Když pardubický klub v létě 2020 slavil postup do FORTUNA:LIGY odkazoval se k historii a připomínal, že se pardubický fotbal vrací do nejvyšší soutěže poprvé od roku 1969. Tehdy v ní bojovali hráči místního VCHZ a právě ty pozval současný účastník elitní soutěže na utkání proti Českým Budějovicím. Ještě jednou se zmínila slavná minulost. Při otevírání zrekonstruovaného stadionu, na kterém pozvaní borci cedili krev pro Pardubice.

„Jsme nadšení z toho, že všech sedm oslovených s naším pozváním souhlasilo. Dokonce bych se nebál říci, že byli potěšení,“ vysvětluje Radek Klier, PR manažer FK Pardubice.

„Pardubické legendy čeká v neděli v poledne společný oběd s vedením klubu. Určitě dostanou prostor, aby si mohly v klidu popovídat a zavzpomínat. Ligové utkání pak budou sledovat z komfortu naší VIP zony.“

Před utkáním lze spatřit všechny pozvané na trávníku jejich Gottwaldově stadionu, kde dostanou upomínkové dárky.

"Věříme, že se zaslouženě dočkají i potlesku zaplněných tribun. Potlesk bude pochopitelně patřit i těm členům týmu, kteří již nejsou mezi námi. Věříme také, že se pozvaní na ploše našeho stadionu dočkají příjemného zážitku a že utkání proti Dynamu České Budějovice jim průběhem i výsledkem udělá radost," říká Radek Klier.

Někteří z nich měli, či mají radost jen z toho, že jejich fotbalový rod nevymřel po meči. O tom, že trojka pardubického áčka Nicolas Šmíd má slavného dědu v podobě Jaromíra Možíše, už ví každý pardubák. Kdo by ale tušil, že Jan Chramosta, který buší na dveře ligových kanonýrů, je vnukem dalšího z nich…

Logo tehdejšího účastníka nejvyšší soutěže.Logo tehdejšího účastníka nejvyšší soutěže.Zdroj: klub

Seznamte se

František Bukač (narozen 9.11. 1944 – věk 79 let)

V devíti letech začínal v dresu Tesly na Vinici. Velký talent ale prokázal i na ledě. Na konci dorosteneckého věku se definitivně rozhodl pro fotbal. Vysoký stoper strávil vojnu v Táboře, například s legendárním Pardubákem Ladislavem Procházkou, následně se vrátil do Tesly. Ale jen na chvíli, přešel na „Gottwalďák“ do VCHZ, kde v ligové sezóně 1968/69 nastoupil do 18 utkání. Klubu zůstal věrný i v dalších letech, časem se stal oporou B-týmu a v roce 1981 média hlásila, že nastoupil k 700. utkání v dresu VCHZ! Na závěr kariéry si zahrál ještě v Sezemicích.

Miroslav Jirousek (nar. 12. 11. 1946 – 77 let)

Od osmi let hrál fotbal za Lokomotivu Pardubice na postu útočníka, na vojně hrál za Duklu Tábor a poté za VCHZ Pardubice. V ligové sezoně 1968/69 odehrál 24 utkání a vstřelil v nich tři góly. Po sestupu po něm sáhl Baník Ostrava, v jehož dresu odehrál pět sezon, další tři nastupoval v Teplicích, odkud v roce 1978 přestoupil to tehdy druholigového Jablonce. V 1. lize odehrál 173 utkání, vstřelil 17 gólů. Jeho synovcem je Pavel Jirousek, který v lize odehrál přes dvě stovky utkání a před několika lety sklízel úspěchy jako trenér MFK Chrudim.

Vladimír Kára (nar. 6. 1. 1947 – 77 let)

S profesionálním fotbalem začínal v rodném v druholigovém Mostu, dvě vojenská léta prožil v Dukle Tábor, odkud zamířil do Pardubic. Hned v první sezoně se podílel na postupu VCHZ do 1. ligy a jeho podpis byl výrazný – se 24 vstřelenými góly se stal nejlepším střelcem soutěže. A i mezi elitou se mu dařilo, byl se šesti góly nejlepším střelcem týmu a tak se okolo něj točilo hodně nabídek. Po sestupu přestoupil do ligového Kladna a po dalším roce do Sparty. S ní vyhrál domácí pohár v tehdejším Poháru vítězů pohárů (dnes Evropská liga) se probojoval s letenskými do semifinále. Po skončení kariéry byl dlouhé roky vedoucím sparťanských týmů.

Luboš Liška (nar. 23. 2. 1944 – 80 let)

Brankář z Lipenců u Prahy začínal s fotbalem v pražské Dukle, kde strávil celý dorostenecký věk a strávil v ní i nějaký čas v rámci vojenské služby, ale přes slavného Ivo Viktora bylo obtížné se prosadit. Po dalším vojenském angažmá v Lounech přestoupil do tehdy druholigového VCHZ Pardubice a patřil ke klíčovým postavám sestavy při postupu do 1. ligy na jaře 1968. V nejvyšší soutěži odchytal 16 utkání, v týmu setrval i po sestupu do 2. ligy.

Jan Mareš (nar. 16. 12. 1945 – 78 let)

Rodák z pražského Karlína začínal v tamním klubu a hrál tak dobře, že vojnu strávil v divizním VTJ Louny. Poté měl několik nabídek, včetně těch z pražských „S“ či z Teplic, ale vybral si VCHZ Pardubice. Záhy se na východě Čech oženil, vybojoval s týmem postup do 1. ligy a v sezoně 1968/69 odehrál polovinu utkání. Po sestupu přestoupil do Slavie, s níž vyhrál Český pohár a v roce 1972 2x nastoupil za reprezentační áčko. V lize odehrál celkem 193 utkání s devíti střeleckými zásahy. Dlouhé roky hrál za starou gardu Slavie, na jejímž chodu se podílí dodnes.

Jaromír Možíš (nar. 21. 12. 1942 – 81 let)

V mládí se rozhodoval mezi volejbalem a fotbalem, zelený trávník vyhrál, a tak oblékal dres Spartaku Přerov. Vystřídal řadu postů, díky své vytáhlé postavě se prý občas postavil mezi tři tyče. Vojna ho zastihla v Písku, odkud se s gólmanem Stieglerem přesunul do VCHZ Pardubice. Dařilo se mu, v roce 1966 po něm sáhla pražská Sparta, se kterou vyhrál titul a zahrál si v Lize mistrů. Na jaře 1968 už ale oblékal znovu dres Chemiků, postoupil s nimi do ligy a odehrál celou ligovou sezonu s bilancí 19 utkání, v nichž vstřelil jeden gól. Po skončení aktivní kariéry působil jako trenér mládežnických týmů VCHZ, následně se věnoval trenérské činnosti v nižších soutěžích v regionu.

Jan Šáral (nar. 14. 10. 1944 – 79 let)

Narodil se v Benátkách nad Jizerou, kde začal s fotbalem, a odkud přišel v září 1966 do VCHZ Pardubice. Krátce nato musel jako vysokoškolák na vojnu do Tábora, odkud se po roce na „Gottwalďák“ vrátil. V dresu chemiků naskočil v ligové sezoně 1968/69 do čtyř utkání a jedním gólem se podílel na výhře nad Duklou Banská Bystrica. Za VCHZ hrál až do roku 1976, krátce nastupoval za Jiskru Kolín a v roce 1977 jednu sezonu hájil barvy pardubického Slovanu. Věnoval se i trénování mládeže a dohlížel také na růst svého vnuka Jana Chramosty, současného kanonýra FK Jablonec.