Kliknutím zvětšíte
Je vám 37, na prvoligový fotbal požehnaný věk. Berete to ale tak, že je to jen číslo?
Věk neřeším. Zdraví mi zatím slouží (klepe do stolu). No a pokud budu stíhat, tak budu hrát.
Pro podobný příklad nemusíme chodit daleko. Kapitán italské reprezentace Chiellini je stejně starý a stal se mistrem Evropy. Může být pro vás inspirací, že i na té nejvyšší úrovni se to dá zvládnout?
Určitě. Navíc už strašně dlouho hraje v jednom z nejlepších klubů Evropy. Je vidět, že jeho tělo zápasy zvládá, takže to není pro něj překážka.
A co vaše tělo, jak je na tom s opotřebovaností? Vyhovuje mu, že nemáte za sebou tolik prvoligových sezon?
Ono ve druhé lize je to podobné jako v nejvyšší soutěži. Ale mám štěstí, že se mi během kariéry vyhýbala zranění. To mi pro dlouhověkost ve fotbale hodně pomohlo. Takže po zdravotní stránce tolik opotřebovaný nejsem.
Dokdy tedy plánujete hrát fotbal?
Nedávám si žádnou metu. Po každé sezoně se rozhodnu, jestli budu pokračovat.
A co třeba, slavnostní otevření Letního stadionu po rekonstrukci a Jan Jeřábek vede FK Pardubice na hřiště jako kapitán…
(úsměv) Tak to by bylo asi nejhezčí zakončení kariéry.
"Jeřába" bere tajemno
Každý člověk a sportovci tedy nejsou výjimko, má nějakou činnost, kde se nejlépe odreaguje. Jan Jeřábek, odpovědí na otázku „na čem ujíždí“ překvapil. Není tolik profesionálních fotbalistů, kteří by ve volném čase sáhli po beletrii. „Když je příležitost, tak si přečtu knihu se žánrem fantasy jako je Zaklínač. Mám také rád tajemné příběhy ze středověku. Naproti tomu sci-fi filmy zase tolik nemusím.“
Aby vás to ale nerestartovalo a vy byste nechtěl v domácím prostředí hrát a hrát?
(směje se) I to je možné. Opravdu tomu nechám volný průběh.
Sledoval jste Euro a jaký tým dlouhodobě má či si nově získal vaše sympatie?
Samozřejmě jsem fandil našim. Nicméně od přáteláku s Itálií jsem našeho soupeře zařadil mezi favority na celkové prvenství. Jeho výkony ve skupině mě v tom jen utvrdily. Začal jsem věřit, že by Itálie mohla Euro vyhrát.
Zpět k lize. Jak hodně vás překvapilo, potěšilo, či zaskočilo, že na elitní českou soutěž v pohodě stačíte?
(pousměje se) Ten začátek nebyl úplně v pohodě. Člověk si musel přivyknout. Ale byl jsem zvyklý, protože v každé soutěži je to podobné. Chvíli mi trvá, než se přeorientuji na novou soutěž a zažiji si styl hry. Potom už to celkem šlo.
Znamená to, že „problém“ bývá v hlavě?
Asi ano. Člověk si na začátku moc nevěří, ale když postupem času zjistí, že to jde, tak mu vzroste sebevědomí.
Co pro vás bylo nejtěžší při přechodu ze druhé do první ligy?
V první lize, když uděláte chybu, tak to většinou zavání gólem. Musí se více hrát na jistotu a nepouštět se do žádných složitých věcí. Je v ní také více individualit, respektive šikovných hráčů, takže člověk nesmí ani na chvíli polevit v koncentraci.
Jak je možné, že hráč, který „kopal“ krajský přebor, se vyšvihl až na ligového plejera?
Kdyby Pardubice nepostoupily, tak bych se do nejvyšší soutěže nepodíval. Posouval jsem se dál a dál s tím, jak se dařilo našemu kolektivu.
Počkejte, k první lize jste měl blízko, když Pardubice byly „uvězněny“ ve druhé.
Ano, to je pravda. Nicméně tenkrát ta jednání nedopadla. Pak už jsem ani nečekal, že bych se v těchto letech první ligu někdy zahrál.
A nováček v premiérové sezoně šokoval odborníky i laickou veřejnost. V čem podle vás byl FK Pardubice oživením soutěže?
Přinesli jsme do soutěže svěží vítr. A takovou buldočí zarputilost, pro každého jsme byli nepříjemným soupeřem.
Čeká vás druhý rok v nejvyšší soutěži. Jaký bude podle kapitána?
Traduje se, že je těžší. My každopádně nemůžeme těžit z toho, co jsme nahráli v první sezoně. Začíná se od nuly, máme dost změn v kádru. Těžko odhadovat.
Nováček většinou mluví „jen“ o udržení. Co druhoročák? I když je pravda, že jste si nastavili vysokou laťku.
Ano, nastavili. Nicméně cíle se nemění. Co nejrychleji se budeme chtít zachránit. No a pak bychom samozřejmě rádi tabulkou stoupali.
Soupeři už vědí, co jsou Pardubice zač. V loňské sezoně jste si už několikrát vyzkoušeli roli favorita. Co vám sedí více?
Spíše nám sedí, když jsme pasováni do role outsiderů. Proti favoritům se dokážeme ještě více vybičovat než v jiných zápasech. Když jsme hráli proti hůře postaveným v tabulce, tak nám ta povinnost zvítězit úplně neseděla.
Jeřábek, Černý a pak dlouho nic, respektive spoluhráči o generaci mladší. Jak vám ty věkové rozdíly v týmu fungují?
Myslím si, že dobře. Kluci nás respektují a my si od nich na oprátku bereme ten mladický elán. Člověk si vedle nich připadá hned mladší (směje se).
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
