Ještě než se rozhovořil, lakonicky prohodil: Tak jsme zase zpátky. Měl na mysli fakt, že se FK Pardubice ne a ne vymotat ze zaminovaného pásma… A také, že třetí sezonu po sobě mu je předurčen boj o holé živobytí mezi elitou.

„Jednoznačně jsme odehráli nejhorší domácí zápas na podzim. Věděli jsme, o co hrajeme, ale utkání nám vůbec nevyšlo. Kdybychom ho zvládli, tak jsme se mohli dostat do nějakých klidných vod. To se nám bohužel nepovedlo. Zápas, neměl od nás nic. Žádnou kvalitu,“ láteřil Kováč.

Stačí jen vystřelit

Přísnější měřítko snese jen první půlhodina. Domácí soupeři téměř nepůjčili míč. Vypracovali si však jedinou šanci, kterou Zlatohlávek zadrbal. Dvě slabé střely Hlavatého a Vacka hostujícího gólmana ohrozit nemohly.

„Ano, třicet minut jsme drželi míč na kopačkách. K ničemu to nevedlo, protože jsme nebyli nebezpeční. Nevyprodukovali jsme žádnou střelbu. Byli jsme málo agresivní. Věděli jsme, jak Zlín bude hrát. Přijel výborně připraven. Bohužel jsme se k němu nedostali. Hrozně mi vadí, že jsme strašně málo rozbíhali. Plán zněl chodit za ně, ale vůbec jsem to v naší hře neviděl. Možná tak dvakrát za celý zápas. To je hrozně nedostatečné. Podali jsme velmi slabý výkon. Od všech hráčů. Možná bych pochválil Tíšu (Emil Tischler), který jako jeden z mála snese přísnější měřítko. Prohráli jsme zcela zaslouženě,“ přiznává.

Přitom Zlín byl ze začátku strašně zakřiknutý. Jako by přijel odehrát dalších devadesát minut na 0:0. „Stačilo“ ho načat a… Jenže Pardubice ukázaly, že jsou totálně bezzubé a nemožné.

„Vytušili příležitost ve smyslu: Oni nechtějí snad ani doma vyhrát. Jakmile po třiceti minutách zjistili, že nejsme nebezpeční, tak na nás vylezli jeden na jednoho. My jsme si s tím vůbec nedokázali poradit,“ krčí rameny český internacionál.

Pardubičtí fotbalisté (v červeném) doma podlehli poslednímu Zlínu.
Nejhorší domácí zápas v této sezoně, láteřil po utkání se Zlínem trenér Kováč

Zákonitě přišel trest. A také odměna za odvahu. Zlín totiž na bránu vystřelil. A z jediné střely v prvním poločase dal gól.

„Bužek, mladý kluk, do toho švich a míč se od našeho hráče odrazil do sítě. Náhodná branka, ale vystřelil. Navíc jsme dostali gól do šatny. Znovu se potvrdilo, že stačí jen vystřelit. Takový je fotbal. Střela se někde odrazí, někdo ji tečuje, vznikne po ní trma vrma. Když my se ale ke střele ani neodhodláme, tak je to pak velice složité,“ smutní.

Ševci vyrazili do CFIG Areny s jasnou taktikou: hlavně neinkasovat. Tým ala cedník, už vynuloval Olomouc na jeho hřišti a stejně se mu vedlo i v poháru na půdě Baníku. Postavil tak obranný val, který domácí těžko zdolávalo. A když už se nějak prokombibovali k šestnáctce, tak…

„Když si vybavím situaci, jak se Denis Darmovzal ocitl na rohu vápna, mohl dvakrát vystřelit a my jsme za tři vteřiny byli u našich stoperů. Nechci být sprostý, tak raději nebudu pokračovat. Celkově disponujeme hráči se skvělou střelou. Ať už to jsou Daněk, Hlavatý. I zmíněný Darmovzal má fantastickou střelu, ale málo se do střelby tlačíme,“

Typický případ. Pardubický hráč má míč. Jenže místo střely na okamžik zaváhá, jako by nevěděl, co má udělat. A potom volí jistotu a přihraje směrem dozadu. Nemůže být větší voda na mlýn týmu, který úporně brání….

