FORTUNA:LIGA – 14. kolo:

FK Pardubice (13. místo, 13 bodů, 11:19) – FC Zlín (16. místo, 7 bodů, 13:34).

Sobota 15:00, CFIG Arena.

Odchovanec moravanského fotbalu nejdříve velkou mírou přispěl FK Pardubice k historickému postupu do nejvyšší soutěže. Pak odtáhl dva a půl roku v azylu na Bohemians. Když už se viděl na stadionu ve svém městě, přišlo zranění, kterému oddálilo premiéru v CFIG Areně. V sobotu jeho tým nastupuje proti Zlínu a on by si konečně mohl vyzkoušet nový trávník. Letošní premiéra to ale nebude, tu si odbyl před týdnem v Českých Budějovicích, když naskočil na poslední dvacetiminutovku.

„V Pardubicích je teď velká konkurence. Kádr je hodně vyrovnaný. Postupnými krůčky se budu přibližovat k více minutám. Pak už to bude jenom o mně, jak se mi podaří splatit důvěru trenérů. Pokud se mi bude dařit, tak věřím, že se postupem času mohu do základu dostat. Náš tým je ale dobře nastavený a sehraný. Moje momentální pocity jsou takové, že jsem rád, když bude fungovat jako celek. A hlavně jsem štastný, že znovu mohu být jeho součástí,“ říká Tomáš Solil v rozhovoru pro Deník.

Zdroj: Youtube

Nečekaná druhá operace

Máte přesně spočítané, kolik jste chyběl dní na ligovém trávníku?

Na den určitě ne. Je to kolem čtyři sta dní, když jsem si to tak zhruba počítal. Už jsem se fakt těšil na návrat, protože to byla strašně dlouhá doba.

Jak jste snášel být více než rok bez fotbalu?

Musím se přiznat, že ze začátku to bylo hodně těžké. Hlavně na psychiku. Prakticky jsem nemohl nic dělat. Po nějaké době jsem se s tím srovnal. Snažil jsem se být pozitivní a trpělivý. A dočkal jsem se (úsměv).

Bylo čekání o to horší, když jste dva a půl roku dojížděl za domácími zápasy do Ďolíčku a na jaře se vám otevřel za humny nový stadion?

Na ten stadion se těšil asi každý, kdo tady v tu chvíli hrál. Nebyl jsem výjimkou. Fakt to pro mě byla škoda, protože jsem chtěl být při otevíračce na hřišti. To se nedá nic dělat. Možná se premiéra už blíží.

První zápas pod trenérem Kováčem jste absolvoval doma na Bohemce s Bohemians. Objevil jste se v základu. Vypadalo to, že máte jeho důvěru.

Myslím si, že treneři nechtěli po svém příchodu nic měnit. Tehdy bych udělal všechno pro to, abych mohl hrát stabilně v základu. Bohužel přišly zdravotní problémy. Snad jsem si je vybral už nadobro (mrkne). Teď jsem rozhodnutý pomaličku bojovat znovu o základ.

Tomáš Zlatohlávek se prosadil poprvé v lize a zařídil tak vítězství Pardubic na hřišti Českých Budějovic.
Trenéra Kováče potěšil návrat Solila i první ligová trefa Zlatohlávka

Nebyl to pech, že jste vypadl kvůli zranění ze sestavy zrovna, když přišel nový trenér?

Určitě jsem byl rád, že mě hned zařadil do základní sestavy, protože člověk nikdy neví, co může od nového trenéra čekat. Škoda, že pouze na jeden zápas. S týmem pak až na pár hráčů rotoval. Stabilní jedenáctka se mu vykrystalizovala po několika kolech.

Co se vám tedy přihodilo? Jaká byla diagnóza vašeho zranění?

Původně jsem měl podstoupit lehčí operaci s meniskem. Doktor mi ale po zákroku sdělil, že jsem měl také utrženou chrupavku. Po měsíci jsem musel ještě na jednu operaci, při které mi implantovali část umělé chrupavky. Hojení a léčba tak trvaly mnohem déle.

