Odejít ze Slavie. To chce pořádnou dávku odvahy. Vždyť do takového klubu je sen se dostat. Jenže vysedávat na lavičce je pro mladého hráče, který potřebuje získávat ostruhy v nejvyšší soutěži to nejhorší, co může být.

„Toužil jsem hrát co nejvíc. Pardubice projevily zájem. Na jejich nabídku jsem kývl. Pokud jsem zdravý, nastupuji v každém zápase od začátku. To je pro mě v jednadvaceti letech na prvním místě. Tím, jak pravidelně hraji tak těžké zápasy v první lize, může mi to jenom pomoct. Více než ve Slavii. V Pardubicích se člověk naučí hrát pod tlakem. V každém utkání hrajeme o záchranu. Tedy, ne že by ve Slavii nebyl na hráče vytvářen tlak, ale tohle je něco jiného. A pro další kariéru přínosné. I proto, že se zápas od zápasu, i za takto nepříznivé situace, zlepšujeme,“ říká Icha v rozhovoru pro Deník.

Na ligových trávnících jste se objevil po šesti týdnech. Jaký byl návrat?

Návrat mohl být rozhodně lepší. Na Bohemce jsme prohráli, takže s tím spokojený rozhodně nejsem. Nicméně jsem rád, že jsem zpátky. Nic mě netíží, jsem v pohodě.

Po pauze jste nastoupil zrovna na půdě soubojových Bohemians. Nebál jste se, že se vám obnoví zranění?

Na to člověk nemůže myslet. Kdybych nebyl stoprocentně připraven, tak bych do utkání nezasáhl. Cítil jsem se ale v naprostém pořádku. Takhle jsem mohl chodit do každého souboje naplno.

close Marek Icha přichází z pražské Slavie. info Zdroj: Radek Klier zoom_in Marek Icha zavítal do Pardubic z pražské Slavie.

Okamžitě zpátky v základu

Naskočil jste hned do základu, nebyl se rozehrát ani v béčku. Jakého charakteru bylo vaše zranění?

Už ve druhé minutě v prvním kole v Liberci se mi vytvořila trhlina v zadním stehenním svalu. Čtyři týdny jsem zranění léčil a pak se vrátil do Pardubic. Cítil jsem se v pohodě, takže jsem mohl ihned naskočit do základu. Tedy už proti Ostravě jsem seděl ještě na střídačce.

Říkáte, vrátil jste se do Pardubic. Vy jste se kurýroval mimo současný klub?

Přesně tak. Jelikož jsem kmenový hráč Slavie, tak chtěli, abych se léčil tam. Tudíž jsem na tu dobu rekonvalescence vrátil na Slavii.

Z tribuny nebo snad u televizní obrazovky jste sledoval, jak se vašemu týmu daří. Nesvrběly vás nohy?

Co jsem mohl, tak jsem sledoval z tribuny. Kromě utkání v Olomouci, které jsem shlédl v televizi. Byl jsem daleko nervóznější než na hřišti. Ostatně to vám potvrdí každý fotbalista. Kluci odehráli výborná utkání, získali jsme hodně bodů. Je to super.

Na druhou stranu jste se vrátil do týmu, kde panuje daleko lepší nálada než na podzim. Vrací se takto líp?

Určitě se vrací líp, než kdybychom nezískali žádný bod. Přišel jsem mezi kluky s výbornou náladou, takže to bylo lehčí.

Jak potěší hráče, když mu trenér drží místo a hned ho pošle do základní jedenáctky?

Jsem strašně rád, že mi trenér věří. Hráč si nemůže přát nic jiného, než se vrátit po zranění a mít jistý flek v základu.

Přišel jste ale o velkou slávu při otevírání stadionu v utkání se Slavií. Stejně byste kvůli dohodě klubů nehrál. Komu jste fandil a neměl jste rozpolcené srdce?

Pochopitelně jsem fandil týmu, kde momentálně působím. Trochu tam někde bylo, že jsem ze Slavie, ale přál jsem si, bychom na novém stadionu získali nějaké body. Bohužel se to nepovedlo, ale jednalo se o hezké utkání.

Nepřipadal jste si tak trochu jako sázkař, který si vsadí proti své zemi a pak je přesto rád, že vyhrála?

