Režisér pardubické hry patří do té kategorie hráčů, se kterým by šel jeho hlídač i na záchod. Na hřišti nesmí dostat milimetr prostoru, protože je schopen vykouzlit přihrávku jako na talíři. Což několikrát v první polovině sezony názorně předvedl. A tak je několikrát za zápas nedovoleně atakován. Až se ho musel zastat vlastní kouč, kterému se zdála hra na jeho svěřence až příliš agresivní.
„Radek Kováč byl první z trenérů, kteří o tom, tak to otevřeně, promluvili. Většinou, když se něco podobného nakousne, tak to snese hodně kritiky. Ve smyslu, uplakaného týmu. Já považuji jeho krok za úctyhodný, že se nebál o tom bavit,“ říká Michal Hlavatý v rozhovoru pro Deník.
Žádná konkrétní nabídka
První týden si s pardubickými fotbalisty klimaticky zašpásoval. Jaké to je trénovat v mrazu?
Je to úsměvné. Mezi svátky jsou vždy, na zimu, vysoké teploty. Letos bylo kolem osmi stupňů a tento týden je najednou takový mráz. Podmínky ovšem máme všechny týmy veskrz stejné. Tedy kromě těch, které jsou momentálně někde na jihu Evropy. Jasně, že by bylo lepší trénovat ve větším teple. Aspoň si pak budeme více vážit toho, že můžeme jet na soustředění do Španělska.
Oblečení je v současnosti na vysoké úrovni. Dá se zima zadržet?
Funkční prádlo je perfektní vynález. Stačí mikina, termotriko a triko. S tím, jakou trénujeme intenzitou, tak se nám rychle udělá krásně teploučko (úsměv).
Nutí mrazivé počasí hráče více běhat?
Asi jak koho. Někdo má v sobě, že tak běhá normálně. A někdo potřebuje více mrazu, aby se rozběhal (směje se). Horší je to na dech. Než se trochu prohřeje, tak je to dýchání mrazivé, ale dá se to.
play_fill
Pro vás osobně je v Pardubicích soustředění novinkou, protože před dvěma lety jste v kádru už a ještě nebyl. Už jste se někdy zúčastnil podobném kempu?
Když jsem působil v Plzni, tak jsem absolvoval soustředění ve Španělsku. Teď to pro mě bude zahraniční soustředění po delší době, tak se na něj hrozně těším. Až si zase budu moct vyjít v kraťasech a tričku.
(Pokud se chcete dozvědět co říká Michal Hlavatý na zákroky svých hlídačů a také jak se mu spolupracuje s Kryštofem Daňkem, pokračujte ve čtení v placeném obsahu Deníku)
Zahájil jste přípravu s Pardubicemi, znamená to, že zájem, který o vás byl na podzim utichl a vy se někam nestěhujete?
Já jsem nic neregistroval. Žádná konkrétní nabídka se neobjevila, takže nebylo co řešit.
Nicméně mluvilo se o zájmu Baníku a dokonce vás sledovala i pražská Sparta. Vnímal jste ten rozruch kolem vaší osoby a nemohlo se to projevit na vašich výkonech?
Jde to mimo mě. Pokud se objeví nějaká nabídka, tak to řeší agenti a případně kluby. Já se tím nenechávám rozhodit a soustředím se jen na své výkony.
To si musí rozhodčí hlídat
Na druhou stranu jste středem zájmu soupeřových obránců, je to těžké?
Mně osobně to nevadí. Naopak to dodá člověku sebevědomí, že si ho musí soupeři více hlídat, protože se jedná o důležitého hráče. Pochopitelně některé zákroky jsou za hranicí. Když jde o zdraví, tak to už je špatně. I když musím říct, že většina zákroků byla v duchu fair play.
Narážíte na surové přišlápnutí Kairinena v utkání na Spartě? Byl to zákeřný faul?
Jsem přesvědčen, že se jednalo o neúmyslný faul. Omluvil se mi a jelikož jsem s tou nohou nic neměl, tak jsem to vypustil z hlavy. Můj názor je takový, že zákrok pramenil ze hry a ten kluk za to ve finále nemůže. Na něj jsem žádnou pifku neměl. Určitě ale měl být zákrok potrestaný. Tohle by si měli rozhodčí pohlídat.
Neodvádí vám pozornost od hry fakt, že musíte být neustále ve střehu, protože nevíte, kdy půjdete k zemi?
Takhle to nevnímám. Musím si hledat prostory, abych byl od svého strážce dál. Nicméně nemyslím si, že by to nějak ovlivňovalo mojí technickou hru.
Možná byste se mohl přihlásit na mistrovství v nadskakování? Kolikrát tak v jednom zápase musíte být rychlejší?
(rozesměje se) Nepočítám to. Člověk musí být odlehčený a neustále ve střehu. Ale nějak mi nepřijde, že těch skoků je tolik. Kolikrát se jedná o zatažené, drobné a neviditelné fauly. Nic zákeřného.
play_fill
Při vaší výšce 170 centimetrů a váze kolem sedmdesáti kilogramů patrně nemáte problém rychle se vymrštit do vzduchu…
Určitě se mi hýbe lépe, než kdybych měl dva metry a devadesát kilo (úsměv). Neměnil bych.
