Glosa Zdeňka Zamastila

Kopírovat, vložit…

Pouhé dva úkony na počítačové klávesnici. Ctrl+C a Ctrl+V. S tím by si vystačil a nutno podotknout nedobrovolně, pardubický trenér Radoslav Kováč v domácích utkáních s pražskými Bohemians. Při své premiéře prohrál ještě v Ďolíčku 0:1. V zápase, kdy byl jeho tým lepší a kdy doplatil na zazdívání šancí. Střih do otevíracího zápasu nové sezony. Po devadesáti minutách vynikalo na světelné tabuli skóre 0:1. Po střetnutí, kdy Pardubice nebyly horším celkem a ve kterém si vypracovaly více loženějších příležitostí než Klokani. Jediná odlišnost by se ale našla. Loňský duel rozhodl krásnou střelou Jánoš. Zatímco v sobotu se hosté prosadili po rohovém kopu. Výsledný efekt je ale totožný. Zase nula a nula…

Hrdina z nemohoucnosti 

S výkonem mohl být spokojen. Jenže ve fotbale, respektive kolektivním sportu, se výkon měří góly, takže spokojenost rychle střídá rozčarování. Pardubický trenér Radoslav Kováč se nechtěně přeladil na mód proher, který u týmu zažil po svém příchodu vloni na podzim. Když premiéru si odbyl v domácím utkání, ještě v Ďolíčku. A hádejte jak to dopadlo? Ano 0:1. 

„Samozřejmě, že zápas jsme výsledkově a tedy celkově nezvládli, takže panuje obrovské zklamání. Nedali jsme doma branku, i když příležitosti jsme měli. Selhali jsme však ve finální fázi. Nerad se bavím o štěstí, ale teď nám chybělo. Láďa Krobot to tam měl jasně dané, akorát to špatně trefil. Hrozně mě mrzí, že jsme zase dostali gól ze standardky. Na druhou stranu se mi líbila reakce našeho mladého týmu, že se nesesypal. Neztratili jsme rytmus a do poločasu jsme hráli velmi dobře. Bohužel tomu chyběl jen ten gól. Z tolika šancí nedat ani jeden je špatné. Byl jsem v napětí, jak utkání zvládnou kluci, kteří poprvé nastoupili k ligovému zápasu. Musím konstatovat, že se s tím popasovali velmi dobře. Doufám, že v tom budou pokračovat a my v sobotu porazíme Jablonec,“ zhodnotil zápas.

Pardubičtí fotbalisté nezvládli první domácí utkání v téhle sezoně. S Klokany prohráli 0:1.
Pardubice umřely na proměňování šancí. Jejich naděje pohřbila brzká standardka

Před startem ligového ročníku 2023/2024 důrazně upozorňoval na dva neduhy svého mladého týmu: žalostná koncovka a bránění standardních situací. Jak je vidno, nemluvil do větru. Z minimálně pěti tutovek nevyklíčil jediný gól a hned první roh přetavili Klokani v trefu do černého. Trefu, která se nakonec ukázala jako vítězná. Přitom minutu před tím měl Michal Hlavatý na kopačce nejrychlejší branku právě odstartované sezony. Takhle ho Lukáš Hůlka předstihl…

„Byla to šance jako hrom. Nezvedl míč a trefil nohy před sebou. Hned z protiútoku následoval roh a z něho gól. Ze situace, na které jsme se celý týden chystali. Už snad nepotřebujeme další varování (kroutí hlavou). Jednoznačně musíme být v bránění lepší. V naší lize a obzvlášť pro nás jako Pardubice je nutné vést. Respektive vstřelit úvodní branku zápasu. Bohužel jsme ji nedali. Pak jsme si vypracovali dostatek šancí na to skóre minimálně vyrovnat,“ má jasno Kováč.

Jenže v cestě jim stál Michal Reichl. Gólman, který se v letní pauze odstěhoval do Prahy z Hradce Králové.

