Trenér pardubických fotbalistů JIŘÍ KREJČÍ dovedl v premiérové sezoně mezi elitou svůj tým k fantastickému umístění. Není moc lig ve světě, aby absolutní nováček obsadil sedmé místo. Navíc jak říká: „Podařilo se nám něco výjimečné. Navíc prakticky z autobusu.“ Tím naráží na skutečnost, že se svými svěřenci musel při nemožnosti hrát na stadionu v kmenovém městě dojíždět do Prahy. To se nemění ani pro nadcházející sezonu. A nemění se ani cíle. Hlavní je záchrana.
Pardubičtí obhajují sedmou příčku. Jeden by si řekl, že by rádi zaútočili na evropské poháry, minimálně že by cílili na umístění v horní polovině tabulky. Jenže to z jejich úst neuslyšíte.
„Nejdůležitější je záchrana nejvyšší soutěže. To je náš hlavní cíl. Pak uvidíme, jak se bude soutěž dál vyvíjet. Rozumím tomu, že se někteří fanoušci mohou koukat na to optimistickou optikou, musíme ale zůstat pokorní. Nicméně je potřeba zdůraznit, že loňský ročník byl výjimečný ročník. A my dosáhli toho sedmého místa prakticky z autobusu,“ připomíná Krejčí fakt, že domovským stadionem Pardubic je pražský Ďolíček.
Jeho tým nemusí bodovat v každém utkání, nicméně už mu asi nebude stačit občas překvapit. Měl by počítat s povinnými výhrami. Nebo snad ne?
„S tím nesouhlasím. Každé utkání v první lize je ohromně těžké. Nemyslím si, že bychom se měli pasovat do jakéhokoli zápasu jako favorit. Musíme si uvědomit fakt, že se liga vrací k šestnácti týmům. Jeden padá přímo a další dva jsou do baráže. Soutěž bude obrovsky vyrovnaná,“ míní ostřílený kouč.
VÍTĚZÍ LEVNĚJŠÍ POLITIKA KLUBU
Ano, vrací se formát místo osmnácti celků bude soutěžit šestnáct účastníků s nadstavbovými skupinami.
„Já ale preferuji model, který byl vždy. To znamená třicet zápasů. Podržel bych maximálně baráž, ovšem nadstavby to není můj šálek kávy,“ přiznává.
V kádru FK Pardubice došlo k hodně změnám. Klíčová jména jsou nahrazena neznámými. Zřejmě je to úděl klubu, který není stálicí na prvoligové scéně.
„Mámě dvě možnosti. Jít cestou hotových, zkušených, či známých hráčů, což je velká finanční zátěž anebo konat rozumně v korespondenci s rozpočtem našeho klubu. Tedy brát méně známé hráče na hostování,“ vysvětluje Krejčí.
Z toho vyplývá, že z vlastní či regionální líhně v klubu neumějí „díry“ zalepit.
„Největší problém je ten, že naši odchovanci či kmenoví hráči teď nemohli kvůli opatřením proti covidu hrát tři čtvrtě roku fotbal. Soutěž našeho béčka byla úplně zastavena a oni teď nemají žádnou herní praxi. Dlouhá pauza se na nich podepsala. Nemůžeme je hned poslat z ČFL do první ligy. Proto jsme zvolili cestu vzít někoho ze druhé ligy nebo z většího klubu, kde se mohli pořádně připravovat,“ podotýká trenér.
Tým z elitní soutěže nemůže experimentovat a pak honit body.
„Potřebujeme hráče, abychom sezonu co nejlépe rozjeli. Hráče, kteří i když nemají zkušenosti s první ligou, tak alespoň s tou druhou,“ objasňuje Krejčí.
MLADÍ TĚŽCE NESOU KRITIKU
Tváře se v Pardubicích obměňují, ovšem taktika a strategie zůstávají. Žádné přizpůsobovaní hráčům, kteří přicházejí. Naopak to oni se musí podrobit drilu…
„Musí pochopit naši filozofii a jak se chceme na hřišti prezentovat. S hráčem, který na fotbal kašle, se velmi rychle rozloučíme. To jsme dokumentovali v přípravě, kdy jsme se s některými hned po první utkání rozešli,“ připomíná Jiří Krejčí, který dodává: „Když někdo přijde na test, musí být lepší než náš hráč a hlavně připravený! Jestliže je nepřipravený, nebo nevidím zápal pro hru, nevidím důvod jeho pobyt prodlužovat.“
Flinkové zkrátka nemají v FK Pardubice, který si zakládá na poctivém přístupu, místo. I kdyby měli sebevětší talent?
„Dnes už nedokážu definovat co talent je. Ze zkušeností vím, že pokud není talent podpořen pílí, tak to dopadne špatně. Kluci, kteří nemají tolik talentu ale neustále se chtějí zlepšovat, udělají kariéru. Na rozdíl od těch, kteří si myslí, že jsou nadaní, ale pak tomu dávají padesát procent. Upřednostňuji pracovitější kluky.“
Trenér rovněž musí být psychologem, aby mohl porozumět všem generacím.
„S tím problém nemám. Deset let před áčkem jsem dělal u mládeže. Akorát mi připadá, že kluci z mladší generace by chtěli hned všechno. A těžce nesou byť oprávněnou kritiku. Nemůžou ale očekávat, že je budeme chválit, pokud to není dobré. Nechápou, že musejí odvést práci, aby si zasloužili peníze. Nejen na tréninku, ale i mimo hřiště. Tomu se říká profesionalismus a je úplně jedno, kolik za to berete. Až tohle zvládnou, tak potom se mohou někam posunout,“ radí Jiří Krejčí.
Italsko - francouzský koktejl
„Od začátku šampionátu mi imponovala Itálie. Předváděla úplně jiný fotbal než kdysi. Samozřejmě se mi opět líbili i Francouzi. Jsem ale rád, že zvítězili právě Italové.“ Znamená to, že by chtěl hrát v Pardubicích stylem jako Squadra Azzura na ME? „Já bych ten italský fotbal nakombinoval ještě s jiným mužstvem. Italové totiž nebyli na hřišti úplně dominantní. Ale zase hráli s obrovským nasazením a vysoce také oceňuji jejich presink. Přesto bych je namíchal s týmem, které více drží balon.“ Třeba takový italsko – francouzský koktejl…