Proč vaše rekonvalescence trvala dlouho? Trápily vás nějaké komplikace?

Jelikož musela umělá chrupavka srůst s tou zdravou, tak to vyžadovalo, tuším, že minimálně šest měsíců. Pak následovala rehabilitace. Nohu jsem půlroku téměř nepoužíval a svalstvo bylo totálně ochablé. Tak jsem musel všechno dohánět. Řekl bych, že to bylo podle plánu pana doktora Svědíka, u kterého jsem rehabillitoval.

Asi jste nechtěl návrat uspěchat, protože těch varovných příkladů je dost. Nově Patrick Schick…

Vím o nich. Každý z odborných kruhů i fotbalového prostředí mě k tomu nabádal. Ve smyslu, že se nic nestane, když to bude trvat nějaký ten týden navíc, protože už to je stejně dlouhá doba. Nastavil jsem si to stejně. Když jsem si nebyl jistý, že je všechno v pořádku, nebo jsem cítil větší únavu, tak jsem raději polevil, než abych to tlačil přes sílu. Vlastně ani pan Svědík mě nepouštěl přes nějakou hranu, abych něco přetáhnul. Byli jsme trpěliví a teď už je to snad v pořádku (zaklepe na stůl).

Tomáš Solil chce a především věří, že sezonu zvládnou lépe, než tu předešlou.Tomáš SolilZdroj: Radek Klier

Solilův svátek připadne na 28. října

Jste tak trochu světlou výjimkou, protože v dnešní uspěchané době plné netrpělivosti, jste byl naopak disciplinovaně trpělivý. Je to jedna z vašich vlastností, či vás okolnosti donutily?

Když už jsem se cítil dobře, dostával se do kondice a mohl si dovolit více a více cviků, tak mě samozřejmě lákalo návrat urychlit. Jenže mi to realizační tým ani nedovolil. Je to především o mně, ale popravdě nedostal jsem prostor se sám rozhodnout (pousměje se). Plán byl jasně daný a já ho musel dodržet.

Nebyla ohrožena vaše kariéra a nenapadaly vás myšlenky, že budete hrát jen krajský přebor za svoje Moravany?

(směje se) Pochopitelně jsem o tom hodně přemýšlel, protože mi bylo sděleno, že je to vážné zranění. Záleží na každém jednotlivci zvlášť, jak se to zahojí. Nějaké černé scénáře jsem si však nepřipouštěl. Popravdě jsem si nedokázal představit, že bych už nemohl hrát fotbal na nějaké vyšší úrovni. Jsem jenom rád, že koleno drží. A doufám, že už bude držet celý život.

Na ligové trávníky jste se vrátil 28. října. Bude tento den slavnostní nejen pro republiku ale také pro Tomáše Solila?

(rozesměje se) Pro mě je to momentálně významný den. Pro můj vnitřní pocit určitě. Opakuji, jsem moc rád, že jsem zpět.

Ještě to ale není na základ, co říkáte?

V Pardubicích je teď velká konkurence. Kádr je hodně vyrovnaný. Postupnými krůčky se budu přibližovat k více minutám. Pak už to bude jenom o mně, jak se mi podaří splatit důvěru trenérů. Pokud se mi bude dařit, tak věřím, že se postupem času mohu do základu dostat. Náš tým je ale dobře nastavený a sehraný.

Kamil Vacek přináší v zápasech svému týmu štěstí. Proti Olomouci nastoupil v základní sestavě a podepsal se pod povedený výkon Pardubic.
Jasný gól. Ani kluci z Olomouce nechápali, proč nebyl uznán, kroutí hlavou Vacek

Není úplně lehké skočit z lavičky na posledních dvacet minut a svým výkonem si vydobýt základní sestavu, co vy na to?

Moje momentální pocity jsou takové, že jsem rád, když bude fungovat náš tým jako celek. A hlavně jsem šťastný, že znovu mohu být jeho součástí.