„Je to pro mě nepochopitelné. Vůbec nevím, proč se tak zpátečnicky rozhodujeme. Proti Zlínu to byl úplně čistý úkaz toho, jak prostě ne. Jak vůbec ne. Přece, čím více se do střelby tlačíte, tak máte daleko vyšší procento, že dáte gól. Musíme to jít naproti. S takovou, bychom nedali gól ani do půlnoci,“ povzdechne si Kováč.

Daněk dohrával se zraněním

Gól s hvizdem ukončující první pětačtyřicetiminutovku, byť padl až ve 47. minutě, jeho svěřence ještě více zarazil do země.

„Druhý poločas nám vůbec nevyšel. Naši hru jsme chtěli oživit střídáním, ale podle mě šel výkon hodně dolů. Míšu Hlavatého jsme střídali, protože měl den před zápasem horečku. V zápase se mu sice nedařilo, ovšem pořád je to pro nás velice důležitý hráč. Jak se nám poslední dobou střídání povedla, tak proti Zlínu jsme spíše šli kvalitou dolů. Nebylo to ale jen o střídajících hráčích, ale o celém týmu. Ti čerství kluci neměli na co navázat,“ podotýká.

A je tu ještě jeden důležitý faktor. Kryštof Daněk se po změně stran úplně vytratil ze hřiště.

„Jakmile jsou Dáňa a s ním Ichyč (Marek Icha) nahoru, tak přečíslujeme střed hřiště a on může jít s míčem dovnitř. Jenže, jak do něj ve dvacáté minutě šlápli, tak na něm bylo vidět, že už nemůže pořádně chodit do soubojů. Po utkání jel do nemocnice, tak doufám, že nemá zlomenou ruku. Možná jsme na to měli zareagovat dřív, ale těžko se střídají hráči, kteří jsou silní ve finální fázi. Navíc, pokud prohráváte,“ vysvětluje Kováč.

Fotbalisté Zlína zvítězili v Pardubicích podruhé v tomto roce. Snímek z květnového utkání ve skupině o udržení.
Osmý druh guláše pardubičtí fotbalisté neuvařili. Vařečky se chopil Zlín

S polovičním Daňkem záloha domácím prakticky nefungovala.

„Čekali jsme, že to Denis Darmovzal rozběhne. Štěpán Míšek umí hrát skvělé zápasy, ale tentokrát mu to nešlo. Před dvěma měsíci bych neřekl, že nám bude takto chybět ve sprintech a nábězích za obranu Sychryč (Vojtěch Sychra). Proti Zlínu to nebylo. Patras (Vojtěch Patrák) je nemocný. Možná jsme tam mohli dát Pikiho (Bartosz Pikul). To, co potřebujeme na krajích, v poslední době úplně není,“ zvedá varovný prst a přidává zajímavý postřeh:

„Ještě se nám nepodařilo, aby Míša z Dáňou trefili zápas oba najednou. Dáňa přišel, Míša měl tři slabší zápasy. Naopak v Budějovicích hrál velmi dobře a Dáňa šel trochu dolů. Proti Zlínu jsme ale netrefili vůbec nic.“

Pardubičtí fotbalisté rozhodně nekopírují jaro loňské sezony. Jako nejvíce namočený tým zvládali zápasy se stejně ohroženými. V letošním ročníku neumějí ustát tíhu okamžiku.

„Pořád jsme teprve ve čtrnáctém kole a ne tři kola před koncem. Tam ten tlak už moc dobře známe. Samozřejmě nějaká váha výsledku byla. Věděli jsme, že bychom mohli výhrou poskočit blíž ke střední skupině.“

Kabinou prolétla nějaká viróza

Přitom, co si mohli jeho koně více přát. Před utkáním se Zlínem se naladili zlatým vítězstvím v Českých Budějovicích. Optimismu měli mít na rozdávání. Kam se ale vytratil z jejich hry pověstný elán?

