Fotbalově nesmrtelný Jeřábek věří v hlavní podobnost s koncem loňské sezony

Dlouholetý kapitán předal pásku vrstevníku Pavlu Černému. Jeho tým ztrácí na nebarážovou pozici čtyři body. Před posledním Zlínem pak má dva body k dobru.

„Samozřejmě, nejdřív myslím na to, že se baráži vyhneme. Reálné je všechno. Pokud to matematicky jde, tak lze v to doufat. Minulý rok by také nikoho nenapadlo, že čtyřikrát vyhrajeme a jednou budeme remizovat. Když ale do ní spadneme, tak musíme zvládnout dva mega důležité zápasy. Pořád ovšem věřím, že je v našich silách se zachránit přímo,“ říká Jeřábek v rozhovoru pro Deník.

Trenér vašeho týmu Radoslav Kováč je doslova šťastný za to, že vůbec máte ještě šanci na přímou záchranu, poté jak se soutěž vyvíjela. Vidíte to podobně?

Souhlasím s ním. Vyhrabali jsme se z nejhoršího. Neskončili jsme poslední s žádným velkým mankem. Na druhou stranu jsme si nevypracovali ani žádný velký náskok před Zlínem. Naše startovní čára není úplně špatná. Vlastně se dá říct, že máme vše ve svých rukou. Furt si to můžeme pokazit jen my sami.

Na rozdíl od trenéra, vy pamatujete totožnou situaci z loňské sezony. Dá se najít nějaká paralela?

Asi jenom to, že jsme po základní části skončili shodně na patnáctém místě. Obě sezony jsou rozdílné. Věřím v to, že se ta hlavní paralela najde až po posledním kole skupiny o záchranu.

Mě jako první napadne, že ve skupině o udržení jsou čtyři celky (Zlín, Pardubice, Teplice, Jablonec) ze šesti jako vloni. O čem to svědčí a překvapuje vás stálé osazenstvo?

Druhá polovina tabulky se vyznačovala velkou vyrovnaností. Zápasy byly o maličkostech. Mezi týmy vznikaly minimální bodové rozdíly. Když se někomu podařila vítězná šňůra, hned vyplaval nahoru. Stejní účastníci mě úplně nepřekvapují. Plus mínus až na Baník a možná Jablonec, který po výborném jaře v závěru totálně selhal, jsem zbylé celky očekával.

Pohledný fotbal nelze očekávat

Jak hodně je pro vás klíčové, že se Zlínem hrajete doma?

V naší situaci se dá hovořit o výhře. Nicméně furt si to musíme odpracovat na hřišti. Už jenom kvůli našim skvělým divákům, je zásadní, že se Zlínem hrajeme doma.Jan JeřábekZdroj: Deník/Luboš Jeníček

Ptám se, že se vám v poslední době venku daří hůře a hůře. Od Olomouce ani ťuk, už čtyři zápasy…

Bavíme se o tom, ale nedokážu najít nějaké vodítko, čím to je. Přijedeme ven a jako bychom to ani nebyli my.

Drží vás zápasy doma, ale nemůže být takový propastný rozdíl. Navíc spoléhat na takové situace, kdy jde prakticky každému o krk, na tři body, se nedá donekonečna.

Určitě. To nejde. Hrajeme tři zápasy venku. Musíme něco udělat, jinak nedopadneme dobře.

Vloni jste všechny svoji krasojízdou šokovali. Letos můžete vzít jed na to, že si vás soupeři pohlídají. Stejně jako po premiérové sezoně v nejvyšší soutěži, kdy si vás hlídali jako oko v hlavě.

Určitě nás už nikdo nepodcení. Na druhou stranu nás začnou řešit až před vzájemným zápasem. V nadstavbě se bude soustředit každý sám na sebe.

Pardubicky fotbal po základu: Podzim a jaro jako podzim a jaro

Začínáte tam, kde jste vloni tak slavně končili. Teplice si nesmíte nechat odskočit.

Určitě ne. My si už v žádném zápase nemůžeme dovolit nebodovat. Ideální by bylo získat patnáct bodů, což by bylo pochopitelně super.

V prvním kole hrají o důležité body také všichni ostatní. V případě toho, že byste prohráli a oni vyhrály (Baník a Jablonec), už by nemusely mít v závěru tolik motivace. Jako se to naposledy dělo v posledním kole.

Výsledky posledního kola nechci komentovat. Raději bych se nepouštěl ani do spekulací, že si pak někdo bude s někým body rozdávat. Musíme se zařídit po svém. Když v Teplicích vyhrajeme, nás nemusí víceméně zajímat, jak budou hrát ostatní. Každopádně, čím bude skupina o záchranu vyrovnanější, tím pro nás lepší.

Teplice se ale pod novým trenérem ohromně zvedly. Se štěstím jste je doma porazili. Jak hodnotíte jejich procitnutí a co teď u nich?

