Zdroj: Deník/Zdeněk Zamastil

Největším bolákem na pardubickém fotbalovém těle je koncovka. Jeho svěřenci zahajují každé střetnutí s elánem. V drtivé většině nich si vytvoří první šanci. Ve všech případě ji ale nezužitkovali. Zápas se Slováckem ale všechny převýšil. V první dvacetiminutovce si totiž vytvořili tři gólovky. Ale finální fáze Pardubic, to je jeden velký průšvih.

„Pochopitelně na koncovce pracujeme. Klukům ukazujeme videa, zkoušíme situace na hřišti. Tlačíme se do toho, na tréninku to vůbec nevypadá špatně. Někteří mají opravdu výbornou střelu, ale chybí nám takové to: rozbít si držku. Chybí nám v týmu vlčáci kteří by to byli schopni vepředu urvat,“ krčí rameny Radoslav Kováč.

Jít si rozbít hlavu…

Denis Darmovzal i Vojtěch Patrák, měli v první pětačtyřicetiminutovce před sebou otevřený prostor. Na zlomek vteřiny však při svých střelách zaváhali a soupeř stačil do jejich střel skočit.

„Tohle ale už nenatrénujete. Máme nacvičené věci, co se týče posledních třiceti metrů, ale vždy je to o rychlém rozhodování. Denis výborně prošel, ještě kdyby si to zasekl. Patras trefí ležícího hráče. Chce to ještě více klidu. Když si vezmete Janyho (Dominik Janošek), jak to řešil skvěle. V Bredě už zase vstřelil tři góly ve dvou zápasech. My teď bohužel takového hráče nemáme. Musíme to v ostatních probudit a naši brankovou produkci rozprostřít do celého týmu. Neočekávám, že někdo dá patnáct gólů za sezonu, ale samozřejmě bych se rád zmýlil,“ prohlašuje hlavní trenér FK Pardubice.

A stačila drobná nepozornost ve vlastní šestnáctce. Nestárnoucí Petržela pláchl po straně, poslal míč do vápna, který propadl na neobsazeného Kalabišku. Ten musel skórovat.

„Nedisponujeme úplně typologií hráčů, jako je Kalabiška, který zavírá zadní tyč. Slovácko má v kádru urostlé chlapy. Přesto všechno cítím z našeho týmu méně odvahy. Patras (Vojtěch Patrák). Neodehrál vůbec špatný zápas, ale do situací jeden na jedna tolik nechodí. Rovněž Maty (Jakub Matoušek) je neskutečně rychlý. Nicméně jdou hrozně málo do brány. Od křídel prostě čekám více. Běžet až do malého vápna a tam si, jak se říká rozbít hlavu. Nemohu říct, že by tam nikdo nešel, to ne, ale nikdo to tam nejde urvat. Je to o individuálních schopnostech,“ podotýká.

Pardubickým fotbalistům se na domácí půdě opět střelecky nedařilo. I kvůli tomu prohráli se Slováckem 0:1.
Třikrát a nic, jednou a gól. Slovácko ukázalo Pardubicím, jak se využívá šance

Středová řada a vlastně celý tým hodně spoléhá na to, co vymyslí Michal Hlavatý. Toho si však soupeři hlídají jako oko v hlavě. A moc ho nepouští k průnikovým přihrávkám za obranu. Přesto to byl on, kdo dvakrát své spoluhráče uvolnil. Ale co další?

Denis Darmovzal ve spodní pozici je hráč, který dokáže vyvézt míč, otočit hru. Proti Slovácku jsme dali do základu Šímu (Samuel Šimek), protože jsme věděli, že už má starší stopery. Hodně jsme chtěli rozbíhat hru. Jak Maty, tak Sam dostali první start v základu. Musím je pochválit. Byli energičtí. Ano, ztráty tam byly, ale popasovali se s tím dobře. Každopádně v tomhle musíme Míšovi pomoct. Nemůže tam všude běhat jen on,“ přitakává Kováč.

V bleděmodrém platí to samé o Pavlovi Černém. Je diametrální rozdíl, když je na hřišti a kdy sedí na lavičce.

„Klobouk dolů před ním kolik uhrál věcí. Krásnou střelou trefil břevno, jen škoda, že nevyřešil lépe brejkovou situaci z boku. Všichni ale vidí, co se děje, když Pája odejde z hřiště. Proti Slovácku to kluci nezvládli. Kroby (Ladislav Krobot i Zlatan (Tomáš Zlatohlávek) už to měli těžké, protože hodně hráli do plných. Ale i tak to jsou dva hráči, kteří určitě gól dát umí.