„Jsem zklamaný, protože minulý zápas nám vyšel velmi dobře. Doufal jsem, že tři body z venku potvrdíme. Zdálo se, že se naše naše forma stupňuje. Viděl jsem to na klucích celý týden v tréninku, ale je vidět, že asi ta tíha sehrála obrovskou roli. V tom zápase nebylo nic. Musíme se podívat na video, co jsme udělali blbě. Je pravda, že nám kabinou prolétla nějaká viróza. Spousta hráčů lehla. Možná proto jsme neměli žádnou energii. Celkově jsme měli velké zdravotní problémy. Na to se ale nedá vymlouvat. Přes všechny trable měl být náš výkon daleko živější,“ míní Kováč a dodává:

„Mně prostě vadí, že se málo tlačíme do boxu. Posíláme tam málo centrů ze strany, střelba nula. Ten problém je dlouhodobější. Nechápu to. Musíme si to zanalyzovat a vyhodnotit. A prostě hrát jinak.“

Především v domácím prostředí. Vždyť z osmi zápasů vytěžili pardubičtí fotbalisté doma jen šest bodů.

„Je to dokola. Na jaře jsme tady byli silnější. Venku jsme získali více bodů. Jestli chcete mít klidnou sezonu, tak musíte vyhrávat doma. To se nám vůbec nedaří. Nestřílíme branky, počtvrté jsme prohráli 0:1. Takovýto zápas, který je složitý, určitě ho máte minimálně zremizovat. No a my ho prohrajeme. Jak s Bohemkou, se Slováckem i teď se Zlínem. Jsou to zápasy, kdy nemáme sílu to urvat a odehrát je alespoň do toho bodu,“ kroutí hlavou.

Tomáš Solil se vrátil na fotbalový trávník v dresu Pardubic po více než 400 dnech.
Čtyři sta dní mimo ligový trávník. Solil se až teď vrací z azylu na nový stadion

Dá se to ještě pochopit se Slavii. Pardubice ale doma nedokázaly nikoho vyloženě přejet. Maximálně sehrají vyrovnanou partii. Jako by se na jejich kopačky už vkrádala nervozita.

„Snažíme se. Tlak tam je. V posledních třech zápasech jsme ustoupili od útočné aktivity. Mívali jsme deset dvanáct rohů, proti Zlínu pět. V Budějovicích jsme vyhráli, ale rohů bylo také málo. Všechno je o tlačení se do šestnáctky a agresivitou. Když máte hodně střel a furt se to odráží, hodně centrujete. Diváci se chytnou a tlačí vás. Poslední dobou ale hrajeme doma impotentní fotbal. Chtěl bych, aby byli hráči více sobečtější. Někdy to chceme zahrát až do brány. Apelovali jsme na kluky, že musí střílet, že si musí jít rozbít drňu, jak se u nás říká. Prostě to tam nebylo a už to začíná být furt dokola. My ani nedokážeme dostat lidi do varu. Ano, návštěvnost je slabší, ale tou aktivitou a dravostí lidi ze sedaček nezvedáme,“ sype si za hráče popel na hlavu trenér.

„Chtěli jsme udělat radost fanouškům, klubu i sami sobě, že se poctivá práce na tréninku někde odráží a zase jsme dostali ťafku.“

Pardubice jsou zase odsouzené hrát o záchranu. Nestává se často, aby byly v roli favorita. A nezvládli ji.

„Podle mě to byl nejslabší zápas v této sezoně a domácí, možná za celou dobu co jsme u týmu. Jsme obrovsky zklamaní, v naší hře toho bylo málo. Vlastně jsme nic nepředvedli. Nebylo se od ničeho odrazit, čeho se chytit. Z toho jsem velice zklamaný. I tohle fotbal přináší. Příště musíme být daleko lepší. Nicméně ten týden bude ode mne nepříjemný, protože jsem fakt naštvaný,“ posílá Kováč vzkaz do kabiny.