Bystričan zachoval ve všech situacích klidnou hlavu. Vychytal první nulu v pardubickém dresu. Nejvíce své spoluhráče i trenéry podržel ve třetí minutě nastavení prvního poločasu. Do souboje tváří v tvář se s ním setkal Drchal. Budinský však tygřím skokem pod nohy bývalého hráče Sparty zpacifikoval. V tu chvíli nedbal na to, že by mohl faulovat a zavinit penaltu.

„Gólman nemůže jít do souboje s připaženýma rukama. V dnešní době jsou ale na nás rozhodčí přísnější. Na videu si vždycky nějaký kontakt najdou. Musíme ale chodit naplno pod nohy. Neřešíme, jestli se soupeře dotkneme, nebo ne,“ říká Viktor Budinský v rozhovoru pro Deník.

Co jste říkal na zákrok vašeho brankářského kolegy?

Věřil jsem tomu, že červenou nedostane. Nicméně, jak rozhodčí nenechal pokračovat ve hře a konzultoval situaci s VARem, tak jsem se začal pomalu chystat, že půjdu na hřiště. Hlavně v hlavě.

Antonín Kinský nejdříve vyfasoval kartu žluté barvy. Vrátil jste se zpátky na lavičku?

V dnešní době je běžné, že se podobné zákroky přezkoumávají. Vyhodnotili to tak, jak to vyhodnotili. Opakuji, byl jsem ready, tak jsem mohl Tondu hned zastoupit.

Slova podpory z lavičky

Kinský v té inkriminované 21. minutě už hasil nebezpečí za obránce podruhé v zápase. Kde se vaši beci toulají?

Snažíme se hrát vysoko. Fotbal se změnil. Moderní trend je takový, že gólman musí stát výše. Pomáhá obraně s dlouhými míči. Bohužel někdy jdeme do rizika a takto to dopadne.

Můžete prozradit, co se honí gólmanovi hlavou, když musí naskočit do zápasu ve dvacáté minutě?

Náhradní brankář musí být nachystán do hry od první minuty stejně jako jednička. Vždy musí počítat s tím, že půjde do brány. Z předzápasového tréninku je rozchytaný. Musí být připraven hlavně mentálně. Zaujmout ten post s klidnou hlavou.

(Pokud se chcete dozvědět, jak Viktor Budinský zvládá roli mentora a proč je Sparta jeho osudovým soupeřem, tak pokraujte do placené části Deníku)

A není to tak trochu „pakárna“ být mentálně devadesát minut připravený a pak stejně do brány nejít?

To je úděl náhradníka. Někdy je to na lavičce extrémně náročné. Na jednu stranu žije s týmem a na druhou v napětí, že by měl naskočit. Po zápase je člověk unavený, jako kdyby chytal. Spíše ale psychicky.

Radoslav Kováč musel se svým týmem řešit nepříjemnost v podobě vyloučení brankáře Antonína Kinského.
Dostali jsme od Jablonce skvělý trénink na téma Práce bez míče, říká Kováč

Jak to vypadalo na lavičce krátce před tím, než jste šel nahradit Kinského? Hučeli do vás spoluhráči a trenéři něco ve smyslu: Buďo, ty náš musíš zachránit…

Spíše než stresovat, se mě všichni snažili uklidnit. Buďo, držíme ti pěsti. Ty to dáš, chyť se nějakým povedeným zákrokem. Šel jsem tam s cílem, chytat v klidu a zbytečně nevymýšlet nějaké blbosti.

Který zákrok byste označil za ten, co vás nastartoval k výbornému výkonu?

V nastavení na mě sám postupoval Drchal a já mu sólo zneškodnil. Jinak Jablonec si moc šancí nevytvořil. Snad ještě kromě té tyče Chramosty. Lépe řečeno, my jsme je k ničemu nepustili. Kluci přede mnou skvěle pracovali. De facto mě toho moc nenechali (pousměje se).

Když jste viděl, že se Drchal zbavil Halinského, věděl jste, jak ho zastavit?

Snažil jsem se souboj s ním ustát a vyčkával, co udělá. Jakmile naznačil, že půjde doprava, tak jsem šel po mé levé straně na zem.

Chtěl jsem pomoct týmu

Pardubice a VAR nejsou zrovna dvakrát kamarádi. Navíc střety gólmanů s útočníky jsou někdy posuzovány prapodivně. Nebál jste se ho při pádu pod nohy dotknout?

Gólman nemůže jít do souboje s připaženýma rukama. Ale souhlasím s tím, že v dnešní době jsou na ně rozhodčí přísnější. Na videu si vždycky nějaký kontakt najdou. Musíme ale chodit naplno pod nohy. Neřešíme, jestli se soupeře dotkneme, nebo ne.

Šel jste si také pobyt na hřiště užít, protože jste dostal šanci po nějakém půlroce?