Potřeba hotového hráče

Zatímco v první půli se domácí do šancí dostávali, tak po změně stran už jim soupeř prakticky nic nedovolil. Za zmínku stojí jen průnik Šimka a jeho ideální padáček na nohu Patráka, který zamířil metr vedle.

„Naší hrou ve druhém poločase, respektive po vystřídání jsem byl nepříjemně zaskočen. Čekal jsem, že budeme stupňovat tlak. Necítil jsem z našeho týmu žádnou sílu. Na druhou stranu Slovácko nás už k ničemu nepustilo,“ přiznává kouč.

Jak se utkání blížilo ke konci, bylo jasné, že Pardubice mohou vyrovnat buď zásluhou nějaké fatální chyby protivníka, nebo ze standardní situace. Druhá varianta ale evokuje zakopaného psa. Hodně hluboko…

„Nepomůžeme si jedinou standardkou. V každém zápase si vypracujeme deset rohů a nemáme z nich ani náznak šance. Tým, jako jsme my, pokud si nepomůže standardní situací, ze které dá gól, tak má obrovský problém. V tom nejsme vůbec nebezpeční. Je to sice o typologii hráčů, ale my nejsme dostatečně hladoví. Někdy mi připadne, že si to jdeme do té standardky jen tak odbýt. Nejvíce mi chybí ten drajv. O ten míč se ve vápně porvat. Ano, tam to bolí nejvíce. Musíme v tom jednoznačně přidat,“ má jasno Radoslav Kováč.

Dominik Janošek se gólově prosadil a zasadil se o vítězství 3:1 nad Slováckem.
Raz, dva, tři, gól! Pardubičtí fotbalisté vylétli za dvě minuty z pekla do ráje

Zatímco na jaře vedoucí gól Slovácka v první půli domácí po přestávce Pardubice nastartoval, tak teď je srazil na kolena.

„Máme mladý tým. Chtěli bychom ještě do každé řady přivést zkušeného hráče. Není žádné tajemství, že na tom pracujeme. Musím připomenout, že nám odešlo sedm zapracovaných hráčů. Hlavně Jany, který dal devět gólů. Odešla také celá zadní řada. Devatenáctiletý Kuku (Ondřej Kukučka) hrál první zápas a odehrál ho velmi dobře. Hali (Denis Halinský) jich má šest dohromady. Chybí mi hráč typu Vlčáka, který byl dravec, který mluvil. Hecoval tým na hřišti ve smyslu: Pojďme, valíme, neprohrajeme ten zápas. Nemáme v týmu hráče, který by to zvedl. Zvedá to pouze Míša Hlavatý, který dělá absolutní maximum, proto aby se to nějakým způsobem otočilo,“ říká Kováč, který k tomuto dodává:

„Přivedli jsme hráče, kteří nejsou tací dravci a kteří by komunikovali. Také v tom spatřuji obrovský problém. Je to vidět i v kabině. Kluci, kteří tací byli, jsou pryč. Samozřejmě měli tu kvalitu, tak odešli. Šli za lepším a hrají. Za to jsme rádi. Nezbývá nám nic jiného než přivést nebo vytvořit si hráče, kteří okamžitě přepnou a budou lídry. Jenže, nejde je to úplně naučit. Buď ty vůdcovské schopnosti v sobě máte, nebo ne.“

Pardubice podle všeho shání posily. Žádné nové konkrétní jméno do éteru však neuniklo. Trenér Kováč má silné vazby na Spartu. Odtud pomohl přivést gólmana Florina Nitu, Patráka i Kukučku. Kdo bude další? V kuloárech se ale mluví o tom, že by útok Pardubic mohl posílit bulharský útočník Martin Minčev.

„Spartu čeká odvetný zápas v Evropské lize se Záhřebem. Potom se stát něco může. Není to ale úplně v našich rukou. Nesmíme ale udělat něco, co by nám nepomohlo. Musíme přivést hráče, kteří nám pomůžou. Nepotřebujeme, aby se zase u nás rozvíjeli. Ano, chceme rozvíjet hráče, ale teď už potřebujeme do týmu hotové hráče. Je to ovšem složité. Už se musíme dívat i do zahraničí. Není to jen otázka peněz, ale otázka dosahu a toho, jak je přivést,“ vysvětluje.

