Pardubická posila last minute přišel ze Sparty do klubu, který bojuje o holé bytí v nejvyšší fotbalové soutěži. Jak to dopadne, má ale jasno: „Zachráníme se,“ vyhlašuje Patrák v rozhovoru pro Deník. 

Vojtěch Patrák při pardubickém debutu se Slováckem.Vojtěch Patrák při pardubickém debutu se Slováckem.Zdroj: Ladislav Nussbauer

Ještě minulý týden jste seděl na lavičce v utkání Konfederační ligy. Napadlo vás, že do Bělehradu k odvetě s Partizanem už neodletíte?

Napadlo. Nosil jsem tu myšlenku v hlavě, protože se o tom jednalo už dva dny před Konfederační ligou. Tak nějak jsme počítal, že k odvetě už se Spartou neodletím.

Stal jste se pardubickou posilou last minute. Jak se upeklo vaše hostování?

Celé to trvalo pět dní. Oslovili mě pan Zavřel s panem Shejbalem s tím, že mají o mě zájem. Začal jsem to řešit s mými agenty panem Müllerem a panem Kratochvílem. Dohodli jsme se, že do léta budu hrát za Pardubice.

Od malička jsem sparťan

Blížila se uzávěrka zimního přestupního termínu. Bylo vaší prioritou opustit Spartu?

Nebylo to úplně moji prioritou, nicméně, když se objevila nabídka hrát nejvyšší soutěž, tak jsem neváhal.

Proč jste si vybral, či kývl na nabídku Pardubic?

Znám tady pár kluků, s některými jsem už hrál dříve v jednom týmu. Pardubice mi jsou sympatické, chci v jejich dresu zkusit a pravidelně hrát první ligu.

Čím vám jsou sympatické?

Hlavně je tady mladý kádr.

Jak se stavěla ke změně Sparta? Byl součástí dohody odchod mladého pardubického gólmana Filipa Nalezinka na Letnou?

To netuším, jestli to bylo součástí dohody klubů. Pan Rosický mi řekl, že rozhodnutí je čistě na mně. Pokud budu chtít jít, tak mě pustí.

Pardubičtí fotbalisté s Hradcem Králové jen remizovali.
V Pardubicích potřebovali do týmu nějaké hrany. Tak si rovnou vybrali Hranáče.

Pocházíte z Vrchlabí a odtamtud jste zamířil do Sparty. Proč jste si nevybral Hradec?

(úsměv) Byl jsem na kempu v Praze, kde si mě vyhlédli trenéři ze Sparty.

A Sparta se neodmítá, viďte?

Přesně tak.

Fanouškem pražské Sparty jste byl od malička?

Ano. Táta mě od malička vedl ke Spartě. Takže jsem byl vždy sparťan.

Splněný sen na hřišti AC Milán

Ve Spartě ale nemají mladí fotbalisté na růžích ustláno. Možná tak do dorostu. Proč jen talent nestačí?

Je tam strašně moc talentovaných kluků z celé republiky. Jen talent v té obrovské konkurenci nestačí. Je zapotřebí píle a také štěstí.

Tak z nich jsou „potulní kejklíři“ a málokdo se pak stane pevnou součástí letenského týmu. I když nasbírají tolik žádané zkušenosti.

Ve Spartě se vždy usilovalo o nejvyšší příčky. Kupují se hotoví hráči. Pro nás mladé je to těžké, ale teď je vidina slibnější. Když se nám bude dařit, tak šanci dostaneme.

Ano, v poslední době se to zlepšilo. Mladí dostávají více příležitostí. Je to největší motivace udržet se v áčku?

Dříve se tak moc nedělo a kluci, přesto že dřeli, tak ztráceli víru. To se ale opravdu změnilo.

Jakub Rezek posílil pardubické fotbalisty.
Nebudeme plavat v moři plném žraloků. Budeme ležet na pláži," směje se Rezek

Není lepší ještě v jinošském věku přestoupit do ne tak prestižního klubu, v něm se stát hotovým hráčem a na Letnou se oklikou vrátit?

Vypadá to tak, ale být odchovancem Sparty má pořád zvuk. Troufnu si říct, že jsme si prošli nejlepší fotbalovou akademií v republice. Takovou cestu bych nevolil.

Vy osobně jste dostal příležitost v Monaku na sedm minut v předkole Ligy mistrů a ještě před tím v Evropské lize minutu na AC Milán. Jaké to bylo vyběhnout na San Siru?

(úsměv) Neskutečný zážitek. Před tím jsem tam byl s tátou na Lize mistrů a říkal mu, že bych si chtěl někdy tady zahrát. Přestože se jednalo o jedinou minutu, splnil se mi sen. Furt je to San Siro. Ohromně jsem si to užil.

Do kabiny Sparty B něco šoupnu

Co jste stihl s pardubickým týmem před utkáním se Slováckem a jak bylo těžké sžít se s herními systémy?

Jeden trénink. Jestli to bylo těžké? Je to moje práce a musel jsem se přizpůsobit. Jsem rád, že mi dali trenéři šanci hned v základní sestavě. Všechno si to sedne po pár trénincích.

Zmínil jste, že jste se znal s některými hráči, ještě před vstupem do pardubické kabiny. O koho šlo? 

S klukama z jednadvacítky. S Tomášem Solilem, Robinem Hranáčem, Lukášem Červem a Jakubem Markovičem. Červa a Karla Pojezného znám z hostování v Jihlavě.

Za chvíli bude v Pardubicích celá jednadvacítka. Čím to?

To nedokážu posoudit.

Ve 20. kole jste nastoupil za dva kluby. To už zavání kuriozitou, nemyslíte?

Netušil jsem, že je to taková kuriozita. To jsem rád (smích). V plánovaném termínu jsem v závěru střídal za Spartu v Českých Budějovicích. A teď hrál od začátku proti Slovácku.

Pardubičtí fotbalisté se rozešli se Slováckem smírem.
Jako přes kopírák. Bezbranková remíza aneb Pardubice sužuje gólové sucho

Jak byste premiéru s výsledkem 0:0 zhodnotil: týmově, individuálně?

Nebyl jsem tolik na míči, jak bych si sám představoval. Některé herní situace jsem mohl vyřešit líp a v klidu. Postupem času se bude zlepšovat. Zažiju si herní automatismy. Co se týče hodnocení našeho celkového výkonu, tak první poločas nám nevyšel. Slovácko nás tlačilo. Ve druhém jsme se zvedli a soupeře několikrát vystrašili.

Co může přinést Vojtěch Patrák do pardubické hry?

Mohu zahrát na více postech. Ať už na obou krajích zálohy nebo na desítce. Klidně i v útoku. Myslím, že když se dostanu do šance, tak umím být v zakončení produktivní. Týmu bych chtěl pomoct čísly v brankách i asistencích.

Jak jste na tom s psychikou, protože jdete z předního týmu nejvyšší soutěže, potažmo druhé ligy do celku, který bojuje o bytí v první lize?

S psychikou jsem na tom v pohodě. Žádný tlak si nepřipouštím. S Pardubicemi se zachráníme.

Když Sparta B skončí do třetího místa, Pardubice se vyhnou baráži i ze 14. místa. Co šoupnete bývalým spoluhráčům, aby to se postarali?

(rozesměje se) To zařídím. Ne vážně. Budeme si to chtít uhrát sami. Je se nerad na někoho spoléhám.