Potkali se už jako hráči, později oba působili jako trenéři u pardubické mládeže. Nyní společně dovedli pardubický tým do nejvyšší soutěže. Trenéři Jiří Krejčí a Jaroslav Novotný v rozhovoru popisují svou spolupráci.

V Pardubicích spolu začínáte čtvrtý rok, ale znáte se už mnohem déle. Kdy došlo k vašemu prvnímu kontaktu?
Jaroslav Novotný (JN): My jsme se poprvé potkali v Hradci. Jirka byl tehdy v mládeži a přecházel mezi dospělé. Já už jsem v té době v dospělém týmu působil.

Jiří Krejčí (JK): Ano. Jako hráči. Mně bylo tehdy devatenáct let.

Jak jste se vnímali vzájemně v té době na hřišti?
JN: Já jsem byl v té době útočník, Jirka zase záložník. Když jsem byl starší, tak jsem se taky posouval do zálohy. Žádný problém jsme neměli, mládež tam tehdy byla kvalitní. Byla to ta generace od pana Škorpila, všichni jsme se vnímali pozitivně. Prolínali jsme se kategoriemi a znali se navzájem.

JK: Oba jsme hlavně vyznávali takový technický fotbal. Nebyl to problém, i postově jsme se tomu blížili.

Jako trenéři jste se potom potkali u mládeže v Pardubicích?
JN: Ano, bylo to tenkrát v Rybitví. Hráči z áčka dorostu a sedmnáctky trénovali a hráli zápasy v Rybitví.

JK: Tam jsme se znovu setkali, i když každý u jiného týmu. Já jsem byl u toho mladšího dorostu.

Tři roky jste nyní u áčka. Jaké byly začátky, našli jste hned společnou notu?
JN: Dostal jsem takovou nabídku, že tu budeme spolupracovat, respektoval jsem to. Jirka tady byl samozřejmě delší dobu, měl hlavní slovo, ale v průběhu času jsme to v pohodě skloubili. Já se mu nepletu do kompetencí, které má.

JK: Já bych řekl, že jsme jako tým. Někdo to pak samozřejmě musí rozseknout, to je na mně. Z pětadevadesáti procent ovšem máme na věci stejný názor.

JN: Bavíme se o nominaci, o trénincích.

JK: Myslím, že se vzájemně respektujeme, bereme se jako kolegové.

A když je potřeba něco rozseknout, tak to rozhodující slovo je na vás?
JK: Někdo to musí rozseknout, je to na mně. Většinou máme dilema třeba o jednom hráči. Co se týče tréninkových jednotek, tak se bavíme, kdo jakou část udělá.

Jak to funguje během zápasu? Nejvíce je slyšet trenér Krejčí…
JN: To je jasné, nemůžeme tam řvát oba dva. Já mám spíše pozitivní připomínky. Nejde o to, že někdo udělá chybu a budeme na něj oba řvát. To hráče jenom zabije. Jeden mu řekne, jakou chybu udělal, druhý ho zase třeba povzbudí. Spíš takový hodný a zlý policajt.

JK: To by tak podle mě mělo být. Druhá věc je ta, že tam jsou zásahy do hry, střídání a podobně. Tam se zase radíme, třeba i s Martinem Shejbalem. Většinou na to máme podobné názory.

JN: Dáme návrhy, Jirka to promyslí. Jemu by se tam líbil někdo jiný, my řekneme, že ne. A vždy to pak nějak uděláme.

Michal Hlavatý
Hlavatý: Do zápasů s pokorou. Myslím, že se tam neztratíme

Nastala už situace, kdy jste se pohádali?
JN: Za tu dobu, co jsem tady, bych řekl, že ne.

JK: Ani ne. Že máme každý občas jiný názor, to je v pořádku. Není to tak, že bychom vše odkývali, ale taky to nejde do morku kosti.

Máte před zápasem nebo během utkání nějaké rituály? Kdy se třeba chodíte dívat na rozcvičku?
JK: Já za sebe můžu říct, že jsem dřív na rozcvičky nechodil. Třeba v době, kdy tady byl pan Míchal. I v začátcích, když tady už byl Jarda. Pak jsem přišel na nějakou rozcvičku, my jsme vyhráli, od té doby chodím. Jsme tam oba dva.