Ocenil jste slova trenéra Kováče, že hráči jako Michal Hlavatý by měli být více chránění ze strany rozhodčích?
Radek Kováč byl první z trenérů, kteří o tom, tak to otevřeně, promluvili. Většinou, když se něco podobného nakousne, tak to snese hodně kritiky. Ve smyslu, uplakaného týmu. Já považuji jeho krok za úctyhodný, že se nebál o tom bavit.
Odlehčilo se vám, když pardubický kádr posílil stejně kreativní Kryštof Daněk a na kterého se přesunula všímavost beků?
Určitě. Dva tři zápasy jsme se spolu trochu sžívali. Když si to pak sedlo, tak tým dostal velký impuls. Člověku se trochu uleví. Kryštof je sice vynikajíci až nadstandardní hráč, máme však v mužstvu více kluků, kteří umí strhnout soupeřovu pozornost. Pak se nesoustředí jenom na mě. Nestahoval bych to jenom na něj, ale určitě byl velkým přínosem pro náš tým.
Nicméně nepřevzal tu dirigentskou roli až moc a nejste trochu upozaděn?
Myslím si, že se výborně doplňujeme. On je spíše lepší na těch posledních metrech. Je schopný obejít hráče a vytvořit si střeleckou příležitost. Já jsem zase z těch, co to více řeší přihrávkou, takže se ho snažím hledat tak, aby mohl situace jeden na jednoho řešit.
Chybí mi čísla
Jak byste zhodnotil své výkony v podzimní části?
Myslím si, že nebyly špatné, ale chybí tomu body, chybí tomu čísla. Vím o tom a snažím se tím neužírat. Pochopitelně někde vzadu v hlavě mám, že bych chtěl a měl týmu daleko více pomoct bodově. Doufám, že se mi to na jaře povede.
Stalo se vám někdy při tak obrovské vytíženosti, že jste nedal za půl sezony gól? Čím to je?
Asi ne. Mohl bych se více tlačit do koncovky. Kolikrát řeším situaci až moc kreativně. Bavíme se s trenérem o tom, že bych měl tu finální fázi zjednodušit. Šance moje i celého týmu byly hlavně v první polovině podzimní části. Nedávali jsme góly a pak už těch brankových příležitostí samozřejmě nebylo tolik.
Jak hodnotíte podzim celkově?
Výkony moje i celého mužstva byly až na pár výjimek, docela solidní. Musím přiznat, že po domácí prohře se Zlínem, jsme měli takový blok. Našim výkonům chybí branky. Kdyby se vyhrávalo, tak i moje výkony půjdou nahoru.
Pardubice disponují suverénně nejmladším kádrem v celé FORTUNA:LIZE. Vy jste se už v pětadvaceti dostal mezi staré páky. Nebylo to nějak rychlé ve vaší fotbalové kariéře?
(pousměje se) No letí to. Vždycky jsem se snažil plnit roli hráče, který by měl tým táhnout. Teď je to dané i věkem oproti mladším klukům. I kdybych ji nechtěl přijmout, naopak se jí nebráním a jsem v té roli rád, tak mi byla věkem přisouzená.
Po loňském podzimu jste byli přikováni ke dnu tabulky, letos figurujete na třinácté, poslední nebarážové příčce. Jaká v týmu panuje nálada, když nemusíte být v takovém stresu?
Upřímně řečeno, my jsme si ani vloni nepřipouštěli, že bychom sestoupili. Byli jsme tam vhozeni kvůli tomu, že jsme získali málo bodů. Pozitivní nálada ale zůstávala po celou sezonu stejná. V tom je to letos podobné. Máme plnou kabinu kluků, kteří jsou optimisticky smýšlející. Je to jednodušší v tom, že se neutápíme v problémech. Samozřejmě je potřebné je pojmenovat, ale nejsme tací pesimisté.
Před Vánocemi se vyrojily spekulace, že váš trenér chce odejít. Zaskočilo vás to?
Ne vůbec. Byli jsme dobře informováni a hlavu jsme si z toho nedělali. Věděli jsme, že pokračovat bude a pak se to i vyřešilo. Šlo asi o nějaký komunikační šum. Soustředil jsem se na využití volného času. Myslím si, že to měli ostatní kluci stejné.
Navíc vy jste poprvé trávil Vánoce jako tatínek s miminkem v náručí…
A právě proto jsem všechny fotbalové věci vypustil. Ano, užíval jsem si Vánoce s rodinou. Přeci jenom v sezoně je člověk pořád pryč. Tohle jsou chvíle, kdy může svoji nepřítomnost doma vynahradit. Letos se všechno točilo kolem mimča. Příští rok, až bude všechno vnímat, tak to bude ještě hezčí.