„Chtěl bych pochválit Reichlíka, protože odvedl fantastický výkon. Bylo to s nulou, ale hrál pro něj faktor štěstí. Několikrát jsme byli před jeho bránou, která už zívala prázdnotou, ale nedokázali jsme dotlačit míč za jeho záda. V tom vidím naši nemohoucnost, kdy jsme mu pomohli, aby se stal hrdinou utkání. Nechci říct, že jsme pro vstřelení gólu udělali málo, ovšem naše agresivita dorvat balon sítě musí být prostě větší,“ podotýká hlavní kouč.

Nejmladší trio v Evropě

Stejně jako ve třech přípravných utkáních chyběl Pardubicím na hřišti kapitán Pavel Černý. Po utkání v Norimberku ho sužovalo zranění.

„Krobík (Ladislav Krobot) ale odehrál skvělý zápas. Dostal se dvou šancí, udržel nahoře spoustu balonů v soubojích s Tondou Křapkou. Pája Černý netrénoval, vypadl z procesu na čtrnáct dní. Tak jsme ho do základu nedali. Čekali jsme na vývoj střetnutí, abychom s jeho nasazením zareagovali na vývoj situace. Prohrávali jsme, tak jsme se rozhodli jít do trojice útočných hráčů. Už jsme měli červenou kartu, proto jsme museli pro vyrovnání riskovat. Dali jsme nahoru Páju se Zlatanem (Tomáš Zlatohlávek) a pod ně Míšu Hlavatého. Věděli jsme, že musíme hru zjednodušit. I v deseti jsme si vytvořili dvě velké příležitosti. Pája byl po návratu na hřišti cítit,“ popisuje situaci kolem své prodloužené ruky Kováč.

Hlavy klokaní obraně nejvíce motal polský šikula Bartosz Pikul. Jenže bez efektu. A ne poprvé. 

„Piky vypadá herně výborně, ale musí okamžitě začít proměňovat šance. Můžeme se bavit o tom, že hrál dobře, ale když nedává góly, tak je to pro mě stejná chyba, jako když dostaneme ze standardky gól. V přípravě šel sám v každém zápase na bránu a proti Bohemce tam měl také minimálně jednu možnost. Musí mít rychlejší reakce v zakončení. Jako křídlo musí dávat branky a honit čísla. No a ty má v Pardubicích zatím slabá,“ nebere si servítky Kováč.

Radoslav Kováč překvapil prohlášením, že se Pardubice zajímaly o reprezentanta Ondřeje Čelůstku.
Pardubice sháněly stopery všude. Lanařili jsme i Ondru Čelůstku, šokuje Kováč

Hrůzostrašnou premiéru v pardubickém dresu zažil Jakub Matoušek. Na hřiště vstoupil v 61. minutě a v 67. minutě ho opustil. Ne, nezranil se. Musel zatáhnout za záchrannou brzdu. Jako poslední hráč, když oba stopeři dohrávali standardní situaci, poslal na zem do sóla rozeběhnutého Jana Matouška v týmu soupeře.

„Nebudu mu nic vyčítat. Byl tam ve dvojici s Helim (Matěj Helešic) a to je zkušený hráč. Tlačíme do kluků, že zpětná vazba mezi sebou je hrozně důležitá. Ukázalo se, že si nezařvali a propadli oba. Byla z toho červená karta, která pro nás byla problém. Vyčítat mu to tedy nebudu, nicméně potřebujeme zlepšit komunikaci na hřišti. Nemáme ve svém středu vyloženě hráče, který by to na hrací ploše řídil. To mi ještě v našem týmu chybí. Musíme to do kluků více dostávat. Vím, že se lídři rodí. Komunikace se nebojí i mladí hráči. My je ale úplně nemáme, ale s tímto si musí umět poradit,“ líčí Radoslav Kováč.

Josef Prorok se svým synem Tomášem Prorokem. Oba si zahráli druhou nejvyšší fotbalovou soutěž za Pardubice.
Pardubice se vyhnou baráži, říká Prorok v anketě Deníku. Nadstavbu by zrušil

Pardubický tým v utkání s Bohemians zaznamenal jeden unikát. Oba stopeři Denis Donát a Denis Halinský společně s brankářem Antonínem Kinským mají dohromady šedesát dva let! To je za dva zkušené stopery. Ukažte, na nejmladší podobné trio v Evropě…

