Osobnost Deníku

Znovu trénují ve skupinách a vyčkávají, jak se budou vyvíjet jednání o dohrání aktuálního ročníku. Zatímco fotbalisté Pardubic chtějí ve zbytku sezony hrát o nejvyšší příčky v druholigové soutěži, tak Opavu ve FORTUNA:LIZE čeká boj o záchranu. Právě ve slezském klubu hraje pardubický odchovanec Jan Řezníček, který do Opavy přestoupil v roce 2018.

„Měli jsme uhrát na podzim více bodů. Nezbývá než se soustředit na záchranu a urvat to,“ říká v rozhovoru fotbalový záložník Řezníček.

I Opava začala v minulém týdnu se společným tréninkem. Připadáte si už zase trochu jako fotbalista?
Proti individuálním tréninkům je to zase trochu posun, ale pořád je to zvláštní. Myslím, že je to všude podobné. Jsme rozděleni na tři skupiny, a tak to není úplně ideální.

Zaměřili jste se po dlouhé době hlavně na práci s míčem?
První tréninky byly hlavně o přihrávkách a střelbě. Nedají se dělat nějaká herní cvičení, tak si myslím, že nás čeká dokola něco podobného.

Jaké byly týdny individuálního tréninku?
Bylo to už nekonečné. Nedovedu si představit, že bych měl být individuální sportovec, třeba atlet, a měl bych se připravovat pořád sám a někde běhat. Člověk na to musí mít povahu a hlavně mít ten sport, který dělá, rád. Každý týden jsme měli předepsáno, co máme odběhat. Ze začátku toho bylo dost, pak se to uvolňovalo. Bylo tam třeba i posilování.

V Opavě jste druhou sezonu, je to první angažmá mimo Pardubice. Jak jste si zvykl?
Byla to samozřejmě velká změna, když jsem měl odejít z města, kde jsem byl celý život. Ze začátku to bylo jiné, ale postupem času si člověk zvykne. Šlo o o posun do ligy, to bylo hlavní. Když se člověk dostane přímo k zápasům, tak vidí, že je to zase někde jinde. Byl jsem ze začátku trochu vykulený.

I ze stadionů, na kterých se hraje? Na takových, který Pardubicích stále chybí?
V Pardubicích to je takové rodinné, ale když pak první zápas začínáte na Spartě, tak je to úplně jiný svět.

A po fotbalové stránce? Dostal jste se na třicítku startů v první lize, na začátku jara jste hrál pravidelně. Bylo to období, kdy jste měl nejblíže do základní sestavy, pokud se to tak dá říct?
Myslím, že to období i po zimní přípravě bylo asi nejvydařenější, i když ten poslední zápas už jsem nehrál. Bohužel pak přišla pandemie, teď se začíná zase odznovu.

Co od vás trenér Jiří Balcárek vyžaduje? Jaké máte úkoly?
Oproti Pardubicím je to trochu jiné. Řekl bych, že hraji více defenzivněji. V Pardubicích jsem hrál i více dopředu.

Znal vás trenér dobře už z druhé ligy?
Trenér měl samozřejmě přehled. Když přišel, tak jsme se hned bavili i o Pardubicích.

Když se řekne Opava, bývá hned zmiňován Pavel Zavadil, jako jedna z ikon soutěže. Jak ho vnímáte vy?
Je to paráda s ním hrát. Hlavně ho můžete sledovat a něco si od něj vzít. Je obdivuhodné, co v jeho věku dokáže. Přijde mi, že je nesmrtelný (usmívá se).

Loni jste byli třináctí, nyní jste po 24. kole na patnácté pozici. Vše se tedy točí kolem záchrany?
Jednoznačně, podzim se nám vůbec nepovedl. Měli jsme uhrát více bodů, ale je to tak. Nezbývá než se na záchranu soustředit a urvat to. Jsem zvědavý, jak to všechno bude. Jestli se bude hrát stále víkend a středa, tak to bude hodně náročné.

Dovedete si představit, že se ročník opravdu dohraje?
Představit si to dovedu. Naopak mě straší to, že by se hrálo bez diváků. Když jsme hráli přípravný zápas před jarem, tak na stadionu bylo asi 300 lidí a bylo to hodně zvláštní oproti lize. Kdyby tam nebyl nikdo, tak si to nedokážu představit. V domácích zápasech nám prostředí pomáhá. Pokud to tak bude, tak to musíme stejně zvládnout.

Pokud byste zůstali patnáctí, čekala by vás baráž. Sledujete na dálku možné soupeře, tedy i aktuálního lídra FNL?
Pardubice sleduji pravidelně, když se hraje. Musím říct, že mě kluci překvapili, že v prvním jarním kole ve Vlašimi vyhráli. Mají dost velkou šanci se nahoře udržet. Myslím, že se jim povedly příchody mladých kluků, někteří zahráli životní půlrok. I další týmy jsou ovšem silné.

Ranní rituál nakopne do nového dne

Neobvyklý koníček Jana Řezníčka? Otužování. Na počátku se připojil ke spoluhráčům, nakonec vydržel nejdéle. Ponoření se do vody Stříbrného jezera je pro něj takovým ranním rituálem. „Málokdy vynechám. Snažím se chodit pravidelně,“ říká Řezníček.

Poprvé si netradiční „koupel“ zkusil na podzim. „Kluci z našeho týmu párkrát šli, tak jsem se k nim připojil. Nemohl jsem se rozhoupat, abych šel, ale popostrčili mě. A vydržel jsem až doteď,“ potvrzuje.

Fotbalista SFC Opava se vodě nevyhýbal ani v zimních měsících. Teplotu vody ani nesleduje. „Teploměr jsem neměl. V zimě to někdo měřil a ukázalo se asi 5 stupňů. Když už tam byl led, tak to bylo kruté,“ vzpomíná si.

Otužovat se chodí na Sádrák, jak se lokalitě říká. „V létě se tam lidé chodí normálně koupat,“ dodává Řezníček.

Co ranní rituál přináší? „Určitě mi to pomáhá, hlavně co se týče imunity. Od té doby jsem nebyl nastydlý. Je to dobré, po ránu to člověka nakopne do nového dne,“ řekl.