Trenér Krejčí nejen o sezoně: Hráli jsme týmově a do poslední minuty

Jaké reakce na vaše umístění se k vám dostávají?
Samozřejmě z drtivé většiny pozitivní. Jsou i tací, kteří nám tolik nepřejí, ale to je jiná věc. Z devětadevadesáti procent to je v pozitivním duchu. Hlavně jsou lidi nadšení nejen z umístění, ale i z projevu mužstva. Nebyla to jen urputná obrana, ale bylo to dobré i dopředu. A že jsme dávali i pěkné góly.

Taky jsou slyšet slova o pohádkové sezoně nováčka. Jak se na první ligový ročník díváte vy?
S tím bych souhlasil, něco takového asi nikdo nečekal. Na začátku jsem věřil, že bychom mohli být někde kolem jedenáctého místa. Bylo to naše přání, kterému jsme věřili. Když jsme to vyšperkovali ještě na sedmé místo, je to opravdu sezona snů. Při troše štěstí jsme mohli být i šestí. Je to generační úspěch. Možná, že to tady ještě nebylo.

Máte za sebou řadu sezon ve druhé lize. O kolik to pro vás bylo jiné v nejvyšší soutěži?
Především tam je větší zájem médií, jste pod takovým větším tlakem. Co se týče sportovní stránky, tak proti vám hrají mužstva, která mají obrovskou kvalitu. K tomu tempo hry, to je rozdíl. Když potom uděláte nějakou chybu, tak jste za to potrestaní. Postupem času jsme se s tím začali srovnávat, ale na začátku to bylo těžké. Po všech stránkách si musíte dávat pozor.

Pomohl vám v tom i slušný start sezony, když jste v Ďolíčku zdolali Teplice a pak vzali body Slavii?
Když jsme viděli rozlosování, tak jsme si to říkali, protože začátek v soutěži je vždy důležitý. Pro psychiku hráčů i realizačního týmu. Důležitá pak v sezoně byla ještě další věc. Když jsme někde dostali přes hubu, třeba na Baníku (prohra 0:3), kde jsme nehráli dobře, tak jsme to hned za týden dokázali napravit. Hráči si dál věřili a nebylo vidět, že by byli nervózní. Prohráli jsme pak i dvakrát po sobě, ale stejně jsme dál věřili naší hře. To bylo důležité.

Mluvil jste taky o herním projevu. Je v tomto výhoda, že s týmem pracujete dlouhodobě?
Rozhodně ano. Kluci vědí, co po nich chceme. Kádr se zase tolik nezměnil, oproti postupové sezoně jsme herní styl zase tolik neměnili. Bylo dobře, že jsme u toho zůstali. Neslo to ovoce i v nejvyšší soutěži.

OBRAZEM: Podívejte se na přivítání pardubických fotbalistů. Třída Míru ožila

Ten, kdo vás podrobně sledoval ve druhé lize, nebyl podle vás tolik překvapen?
Nejprve se říkalo první sezona, nováčkovský elán a tak dále. Někdo říkal, že nás soupeři podcenili, ale my jsme na to tolik nekoukali. Snažili jsme se hrát takový fotbal jako ve druhé lize.

Zaznamenal jste v ročníku nějaké těžší období?
Jak už jsem říkal, pro nás byly těžké celé dva roky. Po minulé sezoně jsme skončili v létě a skoro za týden začínali. V zimě se hrálo do 23. prosince a pak 3. ledna začínala příprava. Odpočinek tam prakticky nebyl, v tom to pro nás bylo těžké. Navíc nás mrzelo, že jsme si ligu nemohli naplno užít, protože se většinou hrálo bez diváků.

A po té sportovní stránce?
Třeba, když jsme prohráli na Baníku, který má ovšem kvalitu. Dostali jsme čtyři góly v Boleslavi, když nás zasáhl covid a vypadlo asi 15 lidí. Nechtěli jsme spekulovat a zápas odkládat, asi ta možnost byla. Nastoupili mladí kluci. Nejvíce mě ovšem mrzela prohra v Liberci (1:4), hlavně úvodních pětatřicet minut, tam jsme to prospali. To pro mě bylo složité, jinak jsme v sezoně obstáli dobře.

Co podle vás bylo v sezoně nejsilnější zbraní Pardubic?
Myslím, že soudržnost, týmovost a dobrá organizace hry. V obranné i útoční fázi. S tím souvisí i to, že jsme hráli do poslední minuty. K tomu musím přidat i individuální schopnosti hráčů, jako příklad Hlavatý, Solil, Tischler, Jeřábek, Černý. Všichni dokázali dát svoje schopnosti ve prospěch týmu. Nehráli si na to, že se potřebují zviditelnit. Hráli jsme týmově. A další věc je ta, že jsme dokázali reagovat na vývoj utkání. Třeba jsme změnili rozestavení, poslali tam dva útočníky nebo ofenzivnější hráče. V některých zápasech se nám to vyplatilo.

