zápas, nám pomohlo štěstí. Je vrtkavé a otáčí se. Každopádně jsme za výhru strašně rádi.
Zvládali jste hru ve vzduchu. Kromě toho, že jste uskákali většinu balonů, jste ustáli všechny standardní situace. Naopak jste posílali na karvinskou polovinu míč za míčem. Trénovali jste něco jiného?
My se opravdu na ty soupeře umíme připravit. Hledali jsme návod, jak na ně. Další věci, vyplývají ze hry. Podstatné bylo se zodpovědně připravit na jejich standardky. Byly totiž zápasy, ve kterých si takto hodně pomáhali. To, že jsme si je načetli, byl jeden z důvodů, že jsme utkání zvládli.
A také jste se asi ponaučili z loňské sezony a závěru utkání se Zlínem. Inkasovali jste gól v poslední minutě a pak s vypětím všech sil přežili sérii rohů. Teď jste naopak po kontaktním gólu zkraje nastavení strávili zbytek prodlouženého času u praporku soupeře.
Určitě se vždycky snažíme ze všeho ponaučit. Je to jediná možnost, jak mít progres. Kluci tam skvěle udrželi nahoře balon. Přesto jsme ten závěr měli odehrát lépe. Když vedeme po devadesáti minutách 2:0, tak je škoda, že si necháme dát gól. Myslím si, že bylo vidět, jak chceme vyhrát a pak už jsme Karvinou k ničemu nepustili.
Trenéři vás plísní, že spolu na hřišti nemluvíte. Na Spartě bylo mezi vámi ticho jako v kostele. Přitom na tréninku překřičíte sirénu… Bylo to podle vás proti Karviné v tomto ohledu lepší.
Ano, určitě to bylo lepší. Ale zároveň se to dá ještě zlepšit. Pracujeme na tom. Vždycky je to o tom, aby bylo mužstvo sehrané, aby se hráči navzájem lépe poznali. Znovu máme v týmu spoustu nových kluků. Je znát, že na tréninku si to už sedá. A takové vítězství tomu může jenom pomoct. Je důležité proto, abychom si více důvěřovali, poslouchali se a nebáli se říct věci, které jsou potřeba.
