Řadí tě k pardubickým odchovancům? Ale žádnou protekci mít nebudeš! Místo si musíš vybojovat stejně jako ostatní. Nějak podobně promlouvá k Šimkovi trenér Kováč, který je známý svou moravskou upřímností. A kluk ze sportovní rodiny, jehož bratři hrají fotbal i hokej, nejen od nich správně vytušil, že stálý flek si musí vydobýt tvrdou rachotou…

„Vím, že si musím šanci zasloužit. Nezbývá mi nic jiného než pracovat na sto procent. Věřím, že mě píle na tréninku odmění v zápasech. Motivace to je velká. Rozhodně si někde nestěžuji, že tolik nehraji,“ říká Samuel Šimek v rozhovoru pro Deník.

Úvodní hodnocení prohry 0:1 se Slováckem v podání Samuela Šimka. | Video: Deník/Zdeněk Zamastil

Všichni k sobě máme blízko

Pod trenérem Kováčem jste se poprvé dostal do základní sestavy. Co jste tomu říkal?

Trenér mě připravoval na to, ať jsem co nejvíce trpělivý, že moje chvíle brzy přijde. Snažil jsem se tu trpělivost udělat sám pro sebe. Abych z toho profitoval. Jsem za tu příležitost rád a jen doufám, že mi budou minuty dál naskakovat. Udělám pro to všechno co je v mých silách.

Jaké to je pro hráče, když trénuje a trénuje a stejně se do zahajovací jedenáctky nevejde? Nejste kolikrát naštvaný?

Vím, že si musím šanci zasloužit. Nic jiného mi nezbývá, než pracovat na sto procent. Věřím, že mě píle na tréninku odmění v zápasech. Motivace to je velká. Rozhodně si někde nestěžuji, že tolik nehraji.

Jste odchovancem Chocně, ale lze vás počítat za Pardubáka, kde už sedm let působíte. Pardubice dlouho v první lize nehrály, je to pro vás vyšší motivace nastupovat pravidelně?

Máme v týmu spoustu kvalitních hráčů. Jsme mladý tým. Je tady velká konkurence, což je pro hráče jedině dobře, protože se může jen zlepšovat a zlepšovat.

Zmiňujete konkurenci, kterou vesměs představují hráči z přespolních klubů. Jak se na to koukají místňáci, kterým zaberou místo?

Na všechny koukám stejně. Mám za to, že všichni jsme na stejné startovací linii. Ukazuje se jenom to, co je na hřišti. Žádné přiklánění se k tomu, kdo a odkud je. Navíc při nějakém urážením či záviděním by parta nefungovala tak jako v Pardubicích.

Mladý tým je vždy výhodou pro mladého hráče? Nepřipadáte si jako v U21?

(úsměv) Ne. Na tohle si opravdu nemůžu stěžovat. Všichni k sobě máme blízko. Když ne vždy věkově, tak lidsky určitě. Nejen my mladí, ale i s Pájou (Pavel Černý – 38 let), Vácou (Kamil Vacek – 36 let) a Buďou (Viktor Budinský – 30 let). Je to pro tým jenom dobře.

Na šanci nastoupit od úvodního hvizdu jste čekal téměř dva roky. Chytil jste ji za pačesy?

Myslím si, že jsem měl pár dobrých momentů, ale určitě by to mohlo, spíše mělo být lepší. Připsat si nějakou asistenci a v nejlepším případě vstřelit gól. Hlavně nesmím kazit míče, k čemuž mě také trenér nabádá.

Pěknou akci zkazí koncovka

Když jste střídal, tak většinou na kraj zálohy. Proti Slovácku jste hrál ve středu. Kde se cítíte nejlépe?

Já jsem odjakživa střední záložník. Je pravda, že v minulé sezoně jsem odehrál celý druhý poločas proti Baníku na levé straně zálohy. Před tím naposledy v sedmnáctkách, takže jsem střední halv.

Těší vás trenérova slova, který tvrdil, že po nejen vašem vystřídaní ho čerství hráči zklamali? Může být i toto vaše místenka do základu pro zápas v Teplicích?

