V neděli ale svým kolegům proti Mladé Boleslavi nepomůže, protože doplatil na (ne)psaný zákon mezi českými kluby: Chceš hostovat? Můžeš jít, ale proti nám nenastoupíš!

Jednadvacetiletý ogar z Jeseníku, který se s velkou pomocí svého táty rozhodl všechno obětovat fotbalu, zatím na proražení do světa fotbalu čeká. Teď vnímá svoji šanci. Z pardubického angažmá je zatím nadšený.

„Když jsem přišel na Vinici do šatny, tak jsem byl trochu zaskočen. Ocitl jsem se v něčem jiném, než na co jsem byl zvyklý z Boleslavi. Ale dýchl na mě domov. V Pardubicích je úžasná parta. Rozumím si s každým a na nikoho nemůžu říct ani ň,“ říká Krobot v otevřeném rozhovoru pro Deník.

FORTUNA:LIGA – 19. kolo

FK Mladá Boleslav (10. místo, 23 bodů, 27:28) – FK Pardubice (16. místo, 11 bodů, 14:42)

Neděle 15:00, Lokotrans Arena

Proč jste se rozhodl jít do Pardubic?

Jeden z důvodů byl ten, že znám sportovního manažera pana Shejbala z mládežnické reprezentace a také pana trenéra Kováče. S panem Shejbalem jsme se o této možnosti bavili již delší dobu. Pro mě je to výzva. Když jsem hrál druhou ligu v Ústí nad Labem, tak jsme také usilovali o záchranu. Tam to nedopadlo, tak doufám, že teď se to podaří. S Pardubicemi si chceme vypomoct navzájem. Jsem tu proto, abych měl nějaké herní vytížení a týmu pomohl k udržení.

Hrát o záchranu nikdo nechce, vy jste se však přihlásil dobrovolně. Co převážilo misky vah?

Nejvyšší soutěž se neodmítá. Je mi jedno, jestli se hraje o záchranu či titul. Jsem bojovník a vůbec nerozlišuji, jestli jsem kmenovým hráčem Pardubic nebo na hostování. Mým cílem je zachránit tady ligu a udělám pro to všechno.

Vlastní stadion je bonus

S kým jste se do té doby z Pardubic znal?

Se spoustou kluků. Nejlíp a nejdéle se znám s Kubou Markovičem. Prošli jsme si dlouhou cestu od Olomouce, přes Slavii a byli jsme spolu i v Boleslavi. Dobře znám i Tomáše Vlčka, proti Robinu Hranáčovi jsem hrával, když působil v Plzni. Dominik Janošek byl v Boleslavi, stejně jako později Míša Hlavatý a chvíli jsem se tam potkal i s Dominikem Kostkou. A Marka Ichu znám z mládežnické reprezentace.

Konzultoval jste svůj přesun s někým z nich?

Radil jsem se s Kubou Markovičem.

Hypoteticky, kdyby nadále pardubičtí fotbalisté museli pokračovat v Ďolíčku, kývl byste na nabídku?

Určitě. Nejde mi o to, kde hraji. Samozřejmě, že je příjemnější hrát na vlastním stadionu a mít svoje zázemí. Ale já jsem Pražák, takže by to pro mě zase takový problém nebyl (úsměv).

Jaké to vlastně bylo sdílet v Mladé Boleslavi jedno hřiště s Hradcem?

Popravdě řečeno, jsem to prakticky nevnímal. S hráči Hradce jsem se na stadionu nepotkal. Vždycky to bylo vymyšlené tak, že když hrál Hradec v Bolce, tak my hráli venku. A naopak. Jedině, na čem se to dalo poznat, byl stav trávníku, který se dvojnásobně zatěžoval.

V neděli hraje váš nový klub na půdě vašeho starého. Nicméně bez vás. Co říkáte na tuto tolik propíranou dohodu?

Z jedné strany to chápu. V České republice se to stalo součástí smluv. A nemuselo by to dělat dobré vztahy, kdy se v tom utkání cokoliv stalo. Nedejbože, kdybych někoho zranil. To by pak nemuselo házet dobré světlo na celý klub. Na druhou stranu se mi to nelíbí, protože hráči by měli hrát.

Napadá mě otázka, proč se mateřské kluby bojí hráčů, když jim nedaly příležitost a pouštějí je na hostování?