(směje se) Je tomu tak. Pomohli jsme Slavii, aby se vrátila na první místo v tabulce. Pro ně dobré, pro nás škoda, že jsme v prvním utkání na novém stadionu nebodovali.

Měl jste možnost se po utkání pobavit s někým se Slavie. Co říkali na výkon vašeho nového týmu?

Povídal jsem si s klukama a pozdravil se i s trenérem Trpišovským. Nečekali, že to bude pro ně tak náročný zápas. S týmem, který měl po podzimu deset bodů.

Pardubice? Hrát ligu prioritou!

Zůstaňme ve Slavii. Málokdo se může pochlubit tím, že při svém ligovém debutu v klubu i nejvyšší soutěži vstřelil gól po necelých deseti minutách.

Musím říct, že to bylo úžasné. Jsem rád, že mi ve Slavii dali šanci, abych mohl jít do utkání proti Zlínu od začátku. I když mi ten zápas úplně herně nevyšel, jsem rád, že jsem ten gól dal.

Na hřiště jste vlétl jako uragán bez stop nervozity. Jak to má vůbec Marek Icha s nervozitou?

Víc nervózní jsem, když se na zápas svého týmu koukám. Na hřišti to ze mě hned opadne. Ani před utkáním nejsem nervózní. Věřím si, že když jdu hrát, tak na to mám.

Trenér Trpišovský prohlásil na vaši adresu, že jste budoucím generátorem zálohy Slavie. Jak se vám poslouchají taková slova?

Je to krásné. Když to řekne trenér Slavie, má to velkou váhu. Doufám, že jeho předpoklady jednou naplním.

Proč jste tedy Eden záhy trochu nepochopitelně opustil?

Chtěl jsem být herně vytížený. V šesti dalších zápasech jsem nasbíral pár minut. Toužil jsem hrát co nejvíc. Pardubice projevily zájem. Na jejich nabídku jsem kývl. Pokud jsem zdravý, nastupuji v každém zápase od začátku. To je pro mě v jednadvaceti letech na prvním místě.

Jak se odehrály námluvy s Pardubicemi?

Pardubice se o mě zajímaly už v létě. Ve Slavii ale chtěli, abych zahájil sezonu u nich. Tak jsem tam zůstal. Docela se mi dařilo, ale jak jsem vypozoroval, že už nebudu mít takovou minutáž, tak jsem volil změnu.

Nemůže vás angažmá v Pardubicích zabrzdit v růstu? Přeci jenom Slavia je Slavia…

Řekl bych, že je tomu přesně naopak. Tím, jak pravidelně hraji tak těžké zápasy v první lize, může mi to jenom pomoct. Více než ve Slavii. Tam bych určitě neměl takovou to vytíženost.

Především byste v Edenu nehrál o záchranu…

To je pravda. V Pardubicích se člověk naučí hrát pod tlakem. V každém utkání hrajeme o záchranu. Tedy, ne že by ve Slavii nebyl na hráče vytvářen tlak, ale tohle je něco jiného. A pro další kariéru přínosné. I proto, že se zápas od zápasu, i za takto nepříznivé situace, zlepšujeme. Určitě tu záchranu uděláme!

Přišel jste skoro na den jak trenér Kováč. Jak se vám pod ním hraje?

Pan Kováč je mladý trenér, což je v našem mladém týmu velká výhoda. Má k nám blíž i po lidské stránce. Především přináší do naší hry nový a moderní styl, který se praktikuje ve světě. Chceme se ukazovat pohledným fotbalem bez nějakého bezhlavého nakopávání míčů dopředu. Od obrany se snažíme zakládat akce. Za mě je to úžasné.

Ve Slavii s vámi počítali do zálohy, teď jste skončil na kraji obrany. Kde je tedy vaše místo a na jakém postu se cítíte líp?

Sám na to asi nedokážu najít přesnou odpověď (mrkne). Na obou pozicích se totiž cítím dobře. V dorostu jsem hrával krajního beka, v dospělém fotbale ve středové řadě. Nevadí mi ani jeden post. V obraně je vyšší zodpovědnost, defenzivní štít je náročná pozice nejen dozadu, ale také dopředu.

