Natahoval profesionální život v dalekém Ústí nad Labem. Ale už během jara si řekl dost. JIŘÍ LINDR, gólman, který za Votroky odchytal dlouhých třináct sezon v první i druhé lize, skočil do nové role.

Jenže ne v Hradci. Ani v Ústí nad Labem. Lindr se stal trenérem dorosteneckých brankářů v Pardubicích.

„Dobrá nabídka,“ vysvětlil to třiatřicetiletý fotbalista.

Vedle toho bude chytat krajský přebor za tým Kratonohy/Olympia.

Patříte mezi velká jména hradeckého fotbalu. Do černobílého klubu jste se vrátit nemohl?
Bavili jsme se někdy v březnu, dubnu ještě s tehdejším sportovním ředitelem Pavlem Krmašem. Měl jsem možnost dělat hrajícího asistenta v třetiligovém béčku.

Tuto funkci nakonec vzal Marek Plašil. Proč ne vy?
Celý život chytám a vyhodnotil jsem si, že chci být trenér brankářů. Takovou pozici mi v Hradci prostě nenabídli. Musel jsem sepoohlídnout jinde.

Proč zrovna Pardubice?
Je to jednoduché, je to blízko Hradce. Ještě jsem dostal stejnou možnost v Plzni, ale to by neřešilo problém s rodinou.

Rivalita Hradce s Pardubicemi je obří. Řešil jste to?
Samozřejmě, napadlo mě to. Ale já jsem to nikdy neměl nějak vražedně postavené. A myslím, že my v Hradci to vždycky brali víc v klidu než kluci z Pardubic. (usmívá se)

Lákala vás Plzeň?
Velmi, je to TOP klub, každý rok hraje evropské poháry. Ale nijak by to neřešilo to hlavní, pořád bych byl daleko z domu.

Proto jste ukončil profesionální kariéru? A nebylo to ve dvaatřiceti letech brzy?
Hodně lidí se mě na to ptá. Ale pro mě nastal ideální čas. Chtěl jsem být blíž rodině, mám děti pět a sedm let. Navíc se chci věnovat trénování brankářů a dostal jsem takovou nabídku, která mi dávala smysl. Rozhodl jsem se takhle rychle, ale stejně bych to řešil za rok nebo za dva.

Mohl jste zůstat v Ústí?
Pokračování bylo ve hře, nabízeli mi smlouvu. Řešil jsem hodně, jestli zůstanu, nebo se vrhnu na trenérskou kariéru. Rozhodl jsem se pro druhou možnost.

Jak jste vůbec fungoval?
Bydlel jsem tam. Do Hradce jsem dojížděl jen jednou týdně po zápase. Nebylo to příjemné, rozhodl jsem se, že už chci být s dětmi.

Měl jste nějaké další nabídky z profesionálního fotbalu?
Ano, objevily se, ale až potom, kdy jsem se rozhodl. Už jsem to nechtěl měnit, navíc mě trenérská práce opravdu láká.

Chystal jste se na ni?
Poslední rok v Ústí jsem o tom hodně přemýšlel: Co bude dál, co nebude. Vyhodnotil jsem si to tak, že chci zůstat u fotbalu a pozice trenéra brankářů mi přišla nejsmysluplnější. Proto jsem si začal dělat licenci.

Koho budete mít v Pardubicích na starosti?
Veškeré brankáře dorosteneckých kategorií U16 až U19. Jim se věnuju. Ale zaměření je tam hlavně na devatenáctku, to už je vlastně předstupeň profesionálního fotbalu. S nimi jsem každý den, ostatní kategorie sleduju v průběhu týdne.

Jste vystudovaný politolog. To už není cesta pro vás?
(usmívá se) Studoval jsem kvůli tomu, abych měl nějakou jinou možnost než fotbalovou kariéru. Ale fotbal mě pořád moc baví, a když se objevila šance u něj zůstat, tak jsem toho využil. Navíc od mého studia už nějaký pátek uběhl. Politiku pořád sleduju, ale už ne tak intenzivně.

Mix v kádru by měl být trochu jiný

S nadsázkou řečeno: Jiří Lindr už skoro nepoznává „svůj“ Hradec. Kádr mužstva, v němž byl třináct let jednou z hlavních osobností, se za poslední měsíce velmi výrazně změnil.

„Nedávno jsem se na to koukal a hrál jsem tak s polovinou kluků. A to jsem pryč vlastně jen rok,“ vykládá brankář, který po minulé druholigové sezoně, již strávil v Ústí nad Labem, přes nabídky ukončil profesionální kariéru.

„Ubývají Hradečáci. Pokud přijdou hráči lepší než ti domácí, je to v pořádku, ale vzhledem k postavení hradecké mládeže si myslím, že by ten mix měl být trochu jiný,“ říká. „Podle mého názoru je lepší udělat třeba tři špičkové hráče, slušně je zaplatit a k tomu dotvořit mužstvo z místních, jako to bylo v úspěšných sezonách. Byl tady Wozniak, Fischer, Hochmeister,“ vzpomíná.

Přivádí tedy Hradečtí průměrné posily? „Nemyslím, že by to tak vedení klubu plánovalo, oni vidí v těch hráčích potenciál, ale ve druhé lize je rozdíl, jestli hraje člověk za Hradec nebo Varnsdorf,“ upozorňuje. „Přesto podle mě pořád Hradec patří mezi kandidáty na postup do nejvyšší soutěže,“ míní.

Problém s přechodem do většího klubu se může týkat i Daniela Procházky, záložníka, s nímž Lindr strávil rok v Ústí nad Labem. Čtyřiadvacetiletý ofenzivní hráč se zatím mezi nepostradatelné neprosadil.

„Dan je abnormálně rychlý. Umí jít jeden na jednoho, ale má trochu problémy v osobních soubojích, je takový bojácnější. V Ústí občas vynikal, ale ne pořád. Přišel do nového prostředí, což je složité,“ komentuje brankář. (fej)