Nechci být škodolibý. Tohle nechám na trenérovi, ať si to vyhodnotí. Nevím ale, proč jsme si nevytvořili více šancí. Musíme vidět také výkon soupeře. Slovácko hrálo dobře takticky. Nebo si lehli na trávu a odpočinuli si v tom našem tlaku. Ke konci už je chytaly křeče.

Jedním z hlavních úkolů středních halvů je adresovat průnikové přihrávky za obranu. Jak je to těžké v nejvyšší české soutěži?

Když si vezmu utkání se Slováckem, tak to bylo hodně těžké. Vzadu to jistily tři věže, které dobře ucpávaly díry. Měli jsme málo času objevit nějaký volný prostor.

Nicméně v prvním poločase jste si cestu bráně soupeře vesele dláždili. V ideálním případě jste mohli vést až 3:0. Proč to nebylo alespoň 1:0?

Nechci se vymlouvat na nějakou smůlu. Musíme pohotověji řešit situace, které si vypracujeme. Kombinačně to není vůbec špatné, ale pak tu pěknou akci degraduje koncovka. Myslím, že kdybychom otevřeli skóre, tak zápas dotáhneme do vítězného konce, minimálně k remíze. Slovácko bylo hratelný soupeř. Po první půli jsme si nezasloužili prohrávat. Ale, jasně hraje se na góly…

V kombinačně vydařené pasáži mezi třináctou a sedmnáctou minutou jste ohrozil bránu Heči také vy nůžkami po rohovém kopu. Cvakly však slabě.

Nebylo to dopředu plánované. Řešil jsem to instinktivně. V tu chvíli jsem si myslel, že je to nejlepší způsob jak ohrozit bránu soupeře. Nakonec to byla slabá střela a doprostřed.

Jaké to je pro tým, když bezprostředně po třech tutovkách inkasuje?

To je fotbal. Určitě to není nic příjemného. Místo vedení 1:0, prohráváte 0:1. V tu chvíli nesmí člověk sklopit hlavy. I když je to těžké.

Čekal jsem hrozně dlouho

Až na Karvinou a brzkým vyloučením ovlivněnou plichtu 0:0 s Jabloncem, pořád honíte výsledek. Není to už na psychiku pro tak mladý a nezkušený tým ubíjející?

Snažíme se mentálně připravit na to, že můžeme prohrávat. Děláme však maximum pro to, abychom skórovali jako první, protože v české lize je to kolikrát o prvním gólu. Jenže ten gól prostě nedáme.

Ne všechny situace z ostrého utkání se dají nasimulovat. Dá se koncovka natrénovat?

Z části se dá natrénovat. Ale trénink je úplně něco jiného než zápas. Proti vám stojí soupeř ne spoluhráči. Zase jsme střelecky vyhořeli, což je náš největší problém. Nezbývá nám nic jiného než věřit, že ty tři body už někde získáme.

Neztráceli jste v závěru už trochu víru ve vyrovnání, nepřestaly fungovat hlavy?

Náš výkon ve druhé půli opravdu nebyl ideální. Z tribuny se mohlo zdát, že je to marný boj, ale na hřišti tomu tak není. Gól může padnout v nastavení. Když jste na dosah, tak věříte do posledního hvizdu. Opakuji Slovácko to hrálo chytře. Zatáhli se a moc nás k sobě nepouštěli. Už to bylo těžké. Nezbývá nám nic jiného, než si vzít zpět body v Teplicích.

Po takové době jste hrál v základu a musel kousat prohru. Jste z toho rozčarovaný?

To nemůžu říct. Prohráli jsme a po šesti kolech máme čtyři body. Takhle jsme to určitě nechtěli. Nicméně jsem rád, že jsem se dostal do základu. Čekal jsem na to hrozně dlouho. Doufám, že jsem nezklamal.

Začala Pardubicím prohrou se Slováckem třetí záchranářská sezona ze čtyř prvoligových?

To si myslím, že ještě ne. Máme za sebou teprve šest kol. Když vyhrajeme v Teplicích, tak se jim přiblížíme na bod a řekneme si o vstupenku do středu tabulky.