Myslím si, že v českém fotbalu je to dané tak, že už se nebojí, ale nikdo se neodváží to změnit.

Velká spokojenost

Pojedete s týmem do známého prostředí a kam vás usadí? Nespletete si kabiny?

Nebojím se, že si spletu kabiny. Kluky podpořím přímo v Boleslavi. Mám tam byt, takže pojedu za přítelkyní už večer před zápasem. A spolu se půjdeme podívat  do Lokotrans Areny. close Ladislav Krobot info Zdroj: klub zoom_in Ladislav Krobot

Dostanete místo ve V.I.P. sektoru?

Tak to nevím. Netroufnu si to říct (směje se).

Můžete být alespoň nápomocen trenérům. Radil jste jim, jak na Boleslav?

Trenéři za mnou byli a nějakým způsobem se mě vyptávali. Taktika je ale na nich. Navíc sestava Bolky se nedá dopředu odhadnout, protože trenér Hoftych to hodně mění.

Na Spartě podala Boleslav i přes prohru 1:4 solidní výkon. O čem to svědčí a může to být pro váš tým varování?

Nevím zrovna, jestli varování. Když je možnost, tak sleduji každý zápas Boleslavi. Viděl jsem ho a kdyby Bolka vedla po deseti minutách 3:0, tak by nikdo nemohl říct ani slovo. Do jara nevstoupila moc dobře, když doma remizovala s Brnem. Podle mě se ale na Spartě chytla. Mají tam výborný kádr a vůbec nepatří, tam kde se nyní nacházejí. Mám zato, že by měli hrát top šest. Je to otázka času, kdy se posunou tabulkou výše.

Stejně tak se divili i zástupci Slavie po minulém utkání směrem k vašemu mužstvu. Jenže poslední místo Pardubic je realitou. Nastává doba, kdy už vám nebude stačit jezdit ven jen pro bod. Máte tým na výhru v Boleslavi?

Tým na to každopádně máme. Jsou tady kvalitní fotbalisti, hrajeme dobrý fotbal. Trenér nás vede výborně. Musím říct, že jsem v Pardubicích nadmíru spokojený. Až mě překvapilo, jak se tady fotbal dělá profesionálně. Jsem z toho nadšený. Myslím, že tady je tým, který si nezaslouží být poslední. Tento mančaft by měl hrát úplně klidný střed tabulky.

V srdci jsem bojovník

Na podzim jste asistoval u pardubické prohry 0:3. Jaký to byl zápas v očích soupeře?

S Boleslaví jsme dali dva rychlé góly ze standarky, když se dvakrát po rohu prosadil Milan Škoda. To zamává s každým týmem. A Pardubice už neměly na to odpovědět. Pak ještě nedal Marek Matějovský penaltu ale Vojta Kubista to uklidnil.

Dokonce jste se nastoupil na půl hodiny. Jak jste vnímal hru Pardubic?

To nedokážu říct. Pardubice jsem nevnímal jako mančaft, do kterého půjdu na druhou polovinu sezony (pousměje se). Bral jsem je jako každého jiného soupeře. close Ladislav Krobot info Zdroj: klub zoom_in Ladislav Krobot

Celkově jste na podzim za devět kol odehrál 150 minut. Pak jste se ale na hřišti neobjevil. Proč?

Kvůli lapáliím se zubem. A z bolavé sedmičky se mi vylil zánět do celého těla. Měl jsem problémy s koleny i kotníky. Chodil jsem na čištění kanálků, abych zub zachránil. Nakonec jsem to vzdal a nechal si ho vytrhnout. Snažil jsme se rychle vrátit do procesu, ale vykolejilo mě to asi na dva měsíce.

Zato v Pardubicích jste si zahrál v obou zápasech. Důvěra trenérů potěší, byť na základní sestavu to asi nebude…

Jestli je to na základní sestavu či ne, není otázka na mě. Makám a snažím se podávat ty nejlepší výkony. Kdykoliv dostanu důvěru, tak se ji budu snažit splatit. I když půjdu na hřiště na třicet minut, nechám tam všechno. A jestli to bude někdy stačit na základ, tak budu jen rád.

Takovou minutáž jste dostal ve vašem posledním vystoupení. Jak je těžké něco za půlhodinu vymyslet, navíc proti Slavii?