Zúčastnil jste se otevření nové arény v Pardubicích a co jste slavnostní chvilce říkal?

Byla to paráda. Začínali jsme se Slavií, takže to je vždy ten top zápas. Dlouho jsme na podobnou chvíli čekali. Jediný minus byl ten, že jsem nemohl být na hřišti (teď již úsměv). Moc jsem si to užil i na tribuně. Vlastně celé jaro. Téměř každý zápas byl vyprodaný, atmosféra na stadionu báječná. Bylo to opravdu parádní jaro.

Co jste říkal na výkony spoluhráčů v jarní části, protože než jste se zranil, byly Pardubice výsledkově bídné?

Vloni na podzim jsme měli těžké období. Postupem času se to zvedalo a v jarní části bylo vidět, že tým má kvalitu na to v tabulce vystoupat výše.

Zmiňujete konkurenci. Pardubická záloha personálně posílila, nebál jste se o místo v sestavě?

Pro každého hráče je jenom dobře, i když možná se najdou tací, kteří to berou negativně, že ho konkurence v týmu může jenom posunout. S tím souvisí vyšší motivace a chuť být lepší.

Při vidině návratu jsem zatínal zuby

Nejste úplně odchovancem, ale každopádně se můžete označit za pardubického patriota, kterých v týmu moc není. Vnímal jste to tak, že si všichni už přejí váš návrat?

V Pardubicích působím fakt už dlouho. Prošel jsem snad všemi kategoriemi. Nějakým způsobem jsem to vnímal, ale že bych na to kladl zvláštní důraz, tak to se říct nedá.

Kdo vás na cestě zpět za fotbalem podporoval?

Spousta lidí. Kamarádi a hlavně rodina. Pomáhala mi s dojížděním do Ostravy, kde jsem podstoupil operaci. Hodně musím poděkovat Svědíkům, protože jsem se tam skoro celý rok připravoval. Byl jsem u nich každý den a poskytli mi servis, který bych si nebýt fotbalistou, jen tak nemohl dopřát. Musím zmínit podporu z pardubického klubu, který mi dal prostor na zotavení a čas na léčbu. Zkrátka mě podržel.

Co fanoušci? Na sociálních sítích už se vás nemohli dočkat.

Něco jsem postřehl. Je to pro mě motivační. Jsem rád, že si na mě vzpomněli. Rozhodně mě to potěšilo a dodalo mi to drajv do toho vrátit se zpátky.

Jak je to s nabíráním fyzické kondice v rozehrané sezoně?

Musím říct, že to nebylo jednoduché. Doba bez sportování byla fakt dlouhá. Než jsem začal trénovat s týmem, tak jsem měl dost dlouhou dobu kondičního bloku. Čistě jen běhání, nabírání síly s kondičními trenéry. Na měsíc jsem dostal individuální přípravu. V programu stálo odběhat nějaké kilometry, k tomu různá cvičení. Do tréninku jsem musel přijít maximálně připravený, abych ho mohl odjet naplno.

Ultras Pardubice už nejsou v CFIG Areně k vidění.
Šéfa Pardubic nadzvedl ze židle vzkaz: My chceme Jeřába, nechceme žádné opice

Vidina návratu byla tou nejsilnější motivací?

Přesně tak. Některé dny to bylo nepříjemné, ale zaťal jsem zuby. Vím, že se mi to může pozitivně vrátit.

Jak jste se tedy cítil v Českých Budějovicích po fyzické stránce?

Cítil jsem se výborně. Snad si kondičku udržím.

Jdete znovu do všeho naplno, či máte povědomí, že jste krátce po vážném zranění?

Při tréninku vůbec nevnímám, že bych byl zraněný. Před jednotkou, když ještě nejsem tolik zahřátý, tak občas nějakou bolest cítím. Vždycky se musím pořádně zahřát, abych byl v tréninku ready. Nevnímám to tak, že bych se bál kopnout do míče, nebo jít do nějakého souboje.

