V Rychnově nad Kněžnou si spolehlivého stopera vyhlédl ve třiadvaceti letech známý trenérský mág Ladislav Škorpil. Jedním z důvodů byl možná Zemánkův výkon v pohárovém duelu s pražskou Spartou. Tým oblastního přeboru sice prohrál před šestitisícovou návštěvou 6:0, ale ligové hvězdy z Letné se tehdy pořádně nadřely. ,,Nemyslím si, že by to bylo jen kvůli tomuto utkání. Možná tomu tenhle zápas napomohl, ale už to byla spíše taková třešnička na dortu v tom, co jsme s rychnovským týmem prožívali. Sehráli jsme tehdy více kvalitních zápasů,“ má jasno dnes šestačtyřicetiletý Zemánek.

Na jaře 1998 už putoval s koučem Škorpilem na Slovensko, kde hrál ligu za DAC Dunajská Streda (15 zápasů, 1 gól). Skok to byl obrovský, klub ke všemu bojoval o záchranu. ,,Jednoduché to nebylo. Dunajská Streda figurovala po podzimu na posledním místě, takže tam byly velké tlaky na psychiku. Přesto jsem to nějakým způsobem zvládl a na jaře odehrál všech patnáct zápasů. Pro můj start v profesionálním fotbale se jednalo o skvělou zkušenost, přestože klub sestoupil.“

V létě následoval návrat. Nikoliv do Rychnova, ale do Hradce Králové. Poctivý bojovník se rychle stal nepostradatelným. Začal nosit kapitánskou pásku. V lize v černobílých barvách Votroků odkopal 110 zápasů a vstřelil tři branky. Řadu startů si připsal i ve druhé nejvyšší soutěži. ,,Být kapitánem v Hradci jsem vždycky považoval za obrovskou čest. Nechci, aby to znělo jako nějaké klišé. Jsem kluk z Doudleb, pro něhož byl v rámci kraje Hradec Králové top klub. Svým způsobem šlo o nedostižnou metu. Kdykoliv jsem projížděl kolem stadionu s lízátky, představoval jsem si, jaké to asi může být si tam zahrát. Byl jsem rád, že se mi to v dospělosti splnilo. O pásku nešlo, ale vážím si toho dodneška.“

V roce 2005 hráčskou kariéru ukončil. V pouhých třiceti letech. Na vině byly přetržené křížové vazy v koleně. ,,Musel bych podstoupit operaci. Čekala by mě dlouhá rehabilitace s nejistým koncem. Znal jsem případy, kdy ne všichni spoluhráči, kteří to absolvovali, se mohli plnohodnotně vrátit na hřiště. Svoje další kroky jsem se rozhodl směřovat mimo fotbal,“ objasňuje důvody poměrně brzkého odchodu z velké fotbalové scény.

Na té menší však jeho jméno stále figurovalo. Prakticky až do loňského léta působil coby trenér v mládežnické sekci Rychnova nad Kněžnou. ,,Měl jsem tam syna. To byl největší důvod. Prošel jsem s ním v podstatě všechny věkové kategorie. Po patnácti letech jsem skončil. Generace hráčů, v níž byl i můj syn, dosáhla dospělosti. Navíc jsem cítil, že si potřebuju od fotbalu odpočinout. Bylo toho dost.“

Dnes pracuje ve „škodovce“ v oddělení Řízení výroby. Ve volném čase lyžuje, hraje badminton, plave nebo jezdí na kole. Občas vyrazí i na zápasy staré gardy Hradce Králové. ,,Nic výjimečného,“ komentuje se skromností sobě vlastní. On ale výjimečný byl a je. V roce 2016 navíc převzal prestižní Cenu Josefa Masopusta. Obětavost, čestnost, pracovitost, fair play. Tenhle odkaz Miroslav Zemánek stále naplňuje.