Pardubice potřebovaly před sezonou nutně sehnat gólového útočníka. Pavel Černý už to sám v devětatřiceti nemohl vepředu utáhnout. Na českém moravském i slezském trhu se ale dlouhodobě jedná o úzkoprofilové zboží. S nadsázkou se dá říct, že na tomto postu čile kvete černý trh… V hledáčku se objevilo několik jmen. Známých i neznámých. Nakonec se sportovní úsek FK Pardubice rozhodl pro Tomáše Zlatohlávka. V první lize no name. Hráč s pouhými šesti starty. Však také někteří fanoušci nechápavě kroutili hlavou a považovali ho jen na zaplnění kádru. Začátek jeho angažmá všem pochybovačům nahrával. Za dvanáct kol se objevil pouze jednou v základu. V pěti zápasech natočil 109 minut. Tohle se nepovedlo. Na hřišti nestíhal, zaostával za spoluhráči. Nepředvedl vůbec nic. Angažmá ale nezabalil. Začal na sobě pracovat. Nic netlačil přes sílu. Nechal se vést trenéry. Hlavním, jeho asistentem i kondičákem. Do toho spolupracoval s klubovou fyzioterapeutkou. S pomocí lidí z realizačního týmu a vírou ve vlastní schopnosti manko v tréninku dohnal. Jakmile splňoval požadované parametry, mohli ho znovu poslat od začátku do hry. To, co s ním dělali, se ale nikdo nedozví…
Možná se jim ani nesnilo, jakou proměnou jejich „pacient“ projde. Aniž by to tušili (nebo to tak chtěli?), stvořili ve své tajné laboratoři gólovou bestii jménem Pardubický Zlatan… Za posledních devět kol napnul hned šestkrát síť za zády gólmanů. Pokaždé jiného. Také to vypadá, že ho naprogramovali tak, aby skóroval do patnácti minut od příchodu na hřiště, aby jeho zásah do černého pomohl týmu k brankovému otevření zápasu a pokud možno, aby se stal vítěznou trefou. Někdy systém selže, ale většinou funguje. Chcete důkaz? V Českých Budějovicích 9. minuta (výhra 1:0), v Jablonci 12. minuta (prohra 1:2), Liberec 12. minuta (výhra 2:0), Slovácko 14. minuta (výhra 2:1). Nejvíce se sekl v domácím utkání se Spartou. Kdy sice byl prvním pardubickým skórerem (až 26. minuta), ale poprvé a naposledy doháněl ztrátu. Nakonec jeho tým prohrál 1:2. Jeho pátý gól v první čtvrthodině předčil všechny. Ne „vzhledem“, nýbrž rychlostí. Zlatohlávek skóroval proti Teplicím už ve 23. vteřině a tím, se stal držitelem nejbleskovější branky v této sezoně.
Téměř všechny jeho dosavadní ligové góly mají jedno společné. Umí být ve správný čas na správném místě. Ve fotbalovém prostředí to znamená, že se umí dobře zorientovat v šestnáctce a ještě si rychle stačit vybrat místo, odkud zakončí. Výjimku tvoří ten poslední. Teplický soupeř mu ho připravil na zlatém podnose. Jak symbolické k jeho jménu. Nicméně Zlatohlávek k němu nepřišel úplně zadarmo. Před tím, než se zase správně pohyboval, byl faulován. Souboj ustál, míč se k němu odrazil po hrubém nedorozumění obrany s gólmanem a on mohl střílet do prázdné. Každý přes clonící hráče a ještě za hranicí šestnáctky také nemusí trefit vymezený prostor. Jenže pardubický bomber má takovou fazónu, že by dal gól i se zavřenýma očima. Pomáhá mu i důvěra trenéra Kováče, který prohlašuje, že je v klidu, protože „Zlato“ se v každém zápase do nějaké šance dostane a zužitkuje ji. Za posledních šest kol se oba zmýlili pouze jednou. V Karviné s nimi totiž nesouhlasil brankář Holec. Je to právě Zlatohlávek, kdo táhne Pardubice za přímou záchranou. Přitom ještě někdy v polovině října to nebyl hráč ani lavičku…
Když se vrátím k úvodu a znovu otevřu téma nedostatek gólových útočníků, tak v Pardubicích by se měli pomalu začít obávat, aby nepřilétlo laso z movitějších klubů. Pamatujete, jak tam dopadli, když nastartovali Chytila? Olomouc si ho v nejbližším možném termínu stáhla z hostování. Teď je ve Slavii i reprezentaci. Podobný scénář nehrozí, protože prozíravě Zlatohlávka ze Sigmy koupili. Ale může se opakovat jiný scénář. Do té doby fotbalově mrtvý Janošek objevil na soutoku Labe a Chrudimky pramen živé vody. Po loňské veleúspěšné sezoně po něm sáhla nizozemská Breda. Na druhou stranu ho Pardubice výhodně zpeněžily a ze zisku si pořídily právě Zlatohlávka. A přesně takhle to ve fotbale chodí…