Jít do zápasu z lavičky je ale něco jiného, než rozjíždět trénink. Co vy na to?

Je to trochu jiné. Na druhou stranu jsem si sám našel nějaké cviky, které mi pomáhají, abych byl úplně v pohodě. Snažím se je dělat pravidelně a opravdu mi pomáhají.

Tři body by se extrémně hodily

Fyzička v pohodě a do toho i psychika. Vždycky se vrací lépe výhrou. Vy jste si vítězný pokřik zažil naposledy s Libercem někdy v srpnu 2022 a od té doby sledoval jen klubová videa…

Ten návrat byl o to sladší. Všichni víme, že se jednalo o velice důležitý zápas. Tím, že jsem mohl nastoupit na nějakou jeho část a byl vítězný, tak to jsem zažíval úplně skvělé pocity. Nejen v kabině, ale celá cesta autobusem domů byla parádním zážitkem.

A vidíte, najde se i výhoda pro střídajícího hráče. Po závěrečném hvizdu zvedá ruce na hrací ploše…

To je pravda (úsměv). Parkrát se nám ale stalo, že jen strážit vedení 1:0 se nám úplně nevyplatilo. V Budějkách se nám to podařilo udržet, za což jsem byl strašně rád.

Pardubice vyhrají po pěti kolech a přesto se spodku nevzdálí, protože tři body získají i jejich pronásledovatelé jako Jablonec a Karviná. No není to k vzteku?

V tomto kontextu bylo naše vítězství ještě důležitější. Je ale fakt, že jsme nepočítali, že týmy kolem nás budou také vyhrávat. Hlavně, že jsme je získali my. Tabulka je velice vyrovnaná. Může vyhrát každý s každým. Soustředíme se ale hlavně sami na sebe.

Vladimír Pitter (druhý zleva) se jako předseda představenstva FK Pardubice má na starosti spoustu záležitostí. V současnosti nejvíce řeší zlepšení služeb v CFIG Areně.
Trumfy silného hráče podle Pittera: infrastruktura, řízení klubu a kvalita kádru

Čeká vás Zlín, tedy další zápas o pomyslných šest bodů. Kromě toho mu máte co vracet za jarní krach ve skupině o udržení. Může být vyšroubovanější motivace a nejedná se o zápas podzimu?

Pro mě určitě (smích). Ne vážně. Asi se to dá takto nazvat. Teď chceme a musíme tři body z venku potvrdit doma.

Může tento zápas rozhodnout u úspěšnosti či neúspěšnosti podzimní části?

Bavili jsme se o tom s klukama i trenéry. Na toto utkání klademe velký důraz. Nemá cenu si nic nalhávat. Tři body by se nám extrémně hodily. Navíc doma jsme vyhráli na podzim jenom proti Karviné. Kdy už jindy najet na vítěznou domácí vlnu, než tento víkend…

Zlín se po domácí ostudě s Mladou Boleslaví nakopl. Nepřišla pro vás trenérská výměna v ten nejméně vhodný okamžik?

Změna trenéra jim opravdu pomohla. Manšaft vypadá kompaktibilnější. Přijde mi, že hráči stojí více při sobě. Zvedli se herně, uhráli remízu v Olomouci. V týdnu vyřadili z poháru Baník. Na druhou stranu mají v nohách zápas na víc, což by mohlo hrát v náš prospěch.

Pod novým trenérem ještě nedostal gól. Pardubice mají se střílením branek velké problémy. Nemůže to skončit 0:0?

Bude to určitě těžší než, kdybychom hráli se Zlínem před čtrnácti dny. Impuls je tam vidět. My si ale dokážeme vytvořit šance a přečíslovat soupeře. Potřebujeme vždycky dát první gól, abychom získali ještě více odvahy a pohody. Věřím, že navážeme na výkony z posledních zápasů a utkání se Zlínem zvládneme vítězně.