Jasně. Byl jsem za tu možnost rád. Chtěl jsem ale především pomoct mužstvu, abychom minimálně nedostali žádný gól. Ten bod bereme všemi deseti.

Pomáhal jste zejména při standardních situacích, za které jsou Pardubice téměř rok tepány. Po Bohemce jste prý intenzivně trénovali jejich bránění.

Klademe na standardky velký důraz. Tyto situace nás dlouhodobě v uvozovkách zabíjely. V týdnu jsme na nich tedy intenzivně pracovali. Je to o nějaké zodpovědnosti každého z nás a také důrazu při bránění. Hlídat, aby se nám někdo nerozběhl. Proti Jablonci jsme všechny ubránili a uskákali.

Pardubice téměř celé utkání musely odehrát v deseti lidech. I tak vybojovaly cenný bod.
Pardubice slaví heroický bod. Sedmdesát minut dřely v deseti lidech

Hrát sedmdesát minut v deseti zavání značením hrdinný výkon. Jak jste to viděl jako poslední muž pardubického týmu?

Hrát takovou dobu o jednoho méně, musel být pro kluky přede mnou obrovský záhul. Více méně se pořád posouvat, bránit. Hodně toho naběhali bez míče. Když získali balon, tak museli tvořit hru, abychom se po ztrátách nenechali zatlačit. Klobouk dolů, bylo to extrémně náročné. Ti chlapi nechali na hrací ploše úplně všechno.

V poslední čtvrthodině už vám celkem logicky docházely síly. Jak bylo těžké se koncentrovat na každý centr, na každou přihrávku do vápna?

Z vlastní zkušenosti víme, jaké to je dostat od Jablonce gól v poslední minutě, což se nám přihodilo na jaře u nich. Rozhodnout může sebemenší chybička. Furt jsme se snažili posouvat, hrát u sebe, abychom zabránili průnikovým přihrávkám. Hosty jsme vytlačovali k postranním lajnám a sami nabírali vápno. Bylo to náročné, čas ubíhal pomalu a síly ubývaly. Pomohla nám střídání. Kluci z lavičky nejenže bránili, ale ještě se v závěru snažili udeřit. Bylo by to krásné… Myslím si, že nás Jablonec v závěru nepřitlačil.

S Kinským vycházím dobře

Neměl jste pocit, že soupeř hrál pasivně, přestože měl výhodu jednoho muže v poli?

Trochu mě to překvapilo. Hráči soupeře se dopředu moc nehrnuli. My jsme se ale snažili neustále posouvat do těžiště a zhušťovali jsme prostor. Oni neměli moc kudy útočit. Zkoušeli to dlouhými míči za obranu, které jsme si ale už pohlídali. Kluci to odbránili skvěle.

Všechno špatné, je pro něco dobré. Ukázal se v tomto charakter mladého týmu?

Rozhodně. Takový výkon a takto získaný bod ještě více utuží náš výborný kolektiv. Dodá nám sebedůvěru. Před zápasem se Spartou je to obzvlášť důležité. Dali jsme do utkání všechno, což na Letné musíme zopakovat.

Zmiňujete příští zápas se Spartou. Nemáte tam nahoře nějakého známého, protože je jisté, že Kinský dostane stopku?

(směje se) Asi to tak má být. Na jaře nemohl chytat Florin Nita jako kmenový hráč Sparty a teď bude mimo Tonda. Na zápas se těším a věřím, že si od mistra odvezeme nějaký bod.

Antonín Kinský si s míčem rozumí, což dokazoval i ve své ligové premiéře proti Bohemians.
Táta Kinský poslal učit kluka do pole. Pardubický gólman zúročuje hru nohama

V letní přestávce jste podepsal v Pardubicích tříletou smlouvu. Jak jste rád, že jste konečně někde zakotvil natrvalo?

Jsem rád, že tady o mě projevili zájem. V Ostravě už to na pokračování nevypadalo. Hostoval jsem rok v Pardubicích. S rodinou jsme byli spokojení.

Znovu se ale musíte spokojit s rolí dvojky. Tentokrát vás přeskočil český gólmanský talent. Jak s Kinským vycházíte?

S každým kolegou vycházím dobře. Tady v Pardubicích my gólmani držíme spolu. Fandíme jeden druhému. Žádná rivalita ale kamarádský vztah.

Jste o deset let starší než váš kolega a s většinou dalších spoluhráčů máte k sobě věkově také daleko. Jak se vám žije mezi mladými?

Je mi mezi nimi dobře. Hlavně, když mě poslouchají (směje se). Ne vážně. Má už nějaký věk. V Pardubicích se vytvořila skvělá parta.

Považujete se za mentora?

To asi ne. Když je potřeba, tak se jim snažím pomoct, povzbudit je. Něco za ně vyřešit. Oni jsou však dobří chalani. Moc toho ode mne nepotřebují.