Proti takovému týmu jako je Slavie je to pochopitelně těžší. Na druhou stranu si myslím, že jsme konec zápasu nezvládli úplně špatně. Vytvořili jsme si šance. Také já jsem se dostal k jedné hlavičce a v závěru jsem se mohl prodrat do koncovky. Přišel jsem do Pardubic dávat góly. A je jedno jakou dobu na hrací ploše strávím.

Patříte k hráčům, kteří vyběhnou na hřiště a nepotřebují žádnou aklimatizaci?

V srdci jsem velký bojovník a na hřišti odevzdám všechno. Snažím se udělat pro tým jen to nejlepší. A buď to vyjde, nebo ne.

Také jste se stal z nenadání součástí pardubické historie. Jako to bylo pro člověka zvenčí?

Musím říct, že krásné. Upřímně, když jsem přišel na Vinici do šatny, tak jsem byl trochu zaskočen. Ocitl jsem se v něčem jiném, než na co jsem byl zvyklý z Boleslavi. Ale dýchl na mě domov. V Pardubicích je úžasná parta. Rozumím si s každým a na nikoho nemůžu říct ani ň. A ten přechod na nový stadion. To bylo něco. Už jen jak jsme hráli modelové utkání mezi sebou, tak jsem cítil, že to tady půjde. Všichni cítíme, že bychom mohli udělat z CFIG Areny pomyslnou pevnost, odkud se body vozit nebudou…

Číslo jako Ronaldo v mládí 

Pocházíte z Jeseníku. Jak jste se dostal k fotbalu a jak se vyvíjela vaše kariéra?

K fotbalu jsem se dostal snad od prvních krůčků. Můj táta byl trenér a před tím hrával chvíli za Olomouc. I když první ligu si nikdy nezahrál. Táta je mým největším vzorem. Udělal pro mě úplně nejvíce, co se týče fotbalu. Vlastně celá rodina, ale tátu musím vypíchnout. Odmalička to byl můj trenér, největší rádce i kritik a hlavně podporovatel. Vždycky jsem na něj dal. Z Jeseníku jsem šel na střídavý start do Olomouce.

Poté jste zakotvil v pražské Slavii. Jak vzniklo vaše „sešívané“ spojení?

Se Sigmou jsme jezdili po turnajích. S tátou jsme se bavili o tom, že bychom chtěli udělat nějaký velký krok. A klidně fotbalu všechno obětovat. Čekali jsme na nabídku. Nakonec přišla ze Slavie, Sparty i Baníku. Jelikož jsem odmalinka slávista, tak jsme zvolili cestu tam. Do Prahy se přestěhovali se mnou oba rodiče, za což jim jsem hodně vděčný. I když to nevyšlo a máma musela kvůli zdravotnímu stavu babičky zpátky, tak táta se mnou zůstal. Myslím, že by to neudělal každý rodič, aby se odstěhoval 250 kilometrů daleko. Aby opustil všechno, co měl a podporoval své dítě…

Vy ale nejste jediným prvoligovým nebo druholigovým hráčem, který prošel FK Jeseník, viďte?

To rozhodně ně. Péťa Ševčík pochází sice ze Supíkovic, což je malá vesnička u Jeseníku. Ze stejné obce jsou i oba Pudilové Adam a Miloš. Honza Kadlec hraje v Opavě. Jirka Sláma, co hrál v Pardubicích, je také někde odtamtud.

Jednoho by napadlo, že v horách potáhnou spíše zimní sporty?

Vedou tam běžky, ale fotbal u nás táhne. V klubu pracují lidé, kteří to tam dělají na vysoké úrovni. Hodně fotbalu obětují.

Vás zimní sporty nelákaly?

Nebyla příležitost (smích). Co jsem se postavil na nohy, tak mě táta vedl k fotbalu. Nicméně jsem všeobecný sportovec. Miluji i jiné sporty než fotbal. Rád si jdu zahrát tenis. Jenže odmalinka jsem sledoval hlavně fotbal. Máma nám nadávala, že je doma jen zelená obrazovka.

Prosadit se v takovém klubu jako je Slavia byla výzva a nadlidský výkon. Proč se vám nepodařilo dostat do áčka?