Kouč odmítá paniku

V nedávné době se ve všech pádech skloňovalo jméno Jiří Fleišman. Už skoro byla ruka v rukávě, ale…

"Jirku jsme chtěli. I když jsme si říkali: Jasně, je mu osmatřicet. Nicméně určitě bychom ho vzali do konce roku. Kdyby byl zdravý, tak bychom využili opci. On je to rafan. Znám ho z Liberce, kde jsme spolu hráli. Kluk, který nechce prohrávat. Má skvělou levou nohu. Je i soubojový, takový podobný Kalabiška. Problém byl v tom, že má malé děti, bydlí v Ostravě. Čtyřikrát týdně by musel dojíždět. A trenér potřebuje vidět hráče na očích. Dohodli jsme se, respektive Jirka řekl, že by to nešlo. Mrzí nás to,“ smutně konstatuje Kováč.

„Zkoušeli jsme v létě několik hráčů. Možná jsme také měli udělat více proto, aby tady někteří zůstali. To bylo i moje rozhodnutí. Protože vždycky chcete ten tým zlepšit. Když se dnes podívám, tak jsme to nezlepšili. Potřebovali bychom nějaké hráče jako byl Florin Nita. Jeho zkušenosti. Když jsme ho měli za zády, tak šla z týmu velká síla,“ vzpomíná.

Ve druhém poločase se chvílemi zdálo, že pardubický tým ztrácí víru v lepší výsledek…

„To si nemyslím. V týmu panuje stále pozitivní duch. Akorát, je vidět, že když nám to někdo vzadu zavře, tak máme problémy chodit do plných. Těžko se do zakončení dostáváme. Ale to provází i lepší týmy. Tak si musíte pomoct standardní situací,“ opakuje Kováč.

Zdá se, že Pardubice znovu čeká záchranářská sezona.

„Nechci panikařit. Máme za sebou teprve šest kol, v loňské sezoně jsme na tom byli hůře. Rok zpátky jsme měli po deseti kolech tři body. Ve třech zápasech letošní sezony doma, kdy jsme neskórovali, jsme si šance vytvořili, ale nejsme schopni nic proměnit. Prohráli jsme dvakrát 0:1 a jednou hráli 0:0. To mě fakt mrzí. V jednom zápase se to stát může, dva je blbě, ovšem tři to už je zdvižený prst.

Michal Surzyn (s číslem 23) se v pardubické sestavě zabydlel. Během pěti zápasů odehrál plnou dávku minut.
Nesleze z placu. Tak jsem si to představoval, teď zlepšit výsledky, říká Surzyn

Fotbal se nehraje na krásu, ale na body. Jak tuto větu ale přetavit v praxi?

„Musíme se jako celý tým do toho více tlačit. Poslouchám, že hrajeme hezky. Je fajn to slyšet, ale v obou boxech musíme být ještě daleko důraznější. Tam se rozhoduje. Hra je oukej, ale potřebujete střílet góly a získávat body. Holt budeme muset urvat body někde venku. K tomu je zapotřebí střílet góly. Dali jsme ze šesti zápasů čtyři góly. Jak říká trenér Koubek, pokud nedáš alespoň stejně gólů, kolik je zápasů, tak to je vždycky složité.“

Kováč si musí připadat jako kolovrátek. Nejen v tom, že musí do nekonečna vysvětlovat, proč jsou jeho hráči leví v koncovce. Ale také proto, že neustále zapracovává do týmu nové tváře.

„Samozřejmě, že kdyby tým zůstal po loňské sezoně pospolu, tak by určitě ta naše cesta byla snazší. Máme nové hráče, mladé hráče. Musíme být trpěliví a pracovat s nimi. Oni se však musí neskutečně rychle adaptovat a prostě začít bodovat. Ti kluci, potřebují zpětnou vazbu v podobě vítězství, aby si ověřili, že ta cesta je správná. Možná i proto jsem čekal jsem, že po Karviné zareagujeme daleko lépe. V předchozím utkání v Liberci jsme totiž neodehráli vůbec dobrý zápas. Proti Slovácku byl první poločas podle našich představ. Tedy až na ten gól, co jsme dostali. Druhý se nám ale už nepovedl,“ říká Radoslav Kováč, který ale neskládá zbraně:

„Musíme udělat všechno pro to, abychom kluky nastartovali a začali co nejdříve sbírat body. Teď máme pohárový zápas v Mostu, který potřebujeme jednoznačně zvládnout. Už kvůli psychice a mentálnímu nastavení. Kluci jsou mladí, ne že by se hroutili, to vůbec, ale jak se série proher prodlužuje, tak je to pro samozřejmě složitější.“