Nevím, co nový trenér změnil. Dopodrobna jsem Teplice nesledoval. Možná přinesl do kabiny týmového ducha a hráči za ním jdou. Ale, to jen tipuji. Jinak doufám, že je porazíme znovu. Klidně i se štěstím (směje se). Tyhle zápasy budou o detailech. Nemyslím si, že bude padat pět gólů… Žádný pohledný fotbal se nedá očekávat. Bojovnější týmy budou mít navrch.

Máme na záchranu přímo

Skupina o záchranu opravdu slibuje urputné bitvy. FK Pardubice ale nemá na tento styl vhodné typy. Jak přes noc naučit technické hráče, aby bojovali o fotbalový život?

Jde o individuální povahu každého hráče. V našem týmu máme hračičky, které se ale umí kousnout a přizpůsobit agresivitě. Musíme si to tak všichni nastavit a zápasy ubojovat.

Trenér Kováč říká, že baráž bude výhrou. Souhlasíte, nebo myslíte na definitivní záchranu?

(pousměje se) Samozřejmě, nejdřív myslím na to, že se baráži vyhneme. Když do ní spadneme, tak musíme zvládnout dva mega důležité zápasy. Pořád ovšem věřím, že je v našich silách se zachránit přímo.

Je to reálné? Na nebarážovou příčku ztrácíte čtyři body, zatímco vloni jen dva.

Reálné je všechno. Pokud to matematicky jde, tak se v to doufat. Minulý rok by také nikoho nenapadlo, že čtyřikrát vyhrajeme a jednou budeme remizovat.

Kováč: Vypadáme venku dobře, ale dostaneme gól a je s námi konec

V těchto střetech se hodí zkušenosti. Máte jich nepřeberné množství, už si troufnete na celý zápas?

(úsměv) Stále to řešíme. Nevím. Celý zápas jsem zatím odehrál pouze za béčko. V tuto chvíli bych neřekl, že dám celých devadesát minut. Když se budu cítit dobře, tak to zvládnu. Ale může se stát, že to bude jen šedesát.

Po dlouhodobém zranění neoplýváte takovou fyzičkou. Nemůže to být v řežích, kdy se půjde na krev handicapem?

Myslím si, že to bude hodně o bojovnosti. Jestli však budou zápasy náročnější na fyzičku než v základní části, to neočekávám. Česká liga je hodně soubojová, což se projevovalo po těch třicet odehraných kol. Je ale možné, že na konci sezony už někteří kluci nemusejí mít tolik sil a mohou být více unavení. Půjde ale o život, takže to nikdo nebude tolik vnímat.

Trenér Kováč říká, že je daleko klidnější, když jste na hřišti vy a ne třeba Denis Darmovzal. Jak vás podobná slova hřejí na duši?

Jsem rád. Je ale úplně jedno, jestli budu na hřišti já, Denis nebo další jiný. Nejdůležitější je, abychom zvládali zápasy bodově a opustili co nejrychleji sestupové pásmo.

Jan Jeřábek si opět navlékl kapitánskou pásku.Zdroj: Deník/Luboš Jeníček

Stále kapitán i kustod

Do osmatřiceti vás nepotkalo žádné vážnější zranění. Už tělo tu zátěž podpořenou vstupem do první ligy nemohlo vydržet?

Takhle to nevnímám. Beru to, jak to přišlo. Vlastně ke konci kariéry. Na jednu stranu je to lepší, než kdybych měl podobný úraz ve dvaceti a pak se s tím potýkal celý fotbalový život. Nebo musel kvůli tomu skončit.

Jak jste k úrazu přišel a jaký byl druh vašeho zranění?

Stalo se to víceméně nezaviněně. Nějaké menisky a vazy v koleni. Už asi bylo opotřebované (smích).

Jaké to bylo pro člověka, který hraje odmalička, žít rok bez fotbalu?

Zvláštní a jiná. Najednou jsem měl spoustu času. Když ale přišla rekonvalescence, tak jsem u cvičení a rehabilitace trávil více času než v běžné sezoně. Člověk trochu vypadl z kolektivu, což mi chybělo nejvíc.

Kostka jako železný muž s maskou vzal pardubický fotbal za svůj

Všechno špatné je pro něco dobré. Vynahrazoval jste rodině víkendy, které jste kvůli fotbalu zanedbával?

Doma jsem byl víc než normálně (směje se). Všichni kolem mě byli rádi.

Chodil jste v průběhu zranění za týmem do kabiny, jezdil na zápasy, nebo jen sledoval v televizi.

Jelikož vykonávám u mužstva roli kustoda, tak jsem se vyskytoval v kabině i na zápasech. Nebyl jsem ale úplně na všech.

Jako Pardubák jste se dočkal domácího stadionu, co na to všechno říkáte?

Jsem nadšený. Spousta lidí k němu má nějaké výtky, ale klady vysoce převyšují zápory. Jenom ta atmosféra. Teď jedem do Teplic, kde mají stadion pro nějakých dvacet tisíc diváků. Většinou tam přijdou tak tři tisícovky a nejsou pomalu vidět. My máme arénu pro čtyři a půl tisíce a většinou je plno. Opakuji, jsem rád, že se tady konečně nějaký domácí stánek vybudoval.