Hradec remizoval, viďte? Ano, 0:0. A Jablonec vyhrál 5:2. Takhle nějak začala tisková konference po utkání Pardubice s Teplicemi. Pardubický trenér Radoslav Kováč se ptal na výsledek východočeského konkurenta, kterého po středeční dohrávce jeho tým předstihl v tabulce a se kterým sousedil. Jako přídavkem se mu dostalo také, jak hrál další obyvatel dolní poloviny tabulky. Ten oba soky přeskočil.

Rychlý gól pomohl k bodu

Lepší konstelace nemůže tým potkat. Vyhraje dvakrát venku, z toho jednou jako vyložený outsider a po necelé minutě vede doma. Notabene, když vám soupeř připraví gól na zlatém podnose. Tomáši Zlatohlávkovi, „stačilo“ trefit prázdnou bránu.

„Dali jsme brzy gól. Po chybě soupeře se odrazil míč ke Zlatanovi a on to vyřešil suprově,“ popisuje Kováč, ale druhým dechem dodává: " Od první minuty jsem viděl, že jsme v každém souboji o půl kroku pozadu. Neměli jsme nejlepší nohy. Chyběla nám dynamika i kvalita. Nerozehrávali jsme tolik, samozřejmě i kvůli terénu. Terén byl hodně složitý pro fotbal, což se také ukázalo,“ vysvětluje.

Natěšení domácí diváci se ale už další branky v teplické síti nedočkali. Někomu by se mohlo zdát, jestli Pardubicím raketový gól neublížil. Měli vůbec trenéři připravený plán, že takto rychle jejich tým povede?

„To samozřejmě ne. Na to se nedá nikdy připravit. Nemyslím si ale, že by nám gól uškodil. Zaplaťpánbůh za něj, protože nám pomohl k bodu. Co si budeme povídat, vyložené šance jsme si moc nevytvořili. Možná Míša Hlavatý měl ke konci střelu, kde to mohl trefit. Spíše nám to ale nebezpečně lítalo do vápna po standardkách Teplic,“ připomíná.

Pardubičtí fotbalisté (v červeném) si rozdělili body s Teplicemi.
Jarní nůž z Pardubic řízl už ve třiadvacáté vteřině. Teplice srovnaly v závěru

Celý zápas domácí odolávali teplickým nájezdníkům. Podržel je gólman a těšila je nepřesná muška soupeře. Až tři minuty před koncem základního hracího času pardubická obrana nezachytila centr na Štěpána Chaloupka, který hlavou vyrovnal.

„Je velká škoda, že jsme dostali v 87. minutě vyrovnávací gól na 1:1. To už je jednoznačně blbý čas. Na druhou stranu si myslím, že si Teplice tady nezasloužily prohrát. Byly svěžejší. Oni hrají jednodušší fotbal. Posílají dopředu dlouhé balony, za kterými jdou. Mají na to typologií hráčů. Když jsem pak viděl, jak trenér Frťala vystřídal a na hřiště přišli ještě vyšší borci, tak jsem si říkal, že ty standardky budou hodně náročné. Že je musíme uskákat a dát do hry ještě větší srdce. Prostě tu výhru nějak ubouchat. Bohužel gól jsme nakonec inkasovali,“ lituje pardubický lodivod.

O tom, že není pardubický tým v pohodě, svědčila i pětadvacátá minuta. Žádné zranění, přesto rychlé střídání. Hřiště opustil Dominik Mareš a na kraji pravé obrany ho nahradil Michal Surzyn.

„Několikrát jsme špatně reagovali. Nezachytávali jsme dlouhé balony a bránili jsme to ze druhé strany. Součinnost dvojice Mareš - Kissiedou byla slabá. Jak dříve byla lepší, tak teď si tam vůbec nevyhověli. Oni přesně vědí, co mají dělat, ale vůbec nereagovali na hráče za sebou. Špatně odcouvávali,“ objasňuje Kováč svůj tah.

Znovu se ukázalo, jak je důležité mít každý post zdvojený.