Děkujeme, úžasní fanoušci…

V neděli vás čeká zápas proti asi největšímu konkurentu v bojích o přímý sestup. Vnímáte to stejně?

Tabulkově je to vidět. Nicméně stále je ještě brzo na nějaké konkretizování. Nějaké týmy už teď reálně usilují o záchranu, ale další se k nim mohou přiřadit. Určitě zápas s Teplicemi je pro nás extrémně důležitý. Hraje se o šest bodů. Když je porazíme, tak na tom budeme výborně.

Vaší výhodou by mohl být fakt, že zatím zvládáte zápasy, ve kterých musíte zvítězit. Kde se bere to sebevědomí posledního celku tabulky?

Dalo by se říct, že nemáme co ztratit. To je jedna věc. A ta druhá? Hodně nás nabudilo, že máme vlastní stadion. Na domácím hřišti se vždy hraje mnohem lépe. Získáváme tady body, tak ať to pokračuje.

Vy jste byl na trávníku jen u dvou výher Pardubic. Je na čase přidat další. Jak si pro tři body dojít?

Musíme hrát důrazně, rychle. Teplicím úplně nesvědčí tempo fotbal. Takže, když na ně vletíme, tak je porazíme.

Navíc máte soupeři co vracet za podzim, u průšvihu 1:5 jste byl osobně. Jak se z něj poučit?

Určitě se z tak vysoké prohry dá vzít nějaké ponaučení. Třeba, že experiment se třemi beky nevyšel. Už ale víme, že se takový zápas nebude opakovat. Protože to nedopustíme (úsměv).

Nesmíte hrát bojácně jako na Bohemians. Toto utkání dalo naopak návod soupeřům. Za prvé: jasně váš tým předčili v soubojích…

Trenér nám po utkání vyčinil, že jsme byli slabí. Nechodili jsme vůbec do soubojů. Báli jsme se, Bohemka chtěla jednoznačně více vyhrát. To určitě změníme.

Za druhé se ukázalo, že když nevedete, máte problém. To bylo i na podzim. Na druhou stranu, když jste v plusu, neprohrajete…

Také jsme si s klukama říkali, že když dáváme gól jako první, tak získáváme body. Asi to něco ukazuje. Spoléhat na to však nemůžeme. Musíme makat, i když prohráváme. Na Bohemce se nám to nepovedlo. Po prvním gólu jsme odpadli a nezvedli se ani ve druhém poločase. Tam už jsme nehráli ani hezký fotbal.

Na domácím hřišti vám pomáhají rychlé góly v síti soupeře. Náhoda, nebo se chcete před vyprodanou arénou ukázat?

Ženou nás diváci, kteří nám přicházejí fandit. Když vidíme ty plné tribuny, tak jsme všichni natěšení na ten zápas. Na hřiště vždycky vletíme se snahou vstřelit rychlý gól. Je úžasné, když máte v zádech čtyři tisícovky fanoušků.

Rovněž proti Teplicím vás potáhnou za výhrou pardubičtí diváci. Co říkáte na atmosféru v CFIG Areně?

Opakuji, paráda. Musíme fanouškům poděkovat za jejich přízeň a také to že jich chodí tolik. Je vážně skvělé hrát doma. Doufám, že i naši příznivci si zápasy užívají.

Díky Brnu, které bralo Skláře v nastavení o dva body, můžete Teplice přeskočit. Je to motivačnější, než vyhrát a stále ztrácet bod?

Určitě se jde do utkání líp. S vidinou, že můžete přeskočit v tabulce soupeře, se kterým právě hrajete. My bychom chtěli vyhrát, i kdyby ta ztráta byla větší.

V úterý jste měl narozeniny. Jaké jste dostal dárky?

Zdraví. Jsem rád, že už jsem zdravý, protože to je pro sportovce to nejcennější. Dostal jsem nějaké dárky od přítelkyně i rodiny, ale jaké si nechám pro sebe (směje se).

Ptám se proto, že chutnější dort se třemi bodovými svíčkami nemůžete v neděli dodatečně dostat. Co na to spoluhráči?

(směje se) To určitě ne. Všichni kluci mi v kabině popřáli, ale společně čekáme na tři body proti Teplicím. Ty tři body si klidně vezmu domů.