Upřímně si myslím, že jsem pro to neudělal všechno, co jsem měl. Byl jsem velký talent a dobrý fotbalista, ale nikdy jsem k tomu nepřidal nic na víc. Potom se také pošramotily vztahy se Slavii. Rozhodl jsem se jít na hostování do Boleslavi. Byla tam možnost probít se do áčka. Ve Slavii mi skončila smlouva. Chtěl jsem si čichnout k lize. Jelikož táta i děda, který už bohužel mezi námi není, si přáli podívat se na mě v televizi, tak jsem jim to chtěl splnit. Jsem rád, že se to povedlo. Doufám ale, že jsem teprve na začátku své cesty.

Neprosadil jste se ve Slavii ani v Boleslavi. Teď jste šel znovu o stupínek dolů. Co vám chybí pro prvoligový fotbal?

V Boleslavi jsem absolvoval dobrou přípravu. Dal jsem asi pět gólů. Cítil jsem, že bych mohl dostat od trenéra důvěru. Ale přes Milana Škodu, kterému jsem před tím na tribuně Sever na Slavii fandil, bylo těžké se dostat na hřiště. Jsem ale rád, že jsem mohl být se Škoďákem v jednom týmu, protože mi dával cenné rady a pomáhal mi. Je to skvělý kluk. Ještě ale není pozdě. Musím se nějakým způsobem vykopat a nabrat sebevědomí, které dělá nejvíc. V Boleslavi jsem nechytil takové, jaké bych mohl získat tady.

Ptám se proto, že v dětství a mládí jste sypal jeden gól za druhým. Jako by jste nezvládl přechod?

Úplně si nemyslím, že bych nezvládl přechod do dospělých. V dorostu se mi dařilo. Už tam jsem ale prodělal hodně zranění. Trpěl jsem dost na svaly a moc se to nezměnilo ani v dospělých. Musím to zaklepat (na zub) tady v Pardubicích se zatím držím. Doufám, že to vydrží co nejdéle a zdravotní problémy se mi budou vyhýbat.

Cítíte, možná, poslední šanci na sebe upozornit v mladém věku?

Určitě cítím šanci. Jsem rád, že je v Pardubicích mladý kádr. V Ústí nad Labem byl také mladý kádr a já se tam cítil jako vůdčí typ. To mi strašně vyhovuje. Od narození nesnáším prohry. Moje přítelkyně by o tom mohla vykládat, protože já se po prohře zlobím i v Člověče nezlob se! Rád hecuji tým. Jsem tedy hodně emocionální, za což jsem v Ústí posbíral hodně karet. Musím se klidnit. Fakt jsem rád, že tady máme mladou kabinu. Snad mě kluci přijali dobře a já na oplátku doufám, že jim pomůžu k záchraně.

Trenér Kováč vás nazval fotbalovým dacanem. Co si pod tím vysvětlujete?

Asi to, že jsem fotbalu nedával všechno, co jsem měl. Myslel jsem si, že všechno udělám talentem a ono tak nebylo. Jsem ale uvědomělý člověk a vím, že takových šancí už nemusí přijít tolik. Chci ji chytit za pačesy. Hodně si vážím důvěry pana Kováče. Hodně se mnou mluví. Jedná se o strašně lidského trenéra. Dá se s ním bavit o všem. Navíc pochází také on od nás z Moravy. Určitě mu jeho názor nebudu brát.

Nosíte číslo 17. Proč?

Především v Pardubicích už moc čísel na výběr nebylo. V Boleslavi jsem měl číslo 24, protože se děda narodil 2. dubna (pro zajímavost: Ladislav Krobot 1. dubna). Byl to po tátovi můj druhý největší fanoušek. Tady nebylo, tak jsem sáhl po sedmnáctce. Mým vzorem byl totiž vždy Cristiano Ronaldo a on ji nosil v mládí ve Sportingu Lisabon i portugalském nároďáku.

Vyjmenujete nějaké hráče s tímto číslem?

(vypálí) Kevin De Bruyne. (zamyslí se) Nani ho nosil v jednu dobu a vlastně ještě Marek Hamšík.

Jméno Krobot je spjaté spíše s filmovou oblastí. Má někdo kvůli tomu na vás nějaké narážky?

Narážky na filmové hlášky ne. Ale občas se mě někdo zeptá, jestli náhodou nemám s hereckou rodinou něco společného. Nemám…