JN: A ještě Tomáš Prorok.

JK: Jasně, to je poslední rok. A co se týče nějakých rituálů, tak já mám na zápas stejné hodinky a beru si nějaké kameny do kapsy. Nebo náramky, které mám od dobrých známých či od rodiny. To já dodržuji.

JN: Já nic podobného naopak nemám.

Ze začátku si vás třeba v televizním přenosu spletli, protože kvůli licenci je Jaroslav Novotný psaný v zápise o utkání jako hlavní trenér. Všimli jste si toho, nevadilo vám to?
JN: Ne, tím se vůbec nezabývám.

Je to pro vás, pane Krejčí, nějaké minus, když i při zápase máte to hlavní slovo?
JK: Já to tak prostě beru. Co s tím mám dělat? Zatím jsem s tím žádný problém během zápasu neměl.

A váš pohled, pane Novotný?
JN: Já si nechci honit tričko. Chci, aby fungovalo mužstvo a dobře to fungovalo v klubu. Je to jedno, jestli jsem vepředu nebo vzadu. Hlavně že funguje tým.

V minulé sezoně byl prostor i na uvolněnou atmosféru. Jak vás berou hráči v kabině?
JK: Přečetl jsem si někde zápisník Ládi Škorpila, kterého oba známe, jaký je to psycholog a umí dobře mluvit. Zaujalo mě, že o nás tvrdil, že nám je dohromady asi 116 let. Já bych ale řekl, že schránka je možná trochu škráblá, ale duch je mladý. Myslím, že nejsme v kabině utržení. Někdy si hráči dovolí udělat legraci, když se třeba spleteme v nějakém jménu. To jsou chytlaví (usmívá se). Myslím, že jim rozumíme a nejsme v tomto směru nějací staromilci.

JN: Oba jsme prošli mládeží, já dokonce od elévů až nahoru. Člověk stárnul, ale pořád byl mezi mladými. Mně to ani nepřijde. Kdyby to neviděla jen hlava, mohly i nohy, tak bych si s nimi i zahrál. To už je ale trochu fikce.

A pak nastane situace, že se vaše hlášky dostanou i do vítězného pokřiku…
JK: Každý máme něco. Ať už: je to Morava nebo je to legie. Hráči to prostě vnímají a berou to jako fajn prohoz.

JN: Hlavně to dělá fajn atmosféru v mužstvu a v celém kolektivu. Kluci vědí, že mohou taky něco říct. Nejsme urážliví, pokud to má svoje mantinely. Ještě se nám nestalo, že bychom museli řešit velký konflikt.

Jak do vaší týmové spolupráce zapadají Martin Shejbal (trenér brankářů) a Tomáš Prorok (kondiční trenér)?
JN: Martinův přínos je taky v tom, že byl u reprezentace, má přehled o mladých hráčích, kteří sem pak chodili. Vždy řekl, jaké hráče tam má vytipované. My jsme třeba takového sháněli. Bavíme se hodně i o taktice, zápasech společně.

JK: A Tomáš? Už to vyplývá z názvu jeho pozice, má na starost tu kondiční stránku. Snažili jsme se mu dát prostor v tréninkové jednotce, co se týče pohybové kultury a síly. Nebylo to nejprve jednoduché, nebyli jsme na to zvyklí. My jsme se spíše zaměřovali na technicko-taktickou stránku. Rozhodně to pro nás byl krok dopředu.

JN: Myslím, že si to celkově sedlo. I s tím, že jsme si vycházeli vstříc a tréninky tomu přizpůsobili. K tomu ty všechny protahovací cviky. Když se za den třikrát neprotáhne, tak je nešťastný (usmívá se).

Trenéři FK Pardubice

Jiří Krejčí je na střídačce pardubického A-týmu již od roku 2013, kdy nastoupil místo Martina Svědíka. Jaroslav Novotný, který se přidal v roce 2017, má licenci pro profesionální soutěže.