Slavností akt se konal těsně před úvodním hvizde, střetnutí FORTUNA:LIGY. Role gratulujících se ujali předseda představenstva Vladimír Pitter a sportovní ředitel pardubického klubu Vít Zavřel.

Dostali fotbalový "metál"

František Bukač (narozen 9.11. 1944 – věk 79 let)

V devíti letech začínal v dresu Tesly na Vinici. Velký talent ale prokázal i na ledě. Na konci dorosteneckého věku se definitivně rozhodl pro fotbal. Vysoký stoper strávil vojnu v Táboře, například s legendárním Pardubákem Láďou Procházkou, následně se vrátil do Tesly. Ale jen na chvíli, přešel na „Gottwalďák“ do VCHZ, kde v ligové sezóně 1968/69 nastoupil do 18 utkání. Klubu zůstal věrný i v dalších letech, časem se stal oporou B-týmu a v roce 1981 média hlásila, že nastoupil k 700. utkání v dresu VCHZ! Na závěr kariéry si zahrál ještě v Sezemicích.

Miroslav Jirousek (nar. 12. 11. 1946 – 77 let)

Od osmi let hrál fotbal za Lokomotivu Pardubice na postu útočníka, na vojně hrál za Duklu Tábor a poté za VCHZ Pardubice. V ligové sezóně 1968/69 odehrál 24 utkání a vstřelil v nich tři góly. Po sestupu po něm sáhl Baník Ostrava, v jehož dresu odehrál pět sezon, další tři nastupoval v Teplicích, odkud v roce 1978 přestoupil to tehdy druholigového Jablonce. V 1. lize odehrál 173 utkání, vstřelil 17 gólů. Jeho synovcem je Pavel Jirousek, který v lize odehrál přes dvě stovky utkání a před několika lety sklízel úspěchy jako trenér MFK Chrudim.

Zdroj: Deník/Zdeněk Zamastil

Vladimír Kára (nar. 6. 1. 1947 – 77 let)

S profesionálním fotbalem začínal v rodném v druholigovém Mostu, dvě vojenská léta prožil v Dukle Tábor, odkud zamířil do Pardubic. Hned v první sezóně se podílel na postupu VCHZ do 1. ligy a jeho podpis byl výrazný – s 24 vstřelenými góly se stal nejlepším střelcem soutěže. A i mezi elitou se mu dařilo, byl se 6 góly nejlepším střelcem týmu a tak se okolo něj točilo hodně nabídek. Po sestupu přestoupil do ligového Kladna a po dalším roce do Sparty. S ní vyhrál domácí pohár v tehdejším Poháru vítězů pohárů (dnes Evropská liga) se probojoval s letenskými do semifinále. Po skončení kariéry byl dlouhé roky vedoucím sparťanských týmů.

Luboš Liška (nar. 23. 2. 1944 – 80 let)

Brankář z Lipenců u Prahy začínal s fotbalem v pražské Dukle, kde strávil celý dorostenecký věk a strávil v ní i nějaký čas v rámci vojenské služby, ale přes slavného Ivo Viktora bylo obtížné se prosadit. Po dalším vojenském angažmá v Lounech přestoupil do tehdy druholigového VCHZ Pardubice a patřil ke klíčovým postavám sestavy při postupu do 1. ligy na jaře 1968. V nejvyšší soutěži odchytal 16 utkání, v týmu setrval i po sestupu do 2. ligy.

Jan Mareš (nar. 16. 12. 1945 – 78 let)

Rodák z pražského Karlína začínal v tamním klubu a hrál tak dobře, že vojnu strávil v divizním VTJ Louny. Poté měl několik nabídek, včetně těch z pražských „S“ či z Teplic, ale vybral si VCHZ Pardubice. Záhy se na východě Čech oženil, vybojoval s týmem postup do 1. ligy a v sezóně 1968/69 odehrál polovinu utkání. Po sestupu přestoupil do Slavie, s níž vyhrál Český pohár a v roce 1972 2x nastoupil za reprezentační áčko. V lize odehrál celkem 193 utkání s 9 střeleckými zásahy. Dlouhé roky hrál za starou gardu Slavie, na jejímž chodu se podílí dodnes.

Jaromír Možíš (nar. 21. 12. 1942 – 81 let)

V mládí se rozhodoval mezi volejbalem a fotbalem, zelený trávník vyhrál, a tak oblékal dres Spartaku Přerov. Vystřídal řadu postů, díky postavě prý občas stál i v brance. Vojna ho zastihla v Písku, odkud se s gólmanem Stieglerem přesunul do VCHZ Pardubice. Dařilo se mu, v roce 1966 po něm sáhla pražská Sparta, se kterou vyhrál titul a zahrál si v Lize mistrů. Na jaře 1968 už ale oblékal znovu dres Chemiků, postoupil s nimi do ligy a odehrál celou ligovou sezónu s bilancí 19 utkání, v nichž vstřelil 1 gól. Po skončení aktivní kariéry působil jako trenér mládežnických týmů VCHZ, následně se věnoval trenérské činnosti v nižších soutěžích v regionu.

Zdroj: Deník/Zdeněk Zamastil

Jan Šáral (nar. 14. 10. 1944 – 79 let)

Narodil se v Benátkách nad Jizerou, kde začal s fotbalem, a odkud přišel v září 1966 do VCHZ Pardubice. Krátce nato musel jako vysokoškolák na vojnu do Tábora, odkud se po roce na „Gottwalďák“ vrátil. V dresu chemiků naskočil v ligové sezóně 1968/69 do 4 utkání a jedním gólem se podílel na výhře nad Duklou Banská Bystrica. Za VCHZ hrál až do roku 1976, krátce nastupoval za Jiskru Kolín a v roce 1977 jednu sezónu hájil barvy pardubického Slovanu. Věnoval se i trénování mládeže a dohlížel také na růst svého vnuka, současného kanonýrka FK Jablonec Jana Chramosty.