„Před utkáním jsem se rozhodoval, jestli dáme do základu Mareše nebo Surzyna. Bylo to padesát na padesát. Ukázal jsem na Maryho. Nebyl to úplně jeho nejlepší zápas, ale v dalším bude lepší. Je to mladý kluk. Cítil jsem ale, že ho musím vystřídat. Myslím, že dvakrát bránil i ze druhé strany. Smrdělo to i penaltou. Kdybych ho tam nechal, tak bych ještě více zabíjel. Myslím, že to bylo správné rozhodnutí, protože Surza vypadal na hřišti slušně.

Kdyby mi to někdo řekl…

Na Slovácku i v Karviné fungovala organizace pardubické obrany na jedničku, maximálně s minusem. Proti Teplicím si několikrát nahlas vyříkávali Pablo Ortiz s Martinem Chlumeckým co a jak.

„Teplice hrály na dva útočníky, plus nám tam zabíhal ještě Beránek. Celkově nám vázla komunikace obranné čtyřky. Chlumecký chodil nahoru hrozně brzy. Otevíral nůžky a dělal velkou díru mezi stopery. Přitom vždycky musíte dát míč do strany a až potom dostupujete. Špatně reagoval, ale ani Ortiz od začátku nevypadal dobře,“ přiznává a na adresu kolumbijského stopera oznamuje:

„Hrál se zdravotním omezením. Byl jsem až překvapený a jsem nadšený z toho, že zvládl všechny tři zápasy. Před začátkem jara měl problémy z hýžďovým svalem, když ho tahala celá noha. Opravdu klobouk dolů, že odehrál třikrát devadesát minut.

Na druhou stranu obrana byla neustále pod tlakem, protože spoluhráči neudrželi míč na kopačkách. Především středová řada si moc nekopla. Tak přišla reakce. V 68. minutě poslala lavička na hřiště to nejzkušenější, co měla. Dvojité střídání Kamil Vacek – Pavel Černý. Dohromady jim je sedmdesát pět let.

„Potřebovali jsme od Páji, aby udržel balon. On hraje vždy chytře. Chaloupek i ostatní stopeři toho neskutečně moc udrželi. Pája i Váca byli na hřišti velice platní. V utkání se nebylo kam rozbíhat, potřebovali jsme balony podržet, zkušeně uhrát. To oba potvrdili,“ chválí své veterány.

Pardubičtí fotbalisté (v červeném) si rozdělili body s Teplicemi.
Kováč: Neměli jsme nejlepší nohy. Chtěli jsme výhru jednoduše ubouchat

A teď to zásadní. Ten, kdo pardubický tým po šesti bodech z venku nepoznával, si musí uvědomit, že byť nejmladší tým v lize, tak hráči nejsou stroje. Tak si to pojďme shrnout, co se v jednom anglickém týdnu (té horší variantě - dvakrát venku) stalo. Cesta na Slovácko, zápas v obrovském tempu, návrat domů. Cesta do Karviné, extrémně důležitý zápas, návrat domů. Neméně důležitý zápas s Teplicemi.

„Celý tým utkání odpracoval, ale od začátku jsem viděl, že to není naše hra. Kluci hráli na hraně dali do toho absolutně všechno. Hodně jsme cestovali. Klub nám umožnil, co tady dříve nebylo, ale co je v profesionálním fotbale automatické. Jeli jsme k zápasům o den dříve. Hrozně nám to pomohlo. Hlavně v Karviné to byl neskutečně těžký mač. Především po psychické stránce. Ale sebral nám i hodně fyzických sil. Regenerace mezi zápasy byla strašně krátká,“ podotýká.

Z utkání proti Teplicím jsme vytěžili bod. Bereme ho. Každý ligový se počítá. Devět bodů ze tří zápasů by bylo krásné, ale kdyby mi někdo řekl před startem jara, že jich vyboucháme sedm, tak bych to bral všemi deseti,“ směje se Radoslav Kováč.