Podruhé v sezoně se postaví proti klubu, kde se učil hrát fotbal. V pražském klubu procházel Martin Toml mládežnickými kategoriemi. Zároveň je vnukem Jaroslava Kotka, bývalého hráče Sparty. 

Co pro vás znamená zápas proti Spartě, kde jste fotbalově vyrůstal?
Myslím, že to budu brát jako každý jiný zápas. Mám samozřejmě ke Spartě vztah, což je normální, protože jsem tam byl asi od sedmi let. Sparta mě vychovala po fotbalové stránce a taky mi pomohla se vzděláním. Z tohoto hlediska můžu mít ke Spartě jiný postoj, ale zápas v lize beru jako další utkání.

Kdo vás tehdy do pražské Sparty přivedl?
Já jsem začínal ve Staré Boleslavi, kde jsem měl kamaráda, kterého jeho otec vzal na nábor do Sparty. Jeho si tam nechali, navíc jim dal doporučení na mě. Jel jsem taky na nějakou zkoušku, potom jsem tam zůstal.

Na co nejvíce ze sparťanského působení vzpomínáte?
Je toho víc. Mám to spojené prakticky s celým dětstvím a pak ještě střední školou. Prošel jsem tam všechny žákovské a dorostenecké kategorie. Byl jsem tam asi do devatenácti, pak jsem šel na hostování do druholigové Vlašimi.

Nastupoval jste i za mládežnické reprezentace, potom jste přestoupil do Mladé Boleslavi, ale vystřídal i další kluby formou hostování. Co bylo nejtěžší při přechodu do dospělého fotbalu?
Samozřejmě chybějící zkušenosti. Tenkrát jsem hrál juniorku, ale dospělý fotbal je o něčem jiném. Je potřeba se přizpůsobit a učit se od spoluhráčů.

Měl jste blízko k přesunu do dospělému týmu přímo ve Spartě?
Do áčka Sparty jsem se přímo nedostal. Jen jsem tam na chvíli nakoukl. Mám tam asi dva starty v přípravných zápasech, což se ani nepočítá. Byl jsem tam i na trénincích, ale nestal jsem se členem kádru. Musím říct, že tak blízko jsem k tomu neměl.

Někdo z tehdejších spoluhráčů v mládeži Sparty nyní na Letné hraje?
Je tam teď Michal Sáček, který byl mým spoluhráčem v mládežnických týmech. Potom znám ještě Tomáše Wiesnera. Myslím, že nikdo další teď v týmu Sparty není.

Na začátku roku 2019 jste se stal hráčem Pardubic a postupně si vybudoval svou pozici v týmu. Co vám k tomu pomohlo?
Nejvíc mi pomohlo, že jsem dostal důvěru od trenérů i od vedení. Hlavně i od kluků. A hráli jsme tak, jak jsme hráli. Měli jsme formu, povedlo se nám vyhrát druhou ligu. Teď hrajeme v té první. Celkově mi pomohl tým jako takový.

Navazujete na předchozí sezonu ve druhé lize, v tomto ročníku jste zatím žádný zápas nevynechal. Vyhovuje vám i současné tempo, kdy se hrají zápasy v týdnu?
To, že se hraje ve stylu anglického týdne, si dobře pamatujeme z minulé sezony. Dohrávala se tak druhá liga. Tréninky jsou tomu přizpůsobené, vlastně celý náš program. Dokážeme se připravit, abychom byli nachystaní, i když jdou zápasy v rychlém sledu po sobě.

Když chyběl na hřišti Jan Jeřábek, zastupoval jste ho už několikrát v roli kapitána. Kdo vám pásku přidělil?
Musím říct, že mě to překvapilo. Když nebyl Jeřáb, tak byl kapitánem Martin Šejvl. Pak se stalo, že byl vykartovaný i on. Tenkrát jsem byl kapitánem poprvé v utkání s Příbramí. Já jsem jen dostal pásku a řekli mi, že jsem kapitán. Ani nevím, kdo o tom rozhodl. Nečekal jsem to, překvapený jsem byl.

Mění páska nějakým způsobem vaše celkové vnímání daného zápasu?
Ne, snažím se hrát pořád stejně. Nějak extra to rozhodně nevnímám.

Po utkání v Brně se mluvilo o tom, že jste definitivně zachránění. Řešili jste to ještě vůbec vzhledem k umístění?
Vždy jsme si říkali, že ještě není hotovo, abychom neusnuli na vavřínech. Všechno jsme chtěli odehrát zodpovědně, dařilo se nám. Budeme to chtít ještě dotáhnout k co nejlepšímu výsledku.

Vnuk sparťana Kotka: Snad děda bude fandit

V nejvyšší fotbalové soutěži má Martin Toml na koho navazovat. Jeho děda Jaroslav Kotek odehrál 138 ligových zápasů, všechny právě za Spartu. V rudém dresu nastupoval v letech 1973 – 1982.

„Když jsem byl menší, tak jsem se samozřejmě dědy ptal, kdy hrál nebo kolik dal gólů. Povídali jsme si o tom, ale teď už bych si toho tolik nepamatoval,“ říká Toml. Na trofeje se ovšem nezapomíná. Se Spartou Kotek dvakrát vyhrál Československý pohár a poznal i atmosféru evropského poháru.

„Když jsem doma, tak se spolu o fotbale bavíme. Děda sleduje každý zápas. Na tribunu teď nemůže, ale když to šlo, tak se jezdil dívat. Pokud se mu něco nelíbí, tak mi k tomu svůj pohled řekne. To je asi normální, když to dřív zažil taky,“ přiznává Toml. Ve středu se hraje duel Pardubice – Sparta. „Doufám, že zítra bude fandit i nám, ne jenom Spartě,“ usmívá se pardubický stoper.