Při pohledu do statistik vyčnívá obránce Martin Toml tím, že v sezoně nevynechal ani jednu minutu. Jak je to, navíc u stopera, možné?
To je krásná pohádka. Martin chtěl jít za každou cenu do Pardubic, i kdyby měl být tehdy ve druhé lize dvacátý hráč. To pro nás bylo zásadní, ani sám nepočítal, že by do sestavy hned naskočil. Svou pílí a přístupem si pozici sám vybudoval. Je to opravdu velký profík. Někteří odborníci se ptali: „To jdete do ligy s Tomlem? To není dobré.“ A on to zvládl výborně. Je to hezký příběh. 

Nechyběl ani minutu: Makám na sto procent, říká pardubický fotbalista Toml

Na stabilním složení obrany jste si dřív hodně zakládali. V lize jste ale na podzim nechali na lavičce Tomáše Čelůstku, na jaře zase Martina Šejvla. Jak složité bylo v tomto s hráči pracovat?
Je samozřejmé, že všichni kluci chtějí hrát. Já jim v kabině říkám, že nemám zodpovědnost jen za každého z nich. My trenéři musíme přemýšlet o týmu a především klubu, aby byl úspěšný. Snažili jsme se tam dát hráče, kterým jsme věřili, že týmu pomohou. Nějaká rotace tam podle momentální formy byla, protože sezona byla dlouhá. Toml je anomálie, ale věděli jsme, že může přijít výpadek formy nebo zranění. Když potom kluci nehrají, tak je to pro ně složité, Někteří to vzali lépe, jiní hůře. Tak to ve fotbale je.

To možná souvisí i s Davidem Hufem. Nejlepší střelec týmu s devíti góly, který většinou vstupoval až do rozjetého zápasu. Jak to bral?
V některých chvílích jsem viděl, že by na hřiště třeba chtěl jít dřív, ale snažili jsme se s ním mluvit: „Podívej se, jaký s tím máš úspěch, jdeš do unavené obrany.“ Postupně pak dostával víc času než dvacet nebo třicet minut. Nebylo to pro něj jednoduché. Předtím rok nehrál a hned skočil do ligy. Třeba si někdo myslel, že by měl hrát od začátku, ale cítili jsme to jinak. Jsme s ním každý den na tréninku. Vycházelo nám to tak, že je lepší, když jde do unavenější obrany. Uvidíme, jak to bude příští sezonu.

Od ledna jste odehráli dvacet zápasů, předtím se během krátké zimní pauzy k týmu připojil Dominik Kostka. Byl pro vás největším překvapením druhé části sezony?
To je jasné, měl v našem týmu dobrý debut. Skočil do toho zápasu v Plzni, kde jsme víc jak poločas hráli v oslabení. Na jaře to byl v několika zápasech rozhodně ještě Ewerton. Zlepšil se i v bránění, tam udělal velký progres. To samé i Cadu. U kluků jako Hlavatý, Tischler a Solil jsme jejich výkony očekávali. Nejvíce překvapil Kostka, na tom se asi shodneme.

Nemáte teď obavu, v jakém složení se sejdete za začátku letní přípravy?
Samozřejmě, že mám. Už víme o hráčích, kteří tady 21. června určitě nebudou. A jsou to tři důležití hráči základní sestavy (Surzyn, Hlavatý, Ewerton). Další jsou ve vzduchu. Budeme se je snažit nahradit.

U Michala Surzyna, který míří do Jablonce, vás to hodně překvapilo, když na něj Pardubice v zimě uplatnily opci?
Ani moc ne, protože ve smlouvě byla výstupní klauzule. Michal podával opravdu dobré výkony, na jaře ho trochu přibrzdil covid, což se na něm podepsalo. Ale když byl na hřišti, tak předváděl kvalitní výkony.

První změny: Surzyn míří do Jablonce, z Pardubic odchází i další hráči

Na doplnění hráčského kádru pracujete. Držíte se osvědčeného modelu, že přivedete hráče a určitou dobu s ním pracujete?
Kádr se doplní, k tomu bychom chtěli i nějaké posílení. Abychom si přivedli nějakého hotového hráče, na to úplně nemáme. Ani bychom nechtěli, aby tady byly velké rozdíly v platech, protože to nedělá dobrotu. Bude to zase spíše o talentovaných hráčích, ze kterých se opět budeme snažit ligové hráče udělat. To je pro regionální klub, jako jsme my, cesta.

Souhlasíte s tvrzením, že druhá sezona pro nováčka bude ještě náročnější?
To se samozřejmě říká. Ale podívejte se třeba na Chrudim, která zatím po postupu do druhé ligy neměla velké problémy. Tato sezona pro nás byla těžká, padaly tři týmy bez možnosti opravy, ale nová sezona bude taky náročná. Musíme mít v hlavě pořád to, abychom byli pokorní, pracovití a bojovali o každý centimetr na hřišti. Na každém míči záleží, na to pak můžeme navazovat. Nikdo si nesmí myslet, že odehrál třicet zápasů v lize a je z něj hned dobrý fotbalista.