„Tonda zvládl zápas bez problémů, což jsem očekával. Přestože se jednalo o jeho první start, tak jeho klid a mentální nastavení je skvělé. Měl tam dvě mouchy, kde nevyběhl. Ale sám mi hlásil, že měl stát výše. Jeho sebereflexe je správná. Hali,k terý hrál v lize také porpvé, s Donym odehráli velmi dobrý zápas. Pochopitelně i s chybičkami, ale celkově jejich agresivita v soubojích byla na vysoké úrovni. Každou minutou se mi zdálo, že se zlepšují. Samozřejmě na začátku byli nervózní, což se na nich dalo poznat v kabině. Řekl jsem jim, že na nervozitu není čas. Zápas je musí nervozity zbavit. A že se dostanou do hry nějakou povedenou přihrávkou. Pravda, ten gól z páté minuty jim asi na uklidnění moc nepřidal, ale vyrovnali se s tím skvěle. Prohráli jsme, dostali gól ze standardky, což ale nebyla jenom jejich chyba. Jejich výkony můžeme hodnotit pozitivně,“ zastává se svých mladíků.

Pardubicím není nic platné, že Bohemku téměř k ničemu nepustily. I když. Po rychlé brance, hráli Klokani to, co potřebovali. Nikam se nehrnuli a čekali na příležitost, jak pojistit vedení. Vždyť ve čtvrtek je čeká premiérový souboj v Konferenční lize v dalekém norském přístavu Bodo.

„Mám trochu rozporuplné pocity. Myslím si, že jsme podali velmi dobrý výkon, ale počítají se jen body a ty nemáme. Jsem zvědavý, jak na to zareagujeme příští víkend. Pokud budeme hrát jako proti Bohemce a k tomu proměňovat šance, tak je to správná cesta. Na druhou stranu v naší lize je každý zápas jiný a dopředu nelze nic predikovat. Nicméně, věřím že proti Jablonci navážeme na podobný výkon,“ přeje si Radoslav Kováč.

Trenér soupeře Jaroslav Veselý

O zápase a jejich hrdinech:

„Když se na to podívám objektivně, tak si myslím, že to bylo spíše remízové utkání. Vzhledem k šancím na obou stranách to mohlo klidně skončit 3:3. Musím říct, že na obou stranách kralovali gólmani, kteří předvedli několik fantastických zákroků. Obě mužstva podrželi. Kinský při prvním startu v lize podal výborný výkon. Reichl nás držel ke třem bodům, Kinský zase uchovával pro Pardubice naději na bod. Kdybychom domácí dotrhali a vyhráli 3:0, nikdo by se nemohl divit. To samé platí, kdyby Pardubice zápas otočily.“

O zbrani jménem standardky:

„Viděli jsme všechna přípravná utkání Pardubic. S Norimberkem inkasovali gól ze standardky, s Košicemi také. Věděli jsme o naší výškové převaze. Kladli jsme na to velký důraz. Čtvrteční trénink byl zaměřen v podstatě jen na situace z rohů. Jsme rád, že se ten nácvik oplatil. Tušili jsme, že bychom si mohli soupeře takto otevřít. Věděli jsme, že Pardubice posílily směrem dopředu. V ofenzivě jsou silnější a variabilnější než v loňské sezoně. Na druhou stranu jsme cítili, že by mohly mít problémy v obranné řadě, která ještě není konsolidovaná. Toho jsme chtěli využít.“

O novém stadion:

„Je skvělé, že Pardubice mají takový stadion. Je nádhera, když lidi, mohou přijít na takový stadion. Je to tady krásné. Ať každý kritizuje nebo ne, jedná se o optimální fotbalové prostředí. Když přijdou čtyři tisíce diváků, vypadá to pěkně. Jsem rád, že se Pardubice dobraly ke stadionu, zaslouží si ho. Jsem také rád, že se zachránily. Takový stadion patří do ligy."

O Pardubicích jako soupeři:

„Chovám k nim respekt. Na jaře skácely daleko silnější týmy než jsme třeba my. Víme, že doma jsou silné, což byl jeden z faktorů, proč se zachránily. Víme, že tady není jednoduché prostředí. Cítí se tady dobře, takže si výhry vážím. Pořád jsme hráli venku a proti